Nejnižší úroveň zaručené mzdy

Mzda je v § 109 odst. 2 zákoníku práce charakterizována jako peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci. Mzda se poskytuje ve všech případech, kdy zaměstnanec koná práci v pracovním poměru, s výjimkou zaměstnavatelů, kteří jsou zaměstnancům povinni poskytovat plat.

Zákoník práce však uvedenou povinnost dále konkretizuje, když uvádí, že mzda a plat se poskytují podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků.²⁾

A právě v souvislosti s plněním, resp. neplněním této povinnosti se zaměstnavatelé často dopouští chyb. U nejnižších mezd se slepě řídili dlouho zafixovanou hranicí 8 000 Kč, od 1.8.2013 již 8 500 Kč, aniž by tušili, že tato hranice minimální odměny za práci není pro všechny stejná.

Zákoník práce totiž rozlišuje dvě kategorie odměn za práci, a to minimální mzdu a nejnižší úroveň zaručené mzdy.

Minimální mzda je podle ustanovení § 111 odst. 1 zákoníku práce nejnižší přípustná výše odměny za práci v základním pracovněprávním vztahu podle § 3. Mzda, plat nebo odměna z dohody nesmí být nižší než minimální mzda. Ustanovení § 3 zákoníku práce uvádí, že závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy. Základními pracovněprávními vztahy podle tohoto zákona jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Minimální mzda je tedy termín, kterým je označena nejnižší přípustná výše všech odměn poskytovaných za práci v základním pracovněprávním vztahu. Minimální mzda se tedy nevztahuje jen na případné odměňování mzdou, ale vyjadřuje také nejnižší limit výše platu a odměny z dohody. Jinak řečeno, mzda či odměna z dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti nesmí být nižší než minimální mzda.

Minimální mzda se tedy dá definovat jako absolutně nejnižší cena práce stanovená s přihlédnutím k sociálním hlediskům, bez ohledu na druh, složitost, namáhavost, množství a kvalitu vykonávané práce. Vznikla jako ochrana zaměstnance před tlakem zaměstnavatele snížit mzdu zaměstnance na co nejnižší úroveň, neboť pozice zaměstnavatele na trhu práce byla, a je i v současné době, vždy silnější než pozice zaměstnance. Měla především chránit námezdní pracovníky a neumožnit, aby odměna za práci klesla pod sociálně únosnou míru. Minimální mzda je obsažena i v Evropské sociální chartě, která definuje právo na spravedlivou odměnu, na postačující slušnou životní úroveň pro sebe a svou rodinu.

Pro účely poskytování minimální mzdy se do mzdy (platu) nezahrnuje mzda za práci přesčas, příplatek za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a v neděli. Dále se do minimální mzdy samozřejmě nezahrnují plnění, která nejsou mzdou, například náhrady mzdy, odměna za pracovní pohotovost, odstupné. Jiné složky mzdy, například osobní příplatek, prémie, odměny se do minimální mzdy zahrnují.³⁾

Minimální mzda se vztahuje na všechny zaměstnance v pracovním poměru nebo právním vztahu založeném dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti). Nerozlišuje se, jde-li o pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou nebo o souběžné pracovní poměry. Nárok na minimální mzdu vzniká v každém pracovním poměru nebo právním vztahu založeném dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr samostatně.

Minimální mzda platí jako jediná mzdová veličina pro zaměstnance v organizacích podnikatelské sféry, v nichž se uplatňuje kolektivní vyjednávání o mzdách. V jednotlivých kolektivních smlouvách lze dohodnout minimální mzdu vyšší, než uvádí nařízení vlády o minimální mzdě.

Výši základní sazby minimální mzdy, další sazby minimální mzdy při omezeném pracovním uplatnění zaměstnance a podmínky pro poskytování minimální mzdy stanovuje nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů.

Výše hrubé minimální mzdy činí:

Výše minimální mzdy uvedená v nařízení vlády se vztahuje ke stanovené týdenní pracovní době 40 hodin. Podle § 79 zákoníku práce však mohou mít zaměstnanci stanovenou i jinou týdenní pracovní dobu. Stanovená týdenní pracovní doba zaměstnanců pracujících v podzemí a zaměstnanců pracující v nepřetržitém nebo třísměnném pracovním režimu činí 37,5 hodiny týdně. Stanovená týdenní pracovní doba zaměstnanců s dvousměnným pracovním režimem činí 38,75 hodiny týdně. Zkrácení stanovené týdenní pracovní doby bez snížení mzdy může obsahovat také kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis. Ve všech těchto případech se minimální mzda za hodinu zvýší úměrně ke zkrácené stanovené pracovní době. Tím je zajištěn při různé délce stanovené týdenní pracovní doby nárok zaměstnance (při odpracování stanovené doby) na stejnou výši minimální mzdy za týden, resp. měsíc. Zaměstnanci odměňovanému měsíční mzdou, který má sjednánu kratší pracovní dobu (§ 80 zákoníku práce) nebo který neodpracoval v kalendářním měsíci příslušnou pracovní dobu odpovídající stanovené týdenní pracovní době, se minimální mzda snižuje úměrně odpracované době. Například zaměstnanci organizace se 40 hodinovou stanovenou týdenní pracovní dobou, jehož týdenní pracovní doba je sjednána pouze na 20 hodin týdně, nenáleží minimální mzda ve výši 8 500 Kč, ale pouze ve výši 4 250 Kč za měsíc. Nedosáhne-li mzda, plat nebo odměna z dohody v kalendářním měsíci výše minimální mzdy, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout doplatek, a to bez ohledu na jeho zaviněnou či nezaviněnou nižší výkonnost, což platí i pro zaměstnance odměňované úkolovou mzdou.⁴⁾

V ostatních organizacích podnikatelské sféry, ve kterých není uzavřena kolektivní smlouva nebo nejsou mzdové podmínky v kolektivní smlouvě sjednány, platí vedle minimální mzdy nejnižší úrovně zaručené mzdy. Nejnižší úroveň zaručené mzdy pro 1. skupinu prací je shodná s výší minimální mzdy.

S účinností od 1.1.2007 byl zaveden nový institut „zaručená mzda“. Zaručenou mzdou je podle § 112 odst. 1 zákoníku práce „mzda nebo plat, na kterou zaměstnanci vzniklo právo podle tohoto zákona, smlouvy, vnitřního předpisu, mzdového výměru nebo platového výměru“. Jinými slovy se jedná o mzdu, na kterou zaměstnanci vznikl nárok. Kromě zvýšené garance mzdových a platových práv vznikajících v souvislosti s výkonem závislé práce představuje zaručená mzda vedle minimální mzdy další nástroj k ochraně zaměstnanců před nepřiměřeně nízkými platy a mzdami. Na rozdíl od minimální mzdy, která se vztahuje na všechny základní pracovněprávní vztahy, požívají ochrany prostřednictvím nejnižších úrovní zaručené mzdy při splnění stanovených podmínek jen zaměstnanci v pracovním poměru.

Nejnižší úroveň zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, a pro zaměstnance, kterým se za práci poskytuje plat, stanoví vláda nařízením, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen. Nejnižší úroveň zaručené mzdy nesmí být nižší než částka, kterou stanoví zákoník práce jako základní sazbu minimální mzdy.

Na rozdíl od minimální mzdy lze nejnižší úrovně zaručené mzdy (stejně jako minimální mzdové tarify) definovat jako nejnižší cenu práce stanovenou ve vztahu ke složitosti, odpovědnosti, namáhavosti vykonávané práce (jedná se o hlediska uvedená v § 109 odst. 4 zákoníku práce). Výše nejnižších úrovní zaručené mzdy je na základě těchto hledisek odstupňována do osmi skupin, a to opět jako u minimální mzdy při stanovené týdenní pracovní době 40 hodin. Obecné charakteristiky prací pro účely zařazení práce do některé z osmi skupin jsou uvedeny v příloze k nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Je zde stanoveno, že zaručená mzda se vztahuje nejen na zaměstnavatele, kteří provozují podnikatelskou činnost (například obchodní společnosti), ale i na zaměstnavatele uvedené v § 109 odst. 3 zákoníku práce, tj. na zaměstnavatele, kteří zaměstnancům poskytují plat. Zaručená mzda se stejně jako minimální mzda vztahuje i na zaměstnance, který je odměňován úkolovou mzdou. Zaručená mzda se však nevztahuje na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Na ně se vztahuje pouze minimální mzda. Vzhledem k tomu, že i zde je výše nejnižších úrovní zaručené mzdy stanovena pro týdenní pracovní dobu 40 hodin, je při jiné délce stanovené pracovní doby nutné zvýšit výši hodinové mzdy. Výpočet je stejný jako u minimální mzdy.

Jak již bylo řečeno výše, zmiňované nařízení vlády obsahuje výši nejnižších úrovní zaručené mzdy odstupňovanou do osmi skupin:

  I---------I--------------------------------I I Skupina I Nejnižší úroveň zaručené mzdy  I I  prací  I----------------I---------------I I         I v Kč za hodinu I v Kč za měsíc I I---------I----------------I---------------I I    1.   I      50,60     I      8 500    I I---------I----------------I---------------I I    2.   I      55,90     I      9 400    I I---------I----------------I---------------I I    3.   I      61,70     I     10 400    I I---------I----------------I---------------I I    4.   I      68,10     I     11 400    I I---------I----------------I---------------I I    5.   I      75,20     I     12 600    I  I---------I----------------I---------------I I    6.   I      83,00     I     13 900    I I---------I----------------I---------------I I    7.   I      91,70     I     15 400    I I---------I----------------I---------------I I    8.   I     101,20     I     17 000    I I---------I----------------I---------------I

Příloha k citovanému nařízení vlády obsahuje obecné charakteristiky skupin a dále pak příklady prací ve skupinách podle oborů.

Administrativní, ekonomické, provozní a správní činnosti

U každé z uvedených prací jsou pak konkrétně stanovena čísla skupin a detailní popis činností, které sem lze zařadit. Příklady prací ve skupinách podle oborů lze nalézt v Příloze k nařízení vlády č. 567/2006 Sb.

Výčet prací zařazených do jednotlivých skupin zdaleka nezahrnuje všechny práce vykonávané zaměstnanci v tzv. podnikatelské sféře. Uvádí se proto především práce, při jejichž výkonu dosahují zaměstnanci podle statistického šetření nejnižších výdělků. Zařazení prací do skupin pro určení příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy je u ostatních, v nařízení vlády neuvedených, prací třeba provést porovnáním. Při tomto porovnání musí zaměstnavatel respektovat hlediska stanovená pro hodnocení prací (§ 110 odst. 3 zákoníku práce).⁵⁾

Je nepochybně vhodné zdůraznit, že zaměstnavatelé, kteří provozují podnikatelskou činnost (jedná se o zaměstnavatele, kteří nejsou uvedeni v § 109 odst. 3 zákoníku práce -např. obchodní společnosti), si mohou vytvořit jakýkoliv systém odměňování. Nemusí tedy mít osm tarifních stupňů (tarifních tříd), stejně jako dosud nemuseli mít dvanáct tarifních stupňů (tříd). Jestliže však mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, musí zaměstnavatel při jejím sjednávání nebo stanovení dodržet výše uvedené nejnižší úrovně zaručené mzdy. Není tedy rozhodující, jaký systém odměňování se u tohoto zaměstnavatele uplatňuje. Zaměstnavatel si může zpracovat jakýkoliv vlastní systém odměňování. Jestliže však mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, musí zaměstnavatel zaručit, aby její výše nebyla nižší než výše uvedené nejnižší úrovně zaručené mzdy.

Z výše uvedeného vyplývá jednoznačný a zásadní rozdíl mezi minimální mzdou a zaručenou mzdou. Na rozdíl od minimální mzdy lze zaručenou mzdu (stejně jako minimální mzdové tarify) definovat jako nejnižší cenu práce stanovenou ve vztahu ke složitosti, odpovědnosti, namáhavosti vykonávané práce (jedná se o hlediska uvedená v § 109 odst. 4 zákoníku práce). Bohužel řada zaměstnavatelů si tyto pojmy neustále plete a tvrdí, že zaměstnanci musí zaručit pouze minimální mzdu, což není pravda. Minimální mzdu musí zaručit pouze u zaměstnanců, kteří vykonávají nejméně náročné práce. Jedná se například o uklízečku, která vykonává běžný úklid. Cena práce - nejnižší úroveň zaručené mzdy - náročnějších prací je vyšší. Například uklízečka, která zabezpečuje těžký úklid po malířích, má nárok na zaručenou mzdu odpovídající druhé skupině prací.⁶⁾

Platí, že zaměstnavatel je povinen zaměstnancům poskytnout doplatek v případě, že jejich hrubá mzda nebo plat po odečtení mzdy nebo platu za práci přesčas, příplatku za práci ve svátek, v sobotu nebo v neděli, za noční práci a za práci ve ztíženém pracovním prostředí nedosáhne příslušné úrovně nejnižší zaručené mzdy.

Text vyjadřuje názory a postoje autora, nejedná se o oficiální stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů.