Doručování v praxi správy daní

Vydáno: 32 minut čtení

Doručování hraje v oblasti správy daní velmi významnou roli. Správné chápání této problematiky je významné jak pro správce daně, tak i pro osoby zúčastněné na správě daní. Tento článek je věnován jednotlivým formám doručování písemností, přičemž používá řady praktických příkladů. Pro přehlednost a rychlejší orientaci v dané problematice je doplněn o schémata. Po přečtení tohoto článku by měl být čtenář schopen rozlišit základní formy doručování od doručování prostřednictvím zásilky a jejich jednotlivá specifika, dále mu je blíže vysvětlena otázka doručování do vlastních rukou, doručování zástupci a zvláštních forem doručování. Je zde řešena též problematika uložení písemnosti, účinků doručení a institutu určení neúčinnosti doručení. Na závěr se článek zabývá též oblastí prokázání doručení.

Doručování v praxi správy daní
Bc.
Pavel
Matějka
 
Základní způsoby doručování - tzv. přednostní
V následujícím schématu č. 1 jsou uvedeny základní formy doručování - tzv. přednostní, které vycházejí z jedné ze zásad správy daní zakotvené v ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), jež stanoví, že správce daně postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady - tj. jak správci daně samotnému, tak i osobám zúčastněným na správě daní.
Schéma č. 1 - Základní formy doručování (přednostní)
aspigetpic?section=7&pictype=2&EagriUserAddr=0.0.0.0&Id=2602.jpg
První ze základních forem doručování je doručení písemnosti při ústním jednání nebo při jiném úkonu. Je nepochybně pravdou, že v případě této formy doručování písemností se jedná o nejrychlejší a nejefektivnější způsob doručení respektující mimo jiné též zásadu spolupráce zakotvenou v ustanovení § 6 odst. 2 daňového řádu. Doručením při jiném úkonu se rozumí například doručení při prováděném místním šetření, zahajované daňové kontrole apod.
Není-li aktuálně správcem daně vedeno ústní jednání nebo prováděn jiný úkon, potom osobám, které mají zpřístupněnu datovou schránku, se doručuje vždy elektronicky podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických úkonech“). Datovou schránkou se, ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona o elektronických úkonech, rozumí elektronické úložiště, které je určeno k doručování orgány veřejné moci, provádění úkonů vůči orgánům veřejné moci a dodávání dokumentů fyzických osob, podnikajících fyzických osob a právnických osob.
Datové schránky zřizuje a spravuje Ministerstvo vnitra České republiky (dále jen „Ministerstvo vnitra“), které současně vede veřejný seznam osob, které mají datovou schránku zpřístupněnu. Tento seznam je k nalezení na internetových stránkách http://seznam.gov.cz/ovm/welcome. do. Přehled o tom, jaké typy datových schránek existují, poskytuje schéma č. 2.
Schéma č. 2 - Typy datových schránek
aspigetpic?section=7&pictype=2&EagriUserAddr=0.0.0.0&Id=2608.jpg
Podrobnější informace k jednotlivým typům datových schránek nalezneme v ustanoveních § 3 až § 7 zákona o elektronických úkonech. Blíže si však v souvislosti s datovými schránkami vysvětlíme doručování dokumentů orgánů veřejné moci a provádění úkonů vůči orgánům veřejné moci. Ustanovení § 17 odst. 1 zákona o elektronických úkonech stanoví, že umožňuje-li to povaha dokumentu (systém datových schránek podporuje použitý formát dokumentu a kapacita systému umožňuje jej odeslat), orgán veřejné moci jej doručuje jinému orgánu veřejné moci prostřednictvím datové schránky, pokud se nedoručuje na místě. V daňové praxi se bude jednat nejčastěji o komunikaci mezi jednotlivými orgány Finanční správy České republiky (dožádání, poskytování informací z daňových řízení apod.). Zákon o elektronických úkonech však předvídá výjimku v rámci doručování mezi orgány veřejné moci. Jedná se o takové případy, kdy je z bezpečnostních důvodů mezi těmito orgány zavedena jiná forma elektronické komunikace.
V případě fyzických osob, podnikajících fyzických osob nebo právnických osob, které