Shromažďování osobních údajů při uzavírání smlouvy

Vydáno: 12 minut čtení

Jedním ze základních kamenů ochrany osobních údajů a jejich zpracování, je princip zpracování tak, že podmínkou zpracování je souhlas subjektu údajů. Tento přístup vychází z charakteru předmětu právní úpravy, který souvisí s ústavně garantovaným právem na ochranu soukromí a také evropskou legislativou. Ta, ve Směrnici 95/46/ES v recitalu (30), uvádí, že „zpracování osobních údajů musí být, aby bylo zákonné, také prováděno se souhlasem subjektu údajů“ a jako základní zásadu zpracování osobních údajů pak v článku 7 písm. a) uvádí, že „členské státy stanoví, že zpracování osobních údajů může být provedeno, pouze pokud subjekt údajů nezpochybnitelně udělil souhlas.“

Shromažďování osobních údajů při uzavírání smlouvy
JUDr.
Eva
Janečková
JUDr.
Václav
Bartík
Tento imperativ je tak jako základní předpoklad zpracování osobních údajů vyjádřen právě ve větě první § 5 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpis (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“), a nalezl již i odraz v soudní judikatuře Nejvyššího správního soudu. Ten např. uvedl, že „k právní úpravě týkající se oblasti ochrany osobních údajů je možno úvodem konstatovat, že zpracování osobních údajů vychází ze zásady, podle níž právo disponovat s osobními údaji náleží fyzické osobě, k níž se tyto informace vztahují (subjektu údajů), a nikoli tomu, kdo je jejich držitelem. Je proto logické, že základním právním titulem pro zpracování osobních údajů je z principu věci souhlas subjektu údajů. Požadavek souhlasu však není zákonem stanoven jako absolutní. Zpracování osobních údajů však nesmí být v rozporu s právem subjektu údajů na ochranu jeho soukromého nebo osobního života. Nepopiratelnou skutečností zároveň je, že jedním z nejohroženějších lidských práv v podmínkách současné tzv. ,informační společnosti’ je právě právo na soukromí, ačkoli v souladu s