Nesprávnosti v daňovém dokladu

K předpisům:

Nejvyšší správní soud nesdílí závěr žalovaného a potažmo městského soudu stran aplikace ust. § 73 odst. 12 zákona o dani z přidané hodnoty, a to pouze na případy, kdy daňový doklad náležitosti neobsahuje vůbec, nikoli však na případy, kdy náležitosti obsahuje, tyto však jsou nesprávné, resp. nepravdivé. Nelze totiž rozumně dovodit, proč by bylo lze v rámci dokazování doplnit zcela chybějící údaje, zatímco by tak nemohlo být učiněno pro případ nahrazení nesprávného údaje údajem správným, majícím podklad v řádně vedeném dokazování stran takového údaje, v němž důkazní břemeno zcela jistě stíhá subjekt tvrdící (a prokazující) skutečnosti od formálního stavu na dokladu odlišné.

Na tomto místě řešil Nejvyšší správní soud problematiku ustanovení § 73 odst. 12 ZDPH, ve znění účinném do 31.12.2008 (dnes § 73 odst. 5 ZDPH). Přitom došel k závěru, že daňový subjekt má právo prokázat nárok na odpočet jinak než daňovým dokladem nejenom v případě, kdy tento neobsahuje všechny předepsané náležitosti daňového dokladu. Toto právo mu svědčí i v případě bezvadných daňových dokladů, jejichž údaje však jsou nepravdivé či nesprávné (např. plnění poskytla osoba odlišná od osoby uvedené na dokladu). Formalismus zde nemůže mít přednost před řádně vedeným dokazováním a povinností správce daně pokusit se zjistit objektivní skutkový stav.