Fikce doručení zprávy do datové schránky

K předpisům:

Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že na počítání lhůty podle § 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů se nevztahuje pravidlo pro počítání času uvedené v § 33 odst. 3 daňového řádu. Nepřihlásíli se do datové schránky osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu, ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty, a to i v případě, že připadne konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek.

Na tomto místě Nejvyšší správní soud řešil otázku uplynutí desetidenní doručovací lhůty do datové schránky v den státního svátku. Rozhodnou otázkou bylo, zda se má dokument za doručený v tento den či až v následující pracovní den tak, jak je obecně zažito a jak mimo jiné o lhůtách praví i daňový řád. Výsledek je poměrně překvapivý, kdy dle Nejvyššího správního soudu již z důvodu elektronického přístupu zde nejsou překážky se s písemností v den skutečně seznámit tak. V tom je tak rozdíl oproti písemnosti doručované poštou, kdy pošta mívá v den státního svátku zavřeno, tudíž tato možnost není dána. Daňové subjekty by tak měly závěry rozsudku vést řádně v patrnosti, jelikož dopady mohou být zcela zásadní.