Návazné smlouvy

Je pravda, že nový občanský zákoník zasahuje svou právní úpravou i do poskytování náhrad cestovních výdajů při pracovních cestách zaměstnanců a dalších osob? V důsledku zrušení zákona č. 513/1991 Sb. by měly být tedy všechny smlouvy vztahující se k cestovním náhradám k 31.12.2013 neplatné. Jsou neplatné i smlouvy, které k 31.12.2013 existovaly a byly sjednány na dobu neurčitou (např. mandátní smlouva)? Dá se z oblasti cestovních náhrad vyjmenovat, o jaké smlouvy především jde, a ustanovení NOZ, které s tím souvisejí?

Související předpisy:

Nový občanský zákoník, tj. zákon č. 89/2012 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1.1.2014, zasahuje svou právní úpravou i na úsek poskytování náhrad cestovních výdajů při pracovních cestách zaměstnanců a dalších osob. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že tento občanský zákoník zrušil starý obchodní zákoník, tj. zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a v důsledku toho všechny smlouvy, které podle něj byly na úseku cestovních náhrad uplatňovány (např. mandátní smlouva atd.) a mají tedy ukončenou platnost k aplikaci dnem 31.12.2013. Pozor však na to, že vzhledem k § 3053 NOZ všechny smlouvy a právní vztahy uzavřené podle zrušeného obchodního zákoníku do 31.12.2013 zůstávají v platnosti a budou i nadále podle nich řízeny. V uvedeném ustanovení je totiž přesně stanoveno, že právní povaha a vnitřní právní poměry právnických osob vyvíjejících podnikatelskou činnost, které se řídí do dne nabytí účinnosti tohoto zákona dřívějšími právními předpisy podle § 767 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zůstávají nezměněny a nadále se řídí právními předpisy, podle nichž byly zřízeny, což tedy prakticky znamená, že od 1.1.2014 musí být nové smlouvy uzavírané již podle nových platných právních předpisů.

Ale pozor ještě na jednu skutečnost, a to na povinnost stanovenou v přechodných ustanoveních zákona o obchodních korporacích, přesněji v ustanovení § 777 odst. 3, podle kterého je nutné uzpůsobit ujednání již uzavřených smluv o výkonu funkce a o odměně novému zákonu a to do šesti měsíců od jeho účinnosti. Jako postih za nesplnění této povinnosti je stanoveno, že výkon funkce bude také pokládán za bezplatný. To pak ale bezpochyby může vyvolávat zesílenou snahu po revizi smluv o výkonu funkce po 1.1.2014. K nové právní úpravě je třeba uvést, že práva a povinnosti mezi obchodní korporací a členem jejího orgánu se primárně řídí ustanoveními nového občanského zákoníku o příkazu (viz § 2430 a násl.), pokud však smlouva o výkonu funkce, byla-li uzavřena, nebo zákon o obchodních korporacích nestanoví něco jiného (viz § 59 až 62). Z toho lze vyvodit, že otázka, zda bude zmíněný vztah podroben úpravě ve smlouvě o výkonu funkce nebo nebude, zůstane dále jen na úvaze a vůli těchto stran. Jestliže ale k uzavření takové smlouvy nedojde, budou se vzájemná práva a povinnosti řídit přímo ze zákona přiměřeně ustanoveními o příkazu nového občanského zákoníku. A tady dochází v nové právní úpravě k výrazné změně, protože je nově stanoveno pro případ, kdy smlouva o výkonu funkce nebude uzavřena nebo bude neplatná, bezplatnost výkonu funkce, s výjimkou případů upravených v § 59 odst. 4 zákona o obchodních korporacích. Podle staré úpravy bylo možné spoléhat minimálně na to, že při neexistenci smlouvy o výkonu funkce mohl člen orgánu nárokovat obvyklou odměnu podle obchodního zákoníku o mandátní smlouvě. Změna od 1.1.2014 je poněkud tvrdší.

Důležitou otázkou je také to, zda smlouva o výkonu funkce musí mít písemnou formu nebo nikoliv. Platná právní úprava je taková, že podle § 59 odst. 2 zákona o obchodních korporacích (č. 90/2012 Sb.) je přesně stanoveno, že smlouva o výkonu funkce se v kapitálové společnosti sjednává písemně a schvaluje jí, včetně jejích změn, nejvyšší orgán společnosti. To tedy prakticky znamená, že písemná forma pro smlouvu o výkonu funkce zůstává i nadále. Má to ale jeden háček, totiž že z citovaného § 59 odst. 2 je zřejmé, že písemná forma je stanovena pouze pro smlouvy o výkonu funkce u kapitálových společností, tj. u společností s ručením omezeným a u akciových společností. Ovšem k tomu je třeba podotknout, že pokud by smlouva o výkonu funkce byla tedy uzavřená v jiné než písemné formě, což prakticky znamená ústně či konkludentně, byla by neplatná a výkon funkce by byl následkem toho posuzován za bezplatný. Z uvedeného také současně vyplývá, že zákon o obchodních korporacích pro smlouvy o výkonu funkce u ostatních obchodních korporací písemnou formu nestanoví, ale je vhodné důrazně doporučit písemnou formu vyžadovat, zejména když je vyžadováno i schválení nejvyšším orgánem.

Podle § 1 zákona o obchodních korporacích platí, že obchodními korporacemi jsou obchodní společnosti a družstva. Další důležitou otázkou je vymezení způsobu odměňování při výkonu předmětných funkcí. Z toho, co bylo shora uvedeno, určitě vyplývá, že nová právní úprava považuje bez dalšího výkon funkce zásadně za bezplatný. A tato skutečnost s sebou nese to, že tedy určení odměny a způsob jejího poskytování je nezbytné stanovit primárně ve smlouvě o výkonu funkce. Stav věci upřesňuje ustanovení § 61 odst. 1 zákona o obchodních korporacích, kde je přesně stanoveno, že jiné plnění ve prospěch osoby, která je členem orgánu obchodní , než na které plyne právo z právního předpisu, ze smlouvy o výkonu funkce schválené podle § 59 odst. 2 nebo z vnitřního předpisu schváleného orgánem obchodní , do jehož působnosti náleží schvalování smlouvy o výkonu funkce, lze poskytnout pouze se souhlasem toho, kdo schvaluje smlouvu o výkonu funkce, a s vyjádřením kontrolního orgánu, byl-li zřízen. Z toho tedy vyplývá, že nejrůznější další plnění může být po odsouhlasení nejvyšším orgánem, resp. orgánem, který je jinak kompetentní ke schválení smlouvy o výkonu funkce, přiznáno také vnitřním předpisem nebo na základě zvláštního souhlasu, ke kterému je také nutné vyjádření kontrolního orgánu, pokud byl zřízen.

Zákon o obchodních korporacích je v dané otázce poměrně podrobný - ve svém § 60 detailně stanoví povinné náležitosti pro určení údajů o odměňování. Prakticky to znamená, že smlouva o výkonu funkce v kapitálové společnosti musí obsahovat následující skutečnosti:

Z uvedeného je zřejmé, že správná formulace stanovení odměňování ve smlouvách o výkonu funkce bude hrát zásadní roli. Rozpor se zákonem nebo neurčitost nebo jiná nesrovnalost by mohla znamenat neplatnost takových ujednání a tedy i bezplatnost výkonu funkce.

Další problematikou v souvislosti se smlouvou o výkonu funkce je zpřísnění odpovědnosti především statutárních orgánů při výkonu jejich funkce. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že jakékoliv omezení odpovědnosti člena orgánu za škodu nejsou přípustná, přesněji řečeno se k nim nepřihlíží. To vyplývá z § 53 odst. 1 a 2 zákona o obchodních korporacích.

Další významný úsek vůči smlouvám o výkonu funkce je nesporně problematika střetu zájmů. Nová pravidla stanoví a obsahují ustanovení § 54 až 58 zákona o obchodních korporacích. Podobně je tomu i způsobu odstupování z funkce, což upravuje § 59 odst. 5 téhož zákona nebo stanovení délky funkčního období člena orgánu podle § 439 odst. 3 téhož zákona.

V návaznosti na uvedené je vhodné ještě připomenout, že obecné uzavírání smluv upravuje § 1724 a násl. nového občanského zákoníku a v rámci nové platné právní úpravy je přiznána poměrně velká volnost smluvních stran.