Nedostatky odůvodnění

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26.6.2014, sp. zn. 5 Afs 65/2013,

www.nssoud.cz

K předpisům:

Nejvyšší správní soud stran rozsahu odůvodnění napadeného rozsudku považuje za nutné uvést, že nikterak netvrdí, že by odůvodnění rozsudku soudu nemohlo stát na odkazu na odůvodnění rozhodnutí žalovaného správního orgánu, resp. že by soud, pokud se se závěry žalovaného ztotožní, musel tyto opětovně podrobně uvádět v celém rozsahu. Zcela jistě stačí na ně odkázat s uvedením důvodů, pro které má soud za to, že jsou správné. To však platí v případě, kdy rozhodnutí žalovaného takové přesvědčivé odůvodnění, v němž jsou beze zbytku námitky účastníka řízení vypořádány, skutečně obsahuje. Tak tomu však v daném případě není, a to zejména stran argumentace judikaturou Soudního dvora EU. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí toliko obecně uvedl, čeho se ten který rozsudek týkal, aniž by se zabýval použitelností závěrů v něm učiněných na případ stěžovatele. Přestože tedy stěžovatel na podporu svých odvolacích námitek uvedl konkrétní argumenty stran příslušné judikatury Soudního dvora EU, žalovaný se s nimi v odůvodnění rozhodnutí o odvolání proti platebnímu výměru dostatečně a s přihlédnutím ke zjištěnému skutkovému stavu nevypořádal. Nestačí proto, pokud soud při vypořádávání se s argumentací účastníka pouze konstatuje, že tato je nesprávná, avšak neuvede, v čem (tj. v jakých konkrétních aspektech, resp. důvodech právních či případně skutkových) její nesprávnost spočívá.

Nedostatek odůvodnění rozhodnutí vydaného v daňovém řízení nemůže být dodatečně zhojen případným podrobnějším rozborem právní problematiky učiněným až v soudním řízení o přezkumu tohoto rozhodnutí, resp. ve vyjádření k žalobě, popř. kasační stížnosti

Přezkoumatelné odůvodnění je alfou a omegou výkonu veřejné moci. Přesto se v praxi vyskytují rozhodnutí, která tomuto požadavků nedostačují. Jde-li o soudní přezkum, pak za dostatečné lze považovat i ztotožnění se soudu s odůvodněním žalovaného. Jde-li však o samotné daňové řízení, je vždy nutné, aby konečné rozhodnutí bylo co do odůvodnění bezvadné. Jak přitom vyplývá z citovaného rozsudku, pozdější náprava, např. formou vyjádření k žalobě, již zde není možná.