Likvidace společností po 1.1.2014

Zatímco do 31.12.2013 byl proces zrušení, likvidace a zániku společnosti upraven v obchodním zákoníku, s účinností od 1.1.2014 se jádro úpravy přesunulo do nového občanského zákoníku (dále též jen „NOZ“). ustanovení (§ 168 až 173, 185 až 209 NOZ) se přitom použijí pro likvidaci všech právnických osob. Odlišnosti týkající se likvidace obchodních společností jsou obsaženy v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (o obchodních korporacích), (dále též jen „ZOK“). Tam nalezneme zejména zvláštní důvody pro zrušení společnosti soudem (§ 93 ZOK), vymezení kompetencí jednotlivých orgánů pro úkony týkající se likvidace [např. § 190 odst. 2 písm. d), f) ZOK pro společnost s ručením omezeným] a úpravu rozdělení a výplaty likvidačního zůstatku (§ 37 až 39 ZOK).

Vlastní průběh likvidace zůstává v základních rysech stejný. I nadále je předpokladem vstupu společnosti do likvidace její zrušení - ať již z vůle společníků či z rozhodnutí soudu. Do likvidace přitom společnost vstupuje bez výjimky dnem svého zrušení (§ 187 odst. 2 NOZ).

Od tohoto okamžiku (a nikoliv až od zápisu údaje o likvidaci do obchodního rejstříku) je společnost povinna za svoji firmu připojit dodatek „v likvidaci“ (§ 187 odst. 2 NOZ). Smyslem tohoto požadavku je zajistit, aby třetí osoby věděly o skutečnosti, že společnost směřuje ke svému zániku. To má totiž význam například z hlediska rozsahu jednatelského oprávnění likvidátora (i dalších osob oprávněných jednat za společnost, například zaměstnanců, § 188 NOZ), neboť ten je oprávněn právně jednat pouze v rozsahu, v jakém to odpovídá povaze a cíli likvidace (§ 196 odst. 1 NOZ).

Bez zbytečného odkladu po vstupu společnosti do likvidace je nezbytné tuto skutečnost nechat zapsat do obchodního rejstříku (§ 187 odst. 2 NOZ).

Při rozhodnutí o zrušení společnosti je obvykle rozhodnuto i o jmenování likvidátora. Není-li likvidátor povolán, nově je určeno, že jeho působnost vykonávají všichni jednatelé, popř. všichni členové představenstva (§ 189 odst. 2 NOZ).

Tak jako dříve je ke dni předcházejícímu den vstupu společnosti do likvidace třeba sestavit účetní závěrku. Na rozdíl od původní úpravy však není stanoveno, kdo účetní závěrku sestavuje. Z praktického hlediska by bylo vhodnější, aby ji sestavil jednatel. Ke dni vstupu společnosti do likvidace sestaví likvidátor zahajovací rozvahu a soupis jmění. Kterýkoliv věřitel společnosti má právo si soupis jmění vyžádat; nově je výslovně stanoveno, že náklady na vydání (nikoliv sestavení) soupisu jmění nese věřitel (§ 199 NOZ). Zahajovací rozvaha a soupis jmění navíc slouží k tomu, aby likvidátor případně zjistil, zda společnost není v úpadku (ať již se jedná o platební neschopnost či předlužení). Zjistí-li likvidátor (kdykoliv během likvidace), že společnost je v úpadku, je povinen podat insolvenční návrh (§ 200 NOZ).

Hlavním úkolem likvidátora je i nadále zpeněžení majetku společnosti (nově je používán pojem likvidační podstata, § 187 odst. 1 NOZ) a vyrovnání dluhů společnosti. Ani nová úprava přitom nestanoví bližší pravidla, jak má likvidátor při zpěněžování likvidační podstaty postupovat. Je tak na něm, jaký způsob zpěněžení majetku zvolí, vždy však musí postupovat s péčí řádného hospodáře (tj. v zájmu společnosti a s náležitými znalostmi a pečlivostí, § 193 NOZ).

Za účelem uspokojení dluhů věřitelů je likvidátor povinen známým (ve smyslu seznatelným z účetních dokladů společnosti) věřitelům adresně oznámit vstup společnosti do likvidace. Zároveň je třeba toto oznámení dvakrát zveřejnit v Obchodním věstníku; součástí tohoto oznámení musí být výzva, aby věřitelé přihlásili své pohledávky ve stanovené lhůtě (§ 198 NOZ).

Novinkou je úprava postupu pro případ, že se likvidační podstatu nedaří zpeněžit. V takové případě (je-li to možné) likvidátor nejdříve vyrovná náklady likvidace a pohledávky zaměstnanců. Poté nabídne zbývající likvidační podstatu ostatním věřitelům k převzetí. Pokud se věřitel do dvou měsíců k nabídce nevyjádří, platí, že ji přijal (§ 202 NOZ). Likvidační podstata věřitelům náleží podle poměru výše jejich pohledávek za likvidovanou společností (§ 203 odst. 1 NOZ). Speciální úprava platí pro zajištěné věřitele, kteří mají nárok na uspokojení z jistoty, kterou je pohledávka zajištěna (§ 204 odst. 2 NOZ).

Zákon pamatuje i na situaci, kdy všichni věřitelé odmítnou likvidační podstatu převzít. V takovém případě přejde likvidační podstata na stát (§ 204 odst. 1 NOZ).

Po provedení všech nezbytných kroků vyhotoví likvidátor konečnou zprávu o průběhu likvidace; k témuž dni sestaví účetní závěrku. Oba dokumenty schvaluje valná hromada (§ 94 odst. 1 ZOK) a případně (jmenoval-li likvidátora) také jednatel (představenstvo). V případě likvidací, kde likvidátora jmenoval soud, popřípadě v situaci, kdy valná hromada či jednatel (představenstvo) chybí, se předkládají konečná zpráva o průběhu likvidace a účetní závěrka soudu (§ 205 NOZ).

Pokud po uspokojení (zajištění) dluhů zbývá ještě majetek, tzv. likvidační zůstatek, rozdělí se mezi společníky. Nová úprava výslovně stanoví, že likvidační zůstatek je možno vyplácet (na základě dohody společníků či společenské smlouvy) v naturální podobě (tj. poskytnout namísto peněz např. nemovitost, § 37 odst. 1 ZOK).

Rozdělením likvidačního zůstatku, převzetím likvidační podstaty věřiteli či oznámením o přechodu likvidační podstaty na stát likvidace končí (§ 207 NOZ). Likvidátor je povinen podat do 30 dnů návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku. Výmazem společnost zaniká.