Daňová kontrola a pomůcky

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12.12.2013, sp. zn. 7 Afs 96/2013, www.nssoud.cz

K předpisům:

... bylo porušeno právo stěžovatelky garantované v § 16 odst. 4 písm. f) zákona o správě daní a poplatků. Stěžovatelka byla sice při projednání zprávy o kontrole seznámena se závěrem správce daně o tom, že jí nelze stanovit daň dokazováním, avšak současně jí nebyl vůbec sdělen výsledek kontroly správce daně a způsob jeho zjištění. To znamená, že jí při projednání zprávy - před ukončením kontroly - nebyly sděleny vyčíslené částky daní a způsob jejich zjištění, které jí měly být posléze na základě této kontroly vyměřeny, ani to, jak k těmto částkám správce daně ve skutečnosti dospěl.

Na tomto místě káral Nejvyšší správní soud správce daně za to, že v rámci daňové kontroly (zprávy o daňové kontrole) toliko konstatoval nutnost stanovení daně pomůckami. V rámci daňové kontroly však již nebylo daňovému subjektu předestřeno, jaká konkrétní daňová povinnost bude daňovému subjektu stanovena. Názor Nejvyššího správního soudu o nesprávnosti takovéto praxe je však v rozporu s obecnými postupy finanční správy, kdy tato zpravidla stanovuje výši daňové povinnosti až následně. Nadto tato praxe byla předmětem soudního přezkumu Nejvyššího správního soudu, viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12.5.2005, sp. zn. 2 Afs 190/2004, č. 675/2005 Sb. NSS, kdy soud v tomto neshledal žádnou nezákonnost. Je tak otázkou, jak tedy správně daň pomůckami stanovit? Na tuto otázku pak lze nyní odpovědět je stěží, kdy znepokojena by měla být zejména finanční správa. Přeci jen je to ona, kdo je odpovědná za zákonnost řízení.