Časové rozlišení nákladů a výnosů

Vydáno: 34 minut čtení

V dnešním výběru judikatury se budeme věnovat časovému rozlišení v užším slova smyslu, tedy nákladům a výnosům příštích období, dále otázkám časového rozlišení v případě nevýznamných plateb a časovému hledisku při stornu chybného účetního zápisu. Mezi nejdůležitější pravidla pro účtování je nutno zahrnout povinnost dodržet časovou a věcnou souvislost nákladů a výnosů, tedy zaevidovat náklady a výnosy do toho účetního (zdaňovacího) období, do kterého s ohledem na provedení či využití příslušného plnění patří.

Časové rozlišení nákladů a výnosů
Ing.
Zdeněk
Burda
daňový poradce, BD Consult, s.r.o.
Pokud budeme vycházet ze základních pravidel pro tuto oblast, zjistíme, že pro časové rozlišení ve výše uvedeném slova smyslu by měly být splněny všechny následující podmínky:
a)
známe přesně výši částky za příslušné plnění,
b)
víme, že plnění skutečně nastane či nastalo a období, ke kterému se vztahuje,
c)
známe jeho rozsah.
Výše uvedeným se odlišíme tematikou dnešního článku od neméně diskutovaného okruhu problémů, tedy od dohadných položek, kde bychom měli mít též jasno v tom, že plnění nastalo či nastane, ale nemáme jistotu o konkrétní výši výsledné částky.
Pokud se týká možností, kdy není nutno časové rozlišení použít, Pokyny Ministerstva financí D-190 a D-300 i v současnosti aktuální Pokyn GFŘ D-6 připouštějí výjimky, kdy časové rozlišení není nutno použít.
Jde např. o nevýznamné a pravidelně se opakující daňové výdaje, popř. příjmy. V zásadě lze tento postup uplatnit u částek, které by se časově rozlišovaly jen mezi dvěma účetními obdobími s tím, že za nevýznamné částky (kdy jejich ponecháním v nákladech či výnosech bez časového rozlišení není dotčen účel časového rozlišení a účetní jednotka tím prokazatelně nesleduje záměrné upravování hospodářského výsledku) se považuje např. předplatné novin a časopisů, nákup kalendářů na příští rok. Za pravidelně opakující se daňové výdaje, popř. příjmy, se považují pravidelně se opakující částky (např. placené pojistné, které se nekryje s kalendářním rokem, úhrada za činnost auditorů a daňových poradců vztahující se k předcházejícímu zdaňovacímu období).
 
Z judikatury
 
1. Náklady příštích období a certifikace ISO
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 8 Afs 18/2009-116 ze dne 26.10.2009.)
 
Komentář k judikátu č. 1
Vzhledem k tomu, že dle § 6 odst. 9 vyhlášky č. 500/2002 Sb. nejsou výdaje na certifikaci systému jakosti dlouhodobým nehmotným majetkem, přichází v úvahu též otázka, zda není nutno uplatnit časové rozlišení nákladů. V daném případě byl daňový subjekt úspěšný a obhájil zahrnutí nákladů na služby spojené s certifikací do běžných nákladů v daném zdaňovacím období, aniž byl nucen použít časového rozlišení.
    
Shrnutí k judikátu
Krajský soud přisvědčil žalobní námitce, podle níž náklad na poradenské služby poskytnuté v roce 2003 společností QISO - MIRAIS, s. r. o., jednateli žalobce, který následně na počátku roku 2004 tento náklad ve výši 189 710 Kč přefakturoval žalobci, není nákladem příštích období, jak tvrdil žalovaný. Krajský soud posoudil věcnou a časovou souvislost vynaloženého nákladu a uzavřel, že pro předmětné posouzení je klíčový okamžik poskytnutí dané dodávky (služby), proto souvisí výdaj ve výši 189 710 Kč v případě jednatele žalobce věcně a časově se zdaňovacím obdobím roku 2003, v případě žalobce však s ohledem na okamžik fakturace a plnění má daný výdaj věcnou a časovou souvislost se zdaňovacím obdobím roku 2004.
Krajský soud přitakal i námitce týkající se nákladu na certifikaci provedenou společností EUROCERT, a.s., ve výši 75 000 Kč bez DPH, a poukazující na skutečnost, že ani v tomto případě nejde o náklady příštích období, které by byl žalobce povinen účtovat pro jejich věcnou a časovou souvislost po celou dobu platnosti vydaného certifikátu. Krajský soud konstatoval, že „závazek založený smlouvou mezi společností EUROCERT, a.s., a žalobcem, byl splněn v roce 2003, k fakturaci došlo také v roce 2003“.