Dopady zrušení daňového rozhodnutí v řízení před krajským soudem

Vydáno: 2 minuty čtení
Dopady zrušení daňového rozhodnutí v řízení před krajským soudem
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10.10.2013, sp. zn. 9 Afs 71/2012, www.nssoud.cz
Pokud následně na základě podané kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zruší rozsudek krajského soudu, jímž bylo správní rozhodnutí zrušeno, tak jak tomu bylo i v projednávané věci, dostane se věc do stadia nového posuzování žaloby krajským soudem, který vázán právním názorem kasačního soudu (§ 110 odst. 3 s. ř. s.) a může rozhodnout o zákonnosti správního rozhodnutí opačně, načež původní (zrušené) správní rozhodnutí „obživne“, aniž by důsledkem nového rozhodnutí krajského soudu bylo současné zrušení v mezidobí případně vydaného dalšího správního rozhodnutí. Vedle sebe tu tak mohou být dvě odlišná či dokonce opačná správní rozhodnutí o téže věci.
Existence dvou správních rozhodnutí v téže věci je jistě nežádoucí, nicméně nemá za následek zmatečnost řízení či nezákonnost kasační stížnosti napadeného rozsudku. Bude tedy zejména na žalovaném, případně na krajském soudu, vzniklou nežádoucí situaci ohledně v pořadí druhého rozhodnutí procesně vypořádat. Existence tohoto rozhodnutí nemá vliv na posouzení zákonnosti rozhodnutí, které je předmětem přezkumu v projednávané věci.
Správní soudnictví je založeno na tom, že opravný prostředek ve formě kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu není spojen s odkladem právní moci napadaného rozsudku krajského soudu. Z tohoto důvodu je tak povinností Odvolacího finančního ředitelství v případě neúspěchu před krajským soudem v daňovém řízení konat nezávisle na tom, že byla podána kasační stížnost brojící proti rozsudku krajského soudu. Vydá-li Odvolací finanční ředitelství v mezidobí nové rozhodnutí, načež dojde k úspěchu v řízení před Nejvyšším správním soudem, dochází k zajímavé situaci. Fakticky totiž budou vedle sebe existovat dvě diametrálně odlišná rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství. Tuto situaci pak řeší daňový řád, avšak teprve počínaje rokem 2015. K tomuto viz dosud neúčinné ustanovení § 124a daňového řádu. Do té doby pak Nejvyšší správní soud zaujal stanovisko, které je seznatelné z citace jeho rozsudku.