Přihlašování pohledávek věřitele do úpadku řešeného oddlužením

Přihlašují se i pohledávky, které již byly uplatněny u soudu, jakož i pohledávky vykonatelné včetně těch, které jsou vymáhány výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného než insolvenčního soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí. V důsledku toho pak účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu.

Podle § 136 odst. 3 IZ platí, že je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí lhůta k přihlášení pohledávek 30 dnů. Dále se zaměříme právě na jisté problémy a specifika spojená s přihlášením pohledávky k insolvenčnímu soudu, kdy je úpadek dlužníka řešen oddlužením. S přihlédnutím k výše uvedenému lze dodat, že přihláška pohledávky je písemný procesní právní úkon, kterým konkrétní věřitel uplatňuje v insolvenčním řízení u insolvenčního soudu pohledávku na peněžité nebo nepeněžité plnění. Přihláška pohledávky do insolvenčního řízení je podání, které má charakter žaloby a které v rozsahu, ve kterém jinak nestanoví zákon, musí obsahovat i náležitosti podle § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

Z § 109 odst. 1 písm. a) IZ vyplývá, že v souvislosti s účinky spojenými se zahájením insolvenčního řízení, nelze od zahájení insolvenčního řízení jinou formou, než podáním přihlášky pohledávky nároky vůči dlužníkovi v insolvenčním řízení uplatňovat, nestanoví-li zákon jinak a je-li navíc pro tuto formu uplatnění nároku předepsána přihláška pohledávky, která je součástí návrhu, pokud návrh na zahájení insolvenčního řízení vůči dlužníkovi podával některý z jeho věřitelů. Přihlášky pohledávek je možno podávat u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do konce lhůty stanovené pro podání přihlášek v rozhodnutí o úpadku, což v případě oddlužení vyplývá z § 136 odst. 3 IZ.

Je-li tedy úpadek dlužníka řešen oddlužením, vyvstává zásadní otázka, zda mají věřitelé tohoto dlužníka přihlašovat k insolvenčnímu soudu i pohledávky, které jsou v danou chvíli nesplatné. Podle § 173 odst. 3 IZ je možnost přihlásit ve stanovené lhůtě též pohledávku nesplatnou, připuštěna. Vezmeme-li do úvahy všechny souvislosti, pak kladné odpovědi na tuto otázku nesvědčí jen samotné ustanovení IZ, ale i skutečnost, že oddlužení jako jeden z institutů českého insolvenčního práva musí směřovat zejména k jeho naplnění a účelu, kterým je uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem. Jak konstatoval Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp.zn. I. ÚS 1908/12 insolvenční řízení primárně nechrání pouze dlužníka, nýbrž jeho cílem je vyřešení situace více věřitelů, jejichž společný dlužník je předlužen nebo je v platební neschopnosti, z čehož plyne, že uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem by mělo být komplexní a nikoli jednostranné. I v případě řešení úpadku dlužníka oddlužením musí být respektovány zásady insolvenčního řízení vyjádřené v § 5 IZ, což klade jisté nároky zejména na insolvenční soud, který je kromě toho povinen i zajistit, aby účastníci insolvenčního řízení nebyli nepoctivým jednáním, lehkomyslným přístupem či nedbalým konáním ze strany dlužníka nespravedlivě poškozeni nebo naopak nedovoleně zvýhodněni, jak je např. konstatováno v usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 NSČR 71/2013. Při respektování těchto faktů, závěrů a postojů se lze přiklonit k závěru, že do insolvenčního řízení by měly být v případě, kdy je úpadek dlužníka řešen oddlužením, přihlašovány i pohledávky nesplatné. Lze si totiž jen stěží představit, že po skončení insolvenčního řízení, resp. po vydání usnesení, kterým soud dle § 414 odst. 1 IZ osvobodí dlužníka od placení pohledávek, by zde ještě měly existovat na straně dlužníka nějaké dluhy, které by ve výsledku zatěžovaly i po skončení insolvenčního řízení dlužníkův majetkový profil.

Určité pochybnosti však vyvstávají v souvislosti s tím, že § 250 IZ, který pro účely insolvenčního řízení zesplatňuje souhrn dlužníkových dluhů, se vztahuje toliko k situaci, kdy je dlužníkův úpadek řešen konkursem a tím pádem se na oddlužení v podstatě nevztahuje. Tento závěr je víceméně nezpochybnitelný v situaci, kdy bude navíc oddlužení schváleno ve formě plnění splátkového kalendáře. V tomto případě jsou účinky spojené se schválením oddlužení vyjádřeny v § 407 IZ a je mimo jakoukoli pochybnost, že k zesplatnění pohledávek - jako by tomu bylo pro případ konkursu - za dané situace nedochází.

Jiná bude situace, když bude schváleno oddlužení ve formě zpeněžení majetkové podstaty dlužníka. Za této situace je třeba vycházet z § 408 odst. 1 IZ, kde je stanoveno, že o účincích schválení oddlužení v této formě platí ohledně majetku náležejícího do majetkové podstaty v době schválení oddlužení obdobně ustanovení tohoto zákona o účincích prohlášení konkursu. Ve svých důsledcích to znamená, že kromě jiných účinků by zde nastal i účinek zakotvený v § 250 IZ, tj. zesplatnění všech pohledávek, které mají dlužníkovi věřitelé v době, kdy nastaly účinky schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. K fikci zesplatnění pohledávky však dochází až v souvislosti s účinky schváleného oddlužení a to není doba totožná s dobou, kdy věřitel přihlašuje pohledávku - v té době ještě nesplatnou -k insolvenčním soudu a soud rozhoduje o povolení oddlužení dle § 397 IZ. V běhu oné již výše zmíněné lhůty pro přihlášení pohledávky, která je zakotvena v § 136 odst. 3 IZ, tj. v situaci, kdy je s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, půjde o pohledávku nesplatnou. Účinky předjímané v § 250 IZ nastanou až v souvislosti s účinky schváleného oddlužení podle § 408 odst. 1 IZ.

U oddlužení - jak již uvedeno shora - dle § 250 IZ schválením oddlužení nenastává. Stručně řečeno - je-li pohledávka věřitele nesplatná v době, kdy insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku a věřitel této pohledávky má pak 2 měsíce či 30 dnů na její přihlášení, v tomto období ani zákonodárce s zesplatněním pohledávky nepočítá - tudíž věřitel v době, kdy podává přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení, má za dlužníkem pohledávku nesplatnou (nenastane-li splatnost této pohledávky nezávisle na účincích insolvenčního řízení v běhu času a dalších okolností). Půjde-li navíc o oddlužení splátkovým kalendářem, nutno dodat, že do tohoto splátkového kalendáře se zahrnují dluhy dlužníka, jejichž splatnost má nastat v průběhu oddlužení, tj. v následujících 5 letech. Dlužník tak po dobu 5 let měsíčně splácí nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky¹⁾. V souvislosti s tím se nabízí úvaha, zda částky na ně připadající - již s přihlédnutím k dříve uvedenému - by neměl insolvenční správce složit do soudní úschovy a příslušnému věřiteli poté na tuto pohledávku plnit až v okamžiku, kdy se stane tato pohledávka splatnou. Otázkou by bylo, jak postupovat v případě, že se pohledávka stane splatnou až po skončení splátkového kalendáře.

Jako možné řešení - nicméně dosud nepodpořené judikaturou - se jeví postup, že by se deponované částky rozdělily v příslušném poměru ostatním věřitelům pojatým do splátkového kalendáře a obdobně by se naložilo i s pohledávkami vázanými na odkládací podmínku. Nakolik by však byl takto navržený postup , lze pro tuto chvíli jen stěží odhadovat. Nicméně je pravdou, že nezahrnutím nesplatných dluhů do řešení dlužníkovy úpadkové situace -ať již bude nakonec řešena konkursem nebo oddlužením -bychom v podstatě popřeli institut hrozícího úpadku a to by zcela jistě neobstálo v kontextu se všemi dalšími zásadami, kterými je celé insolvenční řízení provázáno. I když tedy zákonodárce nebyl ani v tomto případě zcela důsledný - co se týče řešení otázky spojené se specifiky přihlašování nesplatných pohledávek v případě úpadku řešeného oddlužením splátkovým kalendářem - a ponechává další postup v tomto ohledu na výkladu soudu, popř. dosud chybějící judikatuře, bude pro tuto chvíli nezbytné podpořit výklad, že i nesplatné pohledávky budou zahrnuty ve splátkovém kalendáři a bude nutno k nim přistupovat jako k pohledávkám splatným. Není bez zajímavosti, že otázkou přihlašování a uplatňování nesplatných pohledávek v případě úpadku řešeného oddlužením, se v současné době nezaobírá dostatečně ani dostupná odborná literatura²⁾, byť je jinak i zaměřena na problematickou oblast péče řádného hospodáře.

Z důvodu opatrnosti i péče řádného hospodáře lze proto pro tuto chvíli doporučit, aby věřitelé do insolvenčního řízení, kde je úpadek dlužníka řešen oddlužením, tyto nesplatné dluhy spíše přihlašovali. Takto přihlášená pohledávka věřitele bude následně uspokojena jako nesplatná - bez ohledu na to, že § 173 odst. 3 IZ umožňuje přihlašovat do insolvenčního řízení i pohledávky v daný okamžik nesplatné. Má-li být navíc dle judikatury Ústavního soudu dosaženo v rámci oddlužení i toho, aby fyzická osoba po úspěšném oddlužení mohla začít nový život nezatížený nezvladatelnými dluhy a znovu se zapojit do hospodářského a společenského života³⁾, je zcela nemyslitelné, aby v rámci insolvenčního řízení nedošlo k vypořádání, resp. standardnímu uplatnění některých z dluhů, které se váží k osobě dlužníka, jenž usiluje o povolení oddlužení. Nakolik však jsou tyto úvahy a názory uchopitelné v běžné praxi, ukáže teprve čas a již zmíněná , která není pro tuto chvíli k dispozici.