V následujícím textu je souhrnně uveden přehled nejdůležitějších změn ve zdravotním pojištění, ke kterým dochází s účinností od data 1.1.2015.
Změny účinné ve zdravotním pojištění od 1.1.2015
Ing.
Antonín
Daněk
Nová výše minimální mzdy
Zvýšení minimální mzdy na částku 9 200 Kč návazně ovlivní ve zdravotním pojištění zejména:
1) Placení pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance
Minimálním vyměřovacím základem zaměstnance je minimální mzda. Nedosahuje-li hrubý příjem zaměstnance v příslušném kalendářním měsíci aktuální výše minimální mzdy, případně její poměrné části ve smyslu ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, provádí zaměstnavatel příslušný dopočet (a následný doplatek) pojistného do zákonem stanoveného minima.
2) Placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů
Za osobu bez zdanitelných příjmů se ve zdravotním pojištění považuje pojištěnec, který není v rámci příslušného kalendářního měsíce ani jeden den zaměstnancem nebo OSVČ nebo osobou, za kterou platí pojistné stát. Platba pojistného osobami bez zdanitelných příjmů činí 13,5% z minimální mzdy 9 200 Kč, tedy 1 242 Kč.
3) Nekolidující zaměstnání
Uchazeč o zaměstnání, který nepobírá podporu v nezaměstnanosti, může současně vykonávat závislou činnost (pracovní poměr, služební poměr, dohoda o pracovní činnosti, dohoda o provedení práce), pokud příjem za kalendářní měsíc nepřevýší polovinu minimální mzdy, tj. 4 600 Kč. U zaměstnance, který je poživatelem invalidního důchodu, je minimální mzda i po datu 1.1.2015 nadále určena částkou 8 000 Kč. To znamená, že výše příjmu této osoby může v tzv. nekolidujícím zaměstnání nadále činit nejvýše 4 000 Kč.
Stanovení vyměřovacího základu zaměstnance
Vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn příjmů ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro tyto účely rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.
Příjmům, které podléhají dani z příjmů, se kladou naroveň též příjmy, které by této dani podléhaly, pokud by byl příjem zdaňován v České republice (ČR). Toto pravidlo se uplatní především v případech, kdy se příjem podle mezinárodních smluv o zamezení dvojího zdanění nezdaňuje podle právních předpisů platných v ČR, ale příslušný zaměstnanec je účasten zdravotního pojištění v ČR a zaměstnavatel proto podle koordinačních pravidel EU odvádí pojistné na zdravotní pojištění podle českých právních předpisů.
Touto formulací je rovněž vypuštěno osvobození náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům podle zákona č. 236/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, které bylo účinné v letech 2013 a 2014.
Příjmy nezahrnované do vyměřovacího základu zaměstnance
Podle § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. se vyměřovací základ zaměstnance snižuje o:
a)
náhradu škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry,
b)
odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, a odměna při skončení funkčního období, na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů,
c)
věrnostní přídavek horníků,
d)
plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání,
e)
jednorázovou sociální výpomoc poskytnutou zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události.
Ve srovnání s právní úpravou platnou do konce roku 2014 se v písmenu a) doplňuje, že do vyměřovacího základu zaměstnance se - mimo náhrady škody podle zákoníku práce - nezahrnuje ani náhrada škody podle právních předpisů upravujících služební poměry, a je zcela vypuštěno dosavadní písmeno d), takže do vyměřovacího základu zaměstnance se započte i každá odměna vyplacená podle zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích, bez ohledu na to, zda vytvoření a uplatnění vynálezu nebo zlepšovacího návrhu mělo či nemělo souvislost s výkonem zaměstnání.
Neplacené volno a neomluvená absence
S účinností od 1.1.2015 dochází ke zrušení (resp. změně) § 3 odst. 5 zákona č. 592/1992 Sb. včetně souvisejícího § 9 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb., řešících v podobě platné do konce roku 2014 problematiku neplaceného volna a neomluvené absence zaměstnance. Zaměstnavatelé tak nadále nebudou platit pojistné z neplaceného volna nebo neomluvené absence, nicméně musejí přihlédnout ke skutečnosti, zda musí být u zaměstnance dodržen v rozhodném období kalendářního měsíce minimální vyměřovací základ či nikoli.
V důsledku této poměrně zásadní změny již zaměstnavatelé neodvádějí od 1.1.2015 pojistné z neplaceného volna nebo z neomluvené absence, ovšem s ohledem na nově platnou právní úpravu je zapotřebí brát v úvahu například tyto zásady:
-
pokud se na zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrnou část, musí být od ledna 2015 toto zákonné minimum v příslušném kalendářním měsíci dodrženo, v podstatě bez ohledu na dobu trvání případného neplaceného volna nebo neomluvené absence. Minimální vyměřovací základ principiálně vychází i nadále z minimální mzdy, nově je však upraven v ustanovení § 3 odst. 4 a 6 zákona č. 592/1992 Sb.;
-
u osob, pro které neplatí ve zdravotním pojištění ustanovení o minimálním vyměřovacím základu dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. (například se jedná o osoby, za které platí pojistné stát) není důležité, zda neplacené volno nebo neomluvená absence trvají po celý kalendářní měsíc nebo jen po jeho část. V takových případech se pojistné vždy odvede ze skutečné výše příjmu, případně může být vyměřovací základ zaměstnance stanoven i v nulové hodnotě - bez ohledu na délku trvání zaměstnání v příslušném kalendářním měsíci;
-
lze konstatovat, že v souvislosti s placením pojistného se - na rozdíl od podmínek platných do konce roku 2014 - identicky nahlíží na oblast neplaceného volna a neomluvené absence.
Maximální vyměřovací základ
Zákonem č. 500/2012 Sb. došlo k faktickému zrušení maxima u zaměstnance i osoby samostatně výdělečně činné pro rozhodná období let 2013-2015. To znamená, že v průběhu těchto tří let neměla být (a v letech 2013 a 2014 ani nebyla) účinná ustanovení řešící maximální vyměřovací základ zaměstnance i OSVČ.
Důležitá změna účinná od 1.1.2015 spočívá ve skutečnosti, že příslušná ustanovení, týkající se maximálního vyměřovacího základu, jsou z § 3 a § 3a vypuštěna (včetně zrušení § 3d), což znamená, že “strop„ při odvodu pojistného není nadále určen. Naposledy bylo pojistné do maxima odváděno ve zdravotním pojištění v roce 2012.
Nárok na vrácení případného přeplatku pojistného z důvodu překročení maximálního vyměřovacího základu (do roku 2012) bylo možno uplatnit kvůli absenci přechodných ustanovení nejpozději do 31.12.2014.
Lze konstatovat, že s účinností od 1.1.2015 je ve zdravotním pojištění maximální vyměřovací základ v komplexní podobě zrušen.
Sčítání příjmů u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr
Na rozdíl od podmínek účasti na nemocenském pojištění neexistovala ve zdravotním pojištění do konce roku 2014 legislativní opora pro sčítání příjmů z více dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr u jednoho zaměstnavatele. Tato situace se však k datu 1.1.2015 mění a pro dohody o provedení práce i pro dohody o pracovní činnosti jsou stanoveny tyto podmínky:
-
změnou ustanovení § 5 písm. a) bodů 3. a 5. zákona č. 48/1997 Sb. je pro účel vzniku zaměstnání dána od 1.1.2015 legislativní opora pro sčítání příjmů z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele,
-
ve stejné právní úpravě je kodifikováno, že započitatelný příjem zúčtovaný zaměstnavatelem až po skončení dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce se považuje za příjem zúčtovaný do kalendářního měsíce, v němž tato dohoda skončila.
Pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance (a navazujícího plnění oznamovací povinnosti) se i před datem 1.1.2015 postupovalo tímto způsobem, kdy se analogicky vycházelo z praxe aplikované v souvislosti s placením pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.
Zvýšení minimální zálohy OSVČ
Minimální měsíční vyměřovací základ OSVČ pro rok 2015 je určen sazbou 50% z částky průměrné mzdy 26 611 Kč, tj. 13 305,50 Kč. Minimální výše zálohy OSVČ pro rok 2015 se vypočte jako 13,5% z částky 13 305,50 Kč a zvyšuje se tak od ledna 2015 z dosavadních 1 752 Kč na 1 797 Kč.
Ze statistik zdravotních pojišťoven vyplývá, že minimální zálohu platí většina OSVČ, takže její zvýšení se dotýká velkého počtu podnikatelů.
Hodnoty pravděpodobného pojistného
Aby mohla zdravotní pojišťovna zjistit, zda plátce platí pojistné podle zákona, musí jí zaměstnavatelé (za daný kalendářní měsíc) a OSVČ (za předcházející kalendářní rok) předložit příslušný Přehled. Je pravdou, že stále existují (a nepochybně i existovat budou) zaměstnavatelé i podnikatelé, kteří v tomto směru zákony nedodržují. Pro uplatnění postihu vůči těmto nezodpovědným plátcům začlenil zákonodárce do právní úpravy zdravotního pojištění institut pravděpodobného pojistného.
Pravděpodobná výše pojistného pro rok 2015 se stanoví ve výši 1,5násobku všeobecného vyměřovacího základu za rok 2013, což je hodnota 25 903 Kč. To znamená, že měsíční částka vyměřovacího základu z titulu pravděpodobného pojistného činí u zaměstnavatele 38 854,50 Kč (1,5 x x 25 903 Kč), 13,5% pojistného pak po zaokrouhlení 5 246 Kč. U osob samostatně výdělečně činných je tato měsíční hodnota pravděpodobného pojistného poloviční (2 623 Kč).
Jak změnit zdravotní pojišťovnu?
Aktuálně platná právní úprava stanovuje pouze jeden den, ke kterému je možné standardní cestou změnit zdravotní pojišťovnu. Občan si však musí svůj záměr patřičně zvážit, neboť přihlášku je nutno podat zvolené zdravotní pojišťovně s nejméně půlročním předstihem. To znamená, že pokud pojištěnec podal přihlášku ke změně zdravotní pojišťovny do 30.6.2014, stal se pojištěncem nově zvolené zdravotní pojišťovny od 1.1.2015. Byla-li tato přihláška podána ve druhém pololetí roku 2014 (nejpozději pak do 30.6.2015), dojde ke změně zdravotní pojišťovny až k 1.1.2016.
Regulační poplatky
Regulační poplatky související s poskytováním hrazených zdravotních služeb byly do českého zdravotnictví zavedeny zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, se záměrem zajistit efektivnější čerpání zdravotní péče. Záměr zrušit k datu 1.1.2015 regulační poplatek za recept a ošetření v ambulantní sféře byl naplněn přijetím zákona č. 256/2014 Sb. Podle novelizovaného § 16a odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je pojištěnec, případně jeho zákonný zástupce, povinen s účinností od 1.1.2015 hradit poskytovateli regulační poplatek ve výši 90 Kč za využití lékařské pohotovostní služby nebo pohotovostní služby v oboru zubní lékařství. V § 16a odst. 2 zákona jsou uvedeny případy, ve kterých se regulační poplatek neplatí.
Regulační poplatek je příjmem poskytovatele, který regulační poplatek vybral. Poskytovatel je povinen použít vybrané regulační poplatky na úhradu nákladů spojených s provozem a modernizací zdravotnického zařízení, ve kterém byla pohotovostní služba poskytnuta. Poskytovatel je povinen vystavit pojištěnci nebo jeho zákonnému zástupci na jeho žádost doklad o zaplacení regulačního poplatku, s uvedením čísla pojištěnce, otiskem razítka poskytovatele a podpisem osoby, která regulační poplatek přijala. Poskytovatel je dále povinen sdělovat zdravotním pojišťovnám v rámci vyúčtování poskytnutých hrazených služeb za příslušný kalendářní měsíc, nebo za příslušné kalendářní čtvrtletí, informace o vybraných regulačních poplatcích. Pokud se nejedná výjimku, je poskytovatel povinen regulační poplatek vybrat.
Výpadek příjmů poskytovatelů zdravotních služeb za zrušené regulační poplatky je kompenzován i prostřednictvím navýšení platby za tzv. „státní pojištěnce“, k němuž došlo zákonem č. 109/2014 Sb. s účinností od 1.7.2014, kdy se ve smyslu ustanovení § 3c odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. zvýšil vyměřovací základ pro platbu pojistného státem za osoby, za které je plátcem pojistného stát, z částky 5 829 Kč, platné od 1.11.2013, na 6 259 Kč. Platba pojistného za osobu, za kterou stát pojistné platí, se zvýšila od 1.7.2014 z dosavadní částky 787 Kč na 845 Kč měsíčně a nemění se ani po 1.1.2015. To znamená, že za každou osobu, za kterou platí pojistné stát ve smyslu § 7 odst. 1 z. č. 48/1997 Sb., obdrží příslušná zdravotní pojišťovna od července 2014 měsíčně navíc 58 Kč. Vzhledem k tomu, že osoby, za které platí pojistné stát, představují více než polovinu obyvatel České republiky, přibylo tímto opatřením ještě v roce 2014 do příjmové stránky českého systému veřejného zdravotního pojištění cca 2,1 mld. Kč, v dalších letech pak ročně přibude přibližně dvojnásobek, tedy 4,2 mld. Kč. Toto opatření nelze chápat jako izolovaný krok, nýbrž jako součást systémového řešení bilanční vyrovnanosti celého systému. K danému účelu budou dále využity i běžné úhradové mechanismy (vyhláška o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení).