Význam minimální mzdy ve zdravotním pojištění

Institut minimální mzdy zaujímá ve zdravotním pojištění významné postavení, neboť v souvislosti s placením pojistného konkrétně určuje minimální vyměřovací základ zaměstnance, resp. jeho poměrnou část. Minimální mzda přímo ovlivňuje placení pojistného zejména v případě neplaceného volna, nemluvené absence či stávky nebo například při uplatnění odpočtu od dosaženého příjmu zaměstnance za situace, kdy pobírání invalidního důchodu netrvá po celý kalendářní měsíc.

S účinností od 1.8.2013 se zvyšuje minimální mzda na 8 500 Kč, proto při stanovení vyměřovacího základu a navazujícího výpočtu výše pojistného vycházejí zaměstnavatelé po datu 1.8.2013 z této nové částky. Pokud se na zaměstnance (a tedy i na jeho zaměstnavatele - plátce pojistného) vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být od srpna 2013 za rozhodné období kalendářního měsíce odvedeno zaměstnavatelem pojistné nejméně ve výši 1 148 Kč (13,5% z 8 500 Kč). V následujícím textu bych se zaměřil na charakteristiku nejčastěji se vyskytujících situací v přímé vazbě na minimální vyměřovací základ, nově platný ve zdravotním pojištění, včetně vyhodnocení situací, kdy nemusí být u zaměstnance zákonné minimum dodrženo.

Zejména v ustanoveních § 3 odst. 5 až 10 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, je řešena problematika odvodu pojistného za zaměstnance s ohledem na minimální vyměřovací základ. Pokud není zaměstnanec vyjmenován mezi osobami uvedenými v § 3 odst. 8 citovaného zákona, musí být ze strany zaměstnavatele zajištěn odvod pojistného nejméně z vyměřovacího základu ve výši 8 500 Kč. Jestliže je uplatňována některá z možností snižujících minimální vyměřovací základ na poměrnou část podle § 3 odst. 9 uvedené právní normy, musí zaměstnavatel zabezpečit odvod pojistného z poměrné části minima podle počtu kalendářních dnů trvání některé z daných skutečností (například jde o případ, kdy zaměstnání netrvá po celý kalendářní měsíc).

Zaměstnavatel musí provést dopočet a doplatek pojistného tak, aby za rozhodné období kalendářního měsíce odvedl zdravotní pojišťovně pojistné v částce 1 148 Kč. Zaměstnavatel nejprve vypočte pojistné ze skutečně zúčtovaného hrubého příjmu, kdy jednu třetinu takto vypočteného pojistného srazí zaměstnanci, zbylé dvě třetiny hradí zaměstnavatel. Pojistné ve výši 13,5% z rozdílu mezi zúčtovanou hrubou mzdou a částkou minimální mzdy platí prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec. Pouze v případě, kdy je skutečná výše příjmu zapříčiněna překážkami na straně zaměstnavatele podle § 207 až 209 zákoníku práce, přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele.

Tyto podmínky platí při zaměstnávání na základě pracovní smlouvy, kdy předmětem placení pojistného je každé zúčtované plnění, zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. U dohody o pracovní činnosti řeší zaměstnavatel minimální vyměřovací základ pouze tehdy, činí-li příjem z této dohody alespoň 2 500 Kč. Naopak, u dohody o provedení práce se zaměstnavatel problematikou minimálního vyměřovacího základu nezabývá, neboť s účinností od 1.1.2012 se u těchto dohod pojistné odvádí pouze z příjmu převyšujícího 10 000 Kč.

Z hlediska placení pojistného registrujeme u těchto dvou důvodů nepřítomnosti v zaměstnání především tyto odlišnosti:

Trvají-li neplacené volno či neomluvená absence celý kalendářní měsíc, je vyměřovacím základem zaměstnance minimální mzda. Pokud však tyto okolnosti trvají pouze po část kalendářního měsíce, připočítává se k zúčtovanému příjmu poměrná část minimální mzdy podle počtu celých kalendářních dnů trvání neplaceného volna nebo neomluvené absence a tyto dvě složky se pro účel stanovení vyměřovacího základu a výše pojistného sčítají.

Pro účely placení pojistného se v rozhodném období kalendářního měsíce sčítají příjmy zaměstnance, zakládající účast na zdravotním pojištění. Pokud je v úhrnu příjmů od všech zaměstnavatelů dosaženo alespoň minimální mzdy, odvádí každý ze zaměstnavatelů pojistné ze skutečné výše příjmu (nutno však přiložit doklad o výši příjmu u jiného zaměstnavatele či zaměstnavatelů). Naopak dopočet se provádí tehdy, jestliže výše zúčtovaných příjmů nedosáhne za daný kalendářní měsíc alespoň 8 500 Kč. Za tohoto stavu, tedy v případě více souběžných zaměstnání s celkovou částkou příjmů do 8 500 Kč, pověřuje zaměstnanec k provedení doplatku pojistného do zákonného minima toho zaměstnavatele, kterého si zvolí. Za těchto okolností je tedy průběžně nutná spolupráce příslušných zaměstnavatelů.

Při souběhu zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností je důležité, která činnost je pro pojištěnce hlavním zdrojem jeho příjmů. Je-li hlavním zdrojem příjmů zaměstnání, musí být zaměstnavatelem odváděno pojistné nejméně z vyměřovacího základu 8 500 Kč. V rámci samostatné výdělečné činnosti pak nemusí být minimum dodrženo a rovněž není povinností pojištěnce platit zálohy na pojistné. Pokud je hlavním zdrojem příjmů samostatná výdělečná činnost, musí být pravidelně placeny měsíční zálohy, od ledna 2013 nejméně v částce 1 748 Kč. V zaměstnání nemusí být minimum 8 500 Kč respektováno, pojistné se odvádí ze skutečné výše dosaženého příjmu. Zaměstnavateli však musí být formou Čestného prohlášení potvrzeno, že zaměstnanec platí alespoň minimální zálohy jako OSVČ.

Může nastat situace, kdy má pojištěnec současně dvě nebo více zaměstnání, přičemž v některém zaměstnání nedosahuje minima 8 500 Kč. Aby tento zaměstnavatel nemusel provádět dopočet pojistného do minimálního vyměřovacího základu, musí mít k dispozici potvrzení od jiného („hlavního“) zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Pokud takové potvrzení obdrží, odvádí pojistné ze skutečně dosaženého příjmu zaměstnance. V opačném případě, tedy pokud takové potvrzení nemá, dopočítává pojistné do vyměřovacího základu 8 500 Kč.

Ve vazbě na placení pojistného nehraje ve zdravotním pojištění rozsah pracovního úvazku žádnou roli, jinými slovy, jestliže se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být zaměstnavatelem tento odvod zabezpečen.

Právní úprava platná ve zdravotním pojištění pamatuje na určité skupiny osob (zaměstnanců) formou jistého zvýhodnění v tom smyslu, že jejich zaměstnavatelé nemusí při odvodu pojistného dodržet minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrnou část, ale vyměřovacím základem je skutečně dosažený příjem. Tyto osoby jsou taxativně vyjmenovány v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., kdy se z hlediska četnosti jedná především o osoby, za které je plátcem pojistného současně i stát.

Tento souběh dvou kategorií je ve zdravotním pojištění přípustný tehdy, pokud výše zúčtovaného příjmu nepřesáhne v kalendářním měsíci polovinu minimální mzdy. Při splnění této základní podmínky odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše příjmu.

Odpočet od dosaženého příjmu může použít pouze zaměstnavatel zaměstnávající více než 50% osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců, a to pouze u poživatelů invalidního důchodu. V roce 2013 činí částka odpočtu 5 355 Kč.

Minimální vyměřovací základ platí i pro osoby ze zahraničí, zaměstnané u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky v situaci, kdy zúčtovaný příjem zakládá svojí výší nebo povahou účast na zdravotním pojištění. To znamená, že tuto povinnost plní zaměstnavatelé při zaměstnávání osob ze států Evropské unie, Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska ve smyslu příslušných „evropských“ koordinačních nařízení, nebo i tehdy, zaměstnávají-li osoby z tzv. „třetích“ zemí.