Automobil v daňové evidenci poskytovatele zdravotní péče, 1. část

Vydáno: 41 minut čtení

Poskytovatelé zdravotní péče, ať se již jedná o privátní lékaře, majitele nebo provozovatele soukromých ordinací, nebo velké poskytovatele zdravotní péče typu nemocnice, laboratoře či jiné formy zdravotnických služeb, se většinou neobejdou bez osobních automobilů. Nákup auta patří mezi základní investice každého zdravotníka (v řadě případů je nutné navštěvovat pacienty u nich doma), ale i četné záležitosti ekonomického charakteru nelze v dnešní době zajišťovat jinak než použitím osobních automobilů. Velké zdravotnické instituce mají aut několik a není neobvyklé, že i lékaři či zdravotníci mají více aut v rodině. Také četné dotazy lékařů i mediků při výuce právních či ekonomických disciplin směřují často k otázkám, jaký vliv mají náklady spojené s nákupem a provozem osobního vozu na výši daní, jakým způsobem se provozní náklady zachycují v daňové evidenci nebo účetnictví, jak se vypočítává daň z příjmu, pokud si mohou zvolit mezi několika formami typu vozu.

Automobil v daňové evidenci poskytovatele zdravotní péče
Ing.
Jaroslav
Zlámal
Ph. D.
Mgr.
Eva
Bohanesová
Ph. D.
 
I. Úvod
Uvádíme stručný přehled vlivu typu osobního automobilu na vedení daňové evidence i vlivu na výpočet daně z příjmů fyzické či právnické osoby. Český právní řád rozeznává v podstatě 2 odlišné skupiny poskytovatelů zdravotní péče po právní, a tudíž i ekonomické (potažmo daňové) stránce:
a)
Fyzické osoby (dále jen „FO“ nebo také „OSVČ“ -osoby samostatně výdělečně činné), jedná se o stále se rozšiřující entitu především privátních lékařů (cca 23 000 ambulantních lékařů, lékařů specialistů, zubních lékařů apod., kteří pracují v této právní formě, a jejich počet se stále zvyšuje). K tomu je třeba připočítat další zdravotníky typu majitele lékáren (cca 2 400), majitele soukromých laboratoří, zdravotní dopravy, fyzioterapeutických pracovišť a dalších FO působící ve zdravotnictví.
b)
Právnické osoby (dále jen „PO“), což jsou všichni ostatní, od malých soukromých poskytovatelů zdravotní péče spojených ke kolektivnímu výkonu (například nejčastější s. r. o., společností s ručením omezeným), až po velké nemocnice, včetně fakultních v majetku státu, popřípadě transformovaných do typu akciových společností.
Pro zachycení nákladů či výdajů spjatých s provozem automobilu platí zásadní ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) až h) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, kde se taxativně vyjmenovává povinnost osob (PO i FO), které jsou povinny vést účetnictví. Z tohoto ustanovení vyplývá, že prakticky každá PO je povinna vést účetnictví a přiznávat (a samozřejmě posléze i platit) daň z příjmu právnických osob (DPPO), a to i v extrémním případě, kdy se jedná například o jedince (extrémní forma s. r. o., jestliže ji vlastní jediná osoba), neboť samotný zápis do obchodního rejstříku startuje povinnost vedení účetnictví. Současně se tato povinnost vedení účetnictví vztahuje i na některé osoby FO [písmena d) e) f), g) a h)].
Nemá-li subjekt povinnost vedení účetnictví, avšak je povinen se sám přiznávat a platit daň z příjmů, pak může vést tzv. daňovou evidenci, tedy zachycovat pouze příjmy a výdaje spjaté s výkonem činnosti, a počítat, přiznávat a platit daň z příjmů FO (DPFO). Obě daně se od sebe percentuálně liší, stejně tak, jako jsou rozdíly při vedení daňové evidence (dále jen „DE“) a vedení účetnictví.
V následujícím textu se zaměříme jen na vedení daňové evidence a DPFO, a to jen z pohledu vlivu právní formy auta zařazeného nebo nezařazeného do majetku poskytovatele zdravotní péče a dále i z pohledu zdrojů, z jakých byl automobil pořízen. V této pasáži pak dále ještě rozlišíme, zda automobil byl pořízen z vlastních zdrojů nebo z cizích zdrojů v členění na leasing nebo spotřebitelský úvěr od banky či finanční společnosti.
Každý zdravotnický subjekt musí rozlišovat, o jaký druh automobilu se jedná. Jedná se o rozlišení právní a ekonomické, s technickým typem vozu, kubaturou či jinými vlastnostmi vozu nemá daňové hledisko žádnou souvislost (jen silniční daň, která je stanovena u osobního vozu v závislosti na rozlišení zdvihu, avšak obsahuje jen na 6 alternativ, tj. od automobilů do 800 cm3 zdvihového objemu motoru až nad 3000 cm3, což má vcelku nevýrazný vliv na celoroční silniční daň (u osobních vozů od 1 200 Kč až po 4 200 Kč ročně, přičemž většina automobilů poskytovatelů zdravotní péče v postavení privátních lékařů či majitelů ordinací, lékáren, laboratoří atd. se pohybuje v průměrné částce 2 400 Kč ročně). V ostatních výpočtech, přiznáních a platbách nehrají technické parametry ani stáří vozu či jiné charakteristiky žádnou roli. Co je však podstatné, je právě rozlišení právní a ekonomické formy vozu z hlediska daňového subjektu. Je třeba říci, že každý z dále uváděných typů vozů může být použit jak ke služebním, tak i k soukromým cestám. Podstatné je (s výjimkou použití paušálu), že toto rozlišení, zda se jedná o pracovní nebo soukromou cestu, musí být důsledně odděleno, musí být v případě pracovní cesty jasně doložitelné (povinnost obhájení je záležitostí daňového subjektu), musí být zřejmé, kolik kilometrů dle tachometru bylo ujeto pracovně (zbytek pak soukromě), a že tato cesta posloužila k dosažení, zajištění a udržení daňově uznatelných příjmů daňového subjektu.
 
II. Typy automobilů z daňového hlediska
Z daňového hlediska čili z hlediska uplatnění různých výdajových položek rozeznáváme následující možnosti:
Obr. 1 Typy automobilů z hlediska daňové evidence
aspigetpic?section=7&pictype=2&EagriUserAddr=0.0.0.0&Id=2617.jpg
Z hlediska daně z příjmů je podstatné, zda je, anebo není auto zahrnuto do obchodního majetku poskytovatele zdravotní péče (ordinace, nemocnice, kliniky, laboratoře, majitele zdravotní dopravy atd.). Je velmi pravděpodobné, že auto, které bude často používáno ke služebním účelům, může být a také bývá zahrnuto do obchodního majetku poskytovatele zdravotní péče.
V tom případě se stává dlouhodobým hmotným majetkem (DHM), je postupně odepisováno, a ve