Sankce v daňovém řízení

Daňové přiznání u daní vyměřovaných za zdaňovací období, které činí nejméně 12 měsíců, se podává podle § 136 DŘ nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Jde-li o daňový subjekt, který má zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo jehož daňové přiznání zpracovává a podává poradce, podává se daňové přiznání nejpozději do 6 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. To platí, jen je-li příslušná plná moc udělená tomuto poradci uplatněna u správce daně před uplynutím této tříměsíční lhůty. Pokud v šestiměsíční lhůtě tento poradce zemře nebo zanikne, zůstává tato lhůta zachována. Poradcem se rozumí ve smyslu DŘ jak daňový poradce, tak advokát.

Důležité je počítání času v daňovém řízení. Ve smyslu znění § 33 DŘ lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let počíná běžet dnem, který následuje po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek běhu lhůty, a končí uplynutím toho dne, který se svým pojmenováním nebo číselným označením shoduje se dnem, kdy započal běh lhůty. Není-li takový den v měsíci, připadne poslední den lhůty na jeho poslední den.

Z výše uvedeného znění daňového řádu vyplývá, že poslední možnost k včasnému podání daňového přiznání k dani z příjmů za zdaňovací období roku 2013 i splatnost daně je 1.4.2014 a v případě, že daňové přiznání zpracovává poradce nebo jde o subjekt, jehož účetní závěrku je nutno ze zákona ověřit auditorem, půjde o termín 1.7.2014.

Podle znění § 250 DŘ daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit pokutu:

Pokuta je stanovena ve výši:

Dále vzniká plátci daně povinnost uhradit pokutu ve výši 0,05% z celkové částky daně, kterou byl povinen v hlášení nebo vyúčtování uvést, za každý následující den prodlení, nejvýše však 0,5% z celkové částky daně, kterou byl povinen v hlášení nebo vyúčtování uvést, a to v případě, že nepodá hlášení (např. u daně vybírané plátcem daně srážkou), vyúčtování, následné hlášení nebo dodatečné hlášení, ačkoliv měl tuto povinnost, nebo učiní-li tak po stanovené lhůtě a toto zpoždění je delší než 5 pracovních dnů.

Ve smyslu znění § 250 odst. 3 DŘ (aktualizované znění s účinností od 1.1.2013 provedené zákonem č. 399/2012 Sb. ve vazbě na zákon č. 458/2011 Sb.) pokuta za opožděné tvrzení daně vzniklá v důsledku pozdního podání řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení se nepředepíše a daňovému subjektu nevzniká povinnost ji uhradit, dosáhne-li její vypočtená výše částku menší než 200 Kč.

V případě, kdy daňový subjekt nepodá řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení, ačkoli měl tuto povinnost, a neučiní tak ani dodatečně po dobu, kdy možnost podat tato tvrzení trvá, použije se při výpočtu částky pokuty postup podle § 250 odst. 1 nebo 2 DŘ, přičemž výše pokuty za opožděné tvrzení daně v tomto případě činí vždy nejméně 500 Kč.

Maximální výše pokuty nesmí být vyšší než 300 000 Kč. O povinnosti platit pokutu rozhodne správce daně platebním výměrem a současně ji předepíše do evidence daní. Pokuta tedy není součástí platebního výměru na daň dle daňového přiznání, ale je součástí samostatného platebního výměru.

Pokud daňový subjekt podá daňové přiznání v opožděném termínu a současně uhradí i daň v opožděném termínu, musí zaplatit nejen pokutu za opožděné podání daňového přiznání, ale i úrok z prodlení za pozdní uhrazení daně.

Podle § 252 DŘ vzniká daňovému subjektu povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den prodlení, počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni splatnosti daně až do dne platby včetně. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Úrok z prodlení se uplatní nejdéle za 5 let prodlení.

Úrok z prodlení se nepředepíše, nepřesáhne-li v úhrnu u jednoho druhu daně u jednoho správce daně za jedno zdaňovací období nebo za jeden kalendářní rok u jednorázových daní částku 200 Kč. Úrok z prodlení rovněž nevzniká u nedoplatků zůstavitele ode dne jeho úmrtí do konce běhu lhůty pro podání řádného daňového tvrzení dědicem.

Ve smyslu znění § 166 DŘ se za den platby považuje:

Daňový subjekt tedy musí počítat s tím, že daň je uhrazena až připsáním na účet správce daně. Podá-li daňový subjekt přiznání k dani z příjmů za rok 2013 až v krajním zákonném termínu 1.4.2014, musí dát bance příkaz k úhradě splatné daně tak, aby nejpozději v toleranční lhůtě pěti pracovních dnů byla částka připsána na účet správce daně.

Podle ustanovení § 251 DŘ vzniká daňovému subjektu povinnost uhradit penále z částky doměřené daně správcem daně tak, jak byla stanovena oproti poslední známé dani:

V případě, že v rámci jednoho doměřovacího řízení dojde ke změně poslední známé daně tím způsobem, že namísto daňové ztráty je výsledkem doměření daň, pak se uplatní penále v součtu 20% z doměřené daně a 1% ze snížení daňové ztráty.

Jde o sankci, kterou správce daně použije v případě, že k doměření daně dojde na základě zjištění správce daně (např. na základě výsledků daňové kontroly u daňového subjektu). Správce daně rozhodne o povinnosti uhradit penále v rámci dodatečného platebního výměru a současně je předepíše do evidence daní.

Ze znění přechodného ustanovení § 264 odst. 13 DŘ vyplývá, že uplynula-li lhůta pro podání řádného daňového tvrzení do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, uplatní se penále podle dosavadních právních předpisů. Podle znění § 37b ZSDP platilo, že povinnost uhradit penále vznikla daňovému subjektu z částky dodatečně vyměřené daně nebo z částky dodatečně snížené daňové ztráty tak, jak byla stanovena oproti poslední známé daňové povinnosti, a to ve výši 20%, je-li daň zvyšována nebo je-li snižován odpočet daně či nárok na vrácení daně (DPH), a ve výši 5%, je-li snižována daňová ztráta.

Dodatečné daňové přiznání je součástí doměřovacího řízení. Přitom může být podáno dodatečné daňové přiznání na daň vyšší anebo na daň nižší než je poslední známá daň. V daňovém řádu nalezneme podmínky pro podání dodatečného daňového přiznání v § 141.

Zjistí-li daňový subjekt, že daň má být vyšší než poslední známá daň, je povinen podle § 141 odst. 1 DŘ podat do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém to zjistil, dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování a ve stejné lhůtě rozdílnou částku uhradit. Tato povinnost trvá, pokud běží lhůta pro stanovení daně. Pod pojmem poslední známá daň se rozumí výsledná daň ve výši, jak byla správcem daně dosud pravomocně stanovena v dosavadním průběhu daňového řízení o této dani.

Podle ustanovení § 141 odst. 2 DŘ ve znění platném do 31.12.2012 byl daňový subjekt oprávněn podat dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování na daň nižší, než je poslední známá daň, jestliže vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nasvědčují tomu, že daň byla stanovena v nesprávné výši.

Zákonem č. 399/2012 Sb. došlo k předsunutí účinnosti některých ustanovení novely daňového řádu obsažené v zákonu č. 458/2011 Sb., o změně zákonů souvisejících se zřízením jednoho inkasního místa, a to z původního termínu účinnosti od 1.1.2015 na účinnost již od 1.1.2013. Mimo jiné došlo i k úpravě § 141 odst. 2 DŘ, týkající se dodatečného daňového přiznání na daň nižší, než je poslední známá daň.

Od 1.1.2013 platí znění, že daňový subjekt je oprávněn podat dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování na daň nižší, než je poslední známá daň, jestliže daň byla stanovena v nesprávné výši; v tomto dodatečném daňovém přiznání nebo dodatečném vyúčtování nelze namítat vady postupu správce daně. Toto dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování na daň nižší je oprávněn daňový subjekt podat ve lhůtě shodné jako v případě podání dodatečného daňového přiznání na daň vyšší, tj. do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém zjistil, že daň byla stanovena v nesprávné výši. Toto dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování na daň nižší, než je poslední známá daň, není přípustné, pokud některé z rozhodnutí, z něhož vyplývá poslední známá daň, bylo učiněno podle pomůcek nebo vydáno na základě sjednání daně.

Dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování není přípustné:

V § 38p ZDP nalezneme podmínky pro uplatnění vyšších částek odčitatelných položek od základu daně z příjmů v případě podání dodatečného daňového přiznání na vyšší daň. V odst. 1 tohoto ustanovení nalezneme podmínky uplatnění vyšších odčitatelných položek u poplatníků daně z příjmů právnických osob a v odst. 2 podmínky uplatnění vyšších odčitatelných položek u poplatníků daně z příjmů fyzických osob.

Pokud je doměřována daň na základě včas podaného dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování, pak podle znění § 251 odst. 4 DŘ nevzniká povinnost úhrady penále z částky, která je v něm uvedena a daňovému subjektu vzniká pouze podle § 252 odst. 2 DŘ povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den prodlení, počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni splatnosti daně až do dne platby včetně.

Pokud nepodá poplatník daně z příjmů dodatečné daňové přiznání na daň vyšší v termínu do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém zjistí, že daň má být vyšší než poslední známá daň ve smyslu znění § 141 DŘ a toto zpoždění je delší než 5 pracovních dnů, pak podle znění § 250 DŘ daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit pokutu.

Podle § 246 DŘ se fyzická osoba, která je vázána povinností mlčenlivosti, dopustí přestupku tím, že tuto povinnost poruší, přičemž za přestupek lze uložit pokutu do výše 500 000 Kč. Povinností mlčenlivosti v daňovém řízení se zabývá ustanovení § 52 až § 55 DŘ.

Podle znění § 247 až § 249 DŘ pořádkovou pokutu do výše 50 000 Kč může správce daně uložit tomu, kdo při jednání vedeném správcem daně závažně ztěžuje průběh řízení, a dále tomu, kdo bez dostatečné omluvy nevyhoví ve stanovené lhůtě výzvě ke splnění procesní povinnosti nepeněžité povahy, která mu byla stanovena zákonem nebo správcem daně.

Podle znění § 254 DŘ náleží úrok ve výši repo sazby zvýšené o 14% daňovému subjektu v případě, že dojde ke zrušení, změně nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně z důvodu nezákonnosti či nesprávného úředního postupu správce daně.

Na žádost daňového subjektu nebo z moci úřední může správce daně povolit posečkání úhrady daně, popřípadě rozložení její úhrady na splátky v následujících případech uvedených v § 156 odst. 1 DŘ:

Podle znění § 157 DŘ vzniká za dobu posečkání daně daňovému subjektu povinnost uhradit úrok z posečkané částky, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB zvýšené o 7 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Úrok se nepředepíše, nepřesahuje-li 100 Kč. Správce daně může upustit od předepsání úroku z posečkání, pokud by ekonomické nebo sociální poměry daňového subjektu zakládaly tvrdost uplatněného úroku. Daňovému subjektu nevzniká po dobu posečkání povinnost uhradit úrok z prodlení.

K prominutí daně i příslušenství daně podle § 259 DŘ může dojít na základě žádosti daňového subjektu či z moci úřední pouze tehdy, pokud zákon stanoví orgánu veřejné moci pravomoc zcela nebo částečně prominout daň či příslušenství daně. Podle § 260 DŘ je dále ministr financí oprávněn z moci úřední prominout daň nebo příslušenství daně z důvodu nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů (např. v případech retroaktivity neboli zpětné účinnosti zákona v neprospěch daňového subjektu) nebo při mimořádných, zejména živelních událostech. Rozhodnutím podle výše uvedeného ustanovení se promíjí daň nebo příslušenství všem daňovým subjektům, jichž se důvod prominutí týká, a toto rozhodnutí se oznamuje ve Finančním zpravodaji (např. rozhodnutí ministra financí o prominutí daně z nemovitostí na zdaňovací období roku 2013 vlastníkům bytů v bytovém domě v obci Frenštát pod Radhoštěm z důvodu mimořádné události - obsaženo ve Finančním zpravodaji č. 5/2013, nebo rozhodnutí ministra financí o prominutí úhrady daní z příjmů a příslušenství daní z příjmů poplatníkům daně z příjmů PO a FO postiženým povodní nebo záplavou, v jejichž důsledku byl vyhlášen dne 2.6.2013 nouzový stav rozhodnutím vlády ČR č. 140/2013 - obsaženo ve Finančním zpravodaji č. 6/2013).

Daňový řád zrušil vyhlášku č. 299/1993 Sb., ve znění vyhlášky č. 209/2003 Sb., kterou se územní finanční orgány zmocňovaly k promíjení příslušenství daně.