Soudní přezkum správního uvážení a volné úvahy

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13.12.2013, sp. zn. 5 Afs 84/2012, www.nssoud.cz

K předpisům:

V souladu se závěry právní teorie lze přitom rozlišovat na jedné straně „správní uvážení“, které dává správnímu orgánu možnost a povinnost postupovat podle vlastního uvážení, jestliže a nakolik mu zákon poskytuje oprávnění za určitého skutkového stavu rozhodnout různým způsobem (vybrat z několika možných a přípustných řešení to, které je zejména s ohledem na veřejný zájem nejúčelnější). Takováto rozhodnutí, založená na zmíněném typu správního uvážení, přitom zásadně podléhají soudnímu přezkumu, pokud jde o jejich zákonnost, byť jsou omezena specifiky soudního přezkumu správních orgánů, učiněných na základě správního uvážení.

Naproti tomu stojí rozhodnutí, založená na zákonem poskytnutém oprávnění k „absolutní volné úvaze“, která zásadně předmětem soudního přezkumu nejsou, neboť správnímu orgánu přiznávají úplnou možnost volby, zda někomu určité oprávnění udělí či nikoliv, a současně zde „chybí právní nárok na udělení oprávnění, a tedy i subjektivní právo žalobce“ (viz Vopálka, V. - Mikule, V. - Šimůnková, V. - Šolín, M., Soudní řád správní, Komentář, 1. vydání, C. H. Beck, Praha 2004, str. 154; obdobně Hendrych, C. a kol., Správní právo, Obecná část, 5. vydání, C. H. Beck, Praha 2003, str. 617 a násl.). Příkladem takovéto absolutní správní úvahy je rozhodnutí ministerstva o prominutí daně, ve smyslu ustanovení § 55a zákona č. 337/1992 Sb. (shodně č. 95 Sbírky rozhodnutí NSS).

Na dosažení určitého rozhodnutí v rámci „absolutní volné úvahy“ tedy nemají adresáti těchto rozhodnutí subjektivní veřejné právo a správní orgán disponující touto „absolutní volnou úvahou“ se pohybuje v rámci diskrece nevázané jakýmikoliv zákonnými podmínkami. Jako taková jsou proto rozhodnutí správních orgánů, dosažená „absolutní“ správní úvahou, v zásadě mimo přezkumnou činnost správního či ústavního soudnictví, byť toto vyloučení ze soudního přezkumu neplatí bezvýjimečně. Soudní přezkum se výjimečně uplatní tehdy, pokud by správní orgán při svém rozhodování překročil rámec, který mu pro jeho „absolutní“ volnou úvahu dává český ústavní pořádek, zejména zákaz diskriminace (srov. nález Ústavního soudu ze dne 16.3.2006, sp. zn. IV. ÚS 49/04, http://nalus.usoud.cz).

Správní uvážení je poměrně častý institut, skrze který je správnímu orgánu dána pravomoc rozhodnout na základě vlastního uvážení. Rozhodnutí z takovéhoto správního uvážení vzešlá pak při splnění ostatních podmínek podléhají soudnímu přezkumu. Jiná je však situace tam, kde správní uvážení nabývá formy absolutní volné úvahy. Příkladem budiž také dozorčí prostředky dle daňového řádu. Rozhodnutí z takovéto absolutní volné úvahy vzešlá pak obecně soudnímu přezkumu nepodléhají, to z důvodu absence právního nároku na vydání rozhodnutí, potažmo z důvodu absence subjektivního práva žalobce. Jak však podotkl Nejvyšší správní soud, v případě flagrantního porušení vytyčených pravidel je nutno připustit i soudní přezkum takovýchto rozhodnutí. Bude tak vždy záležet na okolnostech věci, kdy nikdy nelze vyloučit, že se soud bude zabývat žalobou i tam, kde se soudní přezkum obecně neuplatňuje. Ostatně rozhodnutí o prominutí daně je toho historickým příkladem.