Uplatnění daňové ztráty v řízení

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27.2.2014, čj. 9 Afs 41/2013-33,

www.nssoud.cz

K předpisům:

I. Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, upřednostňuje při stanovení daně hledisko materiální správnosti, nikoli hledisko fiskální (§ 1 odst. 2 citovaného zákona). Nově vymezený cíl správy daní, možnost správce daně provádět daňovou kontrolu i ve vyměřovacím řízení a skutečnost, že daňová ztráta je zcela obvyklou zákonnou odčitatelnou položkou, opravňují daňový subjekt za splnění zákonem stanovených, zejména hmotně právních podmínek, uplatnit ztrátu v rámci probíhajícího nalézacího řízení, a to bez ohledu na správcem daně zvolený postup.

II. Daňový subjekt je oprávněn uplatnit daňovou ztrátu v řízení vyměřovacím, jehož účelem je stanovení daně, v řízení doměřovacím, které je vedeno za účelem stanovení změny poslední známé daně, a to i v rámci postupu k odstranění pochybností či daňové kontroly, jakož i v řízení o řádném opravném prostředku proti rozhodnutí vydanému ve vyměřovacím či doměřovacím řízení (viz § 134 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád).

Je obecně známo, že v rámci zákona o správě daní a poplatků došel Nejvyšší správní soudu k závěru, že daňovou ztrátu nelze uplatňovat v průběhu daňové kontroly. Daňovým subjektům tak bylo zamezeno, aby vůči nálezům správce daně uplatňovaly své daňové ztráty, a tím tak eliminovaly negativa spojená s doměření daně. Nicméně v rámci daňového řádu se již toto pravidlo neuplatní. Dle daňového řádu tak platí, že daňovou ztrátu je možno uplatňovat vůči nálezům bez omezení.