Postavení fyzických osob a závislá práce podle nového občanského zákoníku

NOZ definuje v § 15 právní osobnost jako způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti. Svéprávností pak označuje způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem neboli právně jednat. Právní osobnosti ani svéprávnosti se nikdo nemůže vzdát, a to ani zčásti. Pokud tak učiní, nepřihlíží se k tomu.

Protože má každý člověk vrozená přirozená práva, již samotným rozumem a citem poznatelná, považuje se za osobu. Zákon stanoví jen meze uplatňování přirozených práv člověka a způsob jejich ochrany. Přirozená práva spojená s osobností člověka nelze zcizit a nelze se jich vzdát; stane-li se tak, nepřihlíží se k tomu. Nepřihlíží se ani k omezení těchto práv v míře odporující zákonu, dobrým mravům nebo veřejnému pořádku.

Pro svéprávnost v pracovněprávních vztazích jsou nejdůležitější ustanovení § 34 a 35 NOZ. Od 1.1.2014 může být závislá práce vykonávána až tehdy, kdy k tomu bude osoba svéprávná, tedy dovršením 15 let věku při současném splnění podmínky, že ukončila povinnou školní docházku. Nezletilí mladší 15 let nebo takoví, kteří neukončili povinnou školní docházku, mohou vykonávat jen uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost za podmínek stanovených jiným právním předpisem, kterým je stále ustanovení § 121 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, které rovněž stanoví bližší podmínky pro výkon této práce. Tato výjimečná činnost může být vykonávána pouze na základě individuálního povolení, vydaného úřadem práce pro konkrétní dítě a pro konkrétní činnost.

Podle § 23 NOZ má člověk právní osobnost od narození až do smrti. Plně svéprávným se však stává až zletilostí, které nabývá dovršením 18. roku věku. NOZ rozlišuje svéprávnost a zletilost. Jediným kritériem pro rozlišení na zletilost a nezletilost je dovršení 18 let věku. S nabytím zletilosti nabývá člověk podle NOZ i svéprávnosti, což však neplatí v absolutní rovině. Svéprávnosti lze nabýt i před dosažením zletilosti (například sňatkem), současně však může člověk svéprávnosti pozbýt za podmínek stanovených NOZ.

Aby mohla zdravotní pojišťovna obdržet pravidelnou měsíční platbu pojistného od státu za tzv. „státní pojištěnce“ ve výši 787 Kč (od 1.7.2014 pak pravděpodobně v částce 845 Kč; red. pozn.: text novely zákona nebyl v době vydání časopisu znám), musí například student vznik (a následně i zánik) nároku na zařazení mezi osoby, za které stát pojistné platí, oznámit a doložit v osmidenní lhůtě své zdravotní pojišťovně dokladem o studiu. Za osoby nezletilé plní oznamovací povinnost zákonný zástupce.

Změnu zdravotní pojišťovny provádí za osoby nezletilé (a osoby nezpůsobilé k právním úkonům) jejich zákonný zástupce.

V souladu s ustanovením § 43 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je zdravotní pojišťovna na vyžádání pojištěnce povinna písemně poskytnout jedenkrát ročně údaje o zdravotní péči uhrazené za tohoto pojištěnce v období posledních 12 měsíců. Pojištěnec může požádat jen o svůj vlastní přehled nebo o vystavení přehledu za své nezletilé dítě.

Závislou prací pro účely výše uvedené je podle § 2 zákoníku práce taková práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, případně na jiném dohodnutém místě. Závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu (není-li upravena zvláštními právními předpisy), kterým jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Pracovní smlouva představuje nejdůležitější dohodu (smlouvu) v personálních vztazích, ve které jsou sjednány všechny podmínky, za nichž bude práce vykonávána. Podle § 34 odst. 2 zákoníku práce musí být pracovní smlouva uzavřena písemně.

V této souvislosti je rovněž důležitá nová úprava § 18 zákoníku práce, podle které platí, že pokud je možné vyložit právní jednání různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější. Například dojde k situaci, kdy nebylo sjednáno pevné datum nástupu do práce, ale bylo uvedeno „po ukončení studia“. Z takového právního ujednání nevyplývá, který den je dnem nástupu zaměstnance do práce. Pro zaměstnance je s ohledem na posouzení nároku na dovolenou nejpříznivější den nástupu do pracovního poměru první den v kalendářním měsíci.

Ani nová úprava svéprávnosti v NOZ nic nezměnila na skutečnosti, že zákoník práce i nadále pracuje s pojmem mladistvý. Podle § 350 odst. 2 zákoníku práce se mladistvým rozumí zaměstnanec mladší 18 let. Mladiství mají s ohledem na svůj věk právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky, včetně zvláštní ochrany v pracovních vztazích. Pojem mladistvý není postaven na roveň pojmu nezletilý podle § 30 a 31 NOZ. I kdyby nezletilý nabyl svéprávnosti například sňatkem, pro účely zákoníku práce zůstává až do dovršení 18 let mladistvým.

Jednou ze základních povinností zaměstnavatele ve zdravotním pojištění je řádné přihlášení zaměstnance u té zdravotní pojišťovny, u které je zaměstnanec pojištěn. V této souvislosti je pojištěnec povinen sdělit svému zaměstnavateli příslušnost ke zdravotní pojišťovně, přičemž stejnou povinnost má zaměstnanec i v případě, kdy změní zdravotní pojišťovnu v době trvání zaměstnání - v případě přechodu k jiné zdravotní pojišťovně platí osmidenní lhůta pro oznámení této změny zaměstnavateli. Oznámení týkající se pojištění u zdravotní pojišťovny je zaměstnavatel povinen zaměstnanci písemně potvrdit. Zaměstnavatel má ze zákona právo požadovat po zaměstnanci (a to i po bývalém zaměstnanci) úhradu penále, které zaplatil v souvislosti s neoznámením nebo opožděným oznámením změny zdravotní pojišťovny zaměstnancem. Přihlášením zaměstnance (na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele) sděluje zaměstnavatel zdravotní pojišťovně, od kterého data bude za zaměstnance odvádět pojistné. Povinnost zaměstnavatele platit pojistné za zaměstnance vzniká dnem nástupu zaměstnance do zaměstnání a zaniká dnem skončení zaměstnání (například u pracovního poměru dnem jeho skončení).

V souladu s § 34 odst. 1 písm. c) a § 36 zákoníku práce se v případě pracovního poměru považuje za den nástupu do zaměstnání den, který je uveden v pracovní smlouvě. Jelikož lze jako den nástupu do práce sjednat i den pracovního klidu, považuje se pro účely zdravotního pojištění za den nástupu zaměstnance do zaměstnání den vzniku pracovního poměru uvedený v pracovní smlouvě.

Jestliže zaměstnanec nastoupí do zaměstnání 1. dne v měsíci a pracuje po celý tento kalendářní měsíc a vztahuje se na něj (a tedy i na jeho zaměstnavatele) povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být zaměstnavatelem odvedeno v roce 2014 pojistné nejméně z vyměřovacího základu 8 500 Kč.

Odlišně postupuje při placení pojistného zaměstnavatel v případě, kdy zaměstnanec nastoupí do zaměstnání například dne 24.3.2014. V této situaci nemusí být odvedeno pojistné z minima 8 500 Kč, nýbrž alespoň z poměrné části minimálního vyměřovacího základu (PČminVZ) ve vazbě na počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci březnu následovně: PČminVZ = (8 / 31) x 8 500 = 2 193,54 Kč

Pokud bude zaměstnanci zúčtován za 8 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci březnu hrubý příjem vyšší než 2 193,54 Kč, odvádí se pojistné ze skutečné výše příjmu bez dopočtu do minima 8 500 Kč. V opačném případě, tedy je-li v březnu hrubá mzda nižší než 2 193,54 Kč (například při zkráceném pracovním úvazku), provádí zaměstnavatel dopočet do této poměrné části minimálního vyměřovacího základu ve smyslu § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Plnění oznamovací povinnosti u dohod o pracovní činnosti (a od 1.1.2012 i u dohod o provedení práce) je zakotveno v § 8 odst. 2 písm. d) zákona č. 48/1997 Sb., kdy zaměstnavatel přihlašuje zaměstnance u zdravotní pojišťovny dnem, ve kterém poprvé po uzavření některé z dohod začal vykonávat sjednanou práci a odhlašuje dnem, jímž uplynula doba, na kterou byla tato dohoda sjednána.

Mělo by být v osobním zájmu každého zaměstnance, aby v případě rozvázání pracovního poměru obdržel od svého zaměstnavatele všechny potřebné materiály dokladující (nejenom pro účely zdravotního pojištění) dobu trvání zaměstnání. Jedná se zejména o zápočtový list, příp. dohodu o ukončení pracovního poměru či výpověď, pracovní smlouvu aj. Jestliže totiž zaměstnavatel například řádně nesplní oznamovací povinnost a nepřihlásí zaměstnance u jeho zdravotní pojišťovny, vznikne takto „mezera“, neboli časové období z hlediska zdravotního pojištění nekryté. V takovém případě pak musí pojištěnec předložit zdravotní pojišťovně průkazný doklad o době trvání zaměstnání.

Z obecného pohledu lze konstatovat, že pojistné se platí i v případě, kdy jsou zaměstnanci zúčtovány po skončení zaměstnání příjmy podle § 3 odst. 1 až 3 zákona č. 592/1992 Sb. Ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) až f) citovaného zákona však vyjmenovává plnění nezahrnovaná do vyměřovacího základu zaměstnance, kdy se mimo jiné podle písm. f) jedná o plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání - toto plnění, v podstatě jako jediné, které je zúčtováno po skončení zaměstnání, povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění při dodržení těchto podmínek nepodléhá.

Podle § 310 zákoníku práce představuje konkurenční doložka specifický druh plnění, na jehož základě se zaměstnanec zavazuje, že se po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu jednoho roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu. Součástí této dohody je i závazek zaměstnavatele, kdy jako protihodnotu poskytne zaměstnanci přiměřené peněžní vyrovnání, nejméně však ve výši jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc plnění závazku. V případě konkurenční doložky je z pohledu zdravotního pojištění postup zaměstnavatele následující:

Skončí-li zaměstnání kdykoli v průběhu kalendářního měsíce, má pojištěnec vyřešen ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah po dobu celého příslušného kalendářního měsíce. Za kalendářní dny, ve kterých nepracoval, nic zdravotní pojišťovně neoznamuje a ani nedoplácí.