Daňová definice spojené osoby

K předpisům:

Nejvyšší správní soud konstatuje, že osobou podle § 23 odst. 7 písm. b) bod 5 zákona o daních z příjmů, je každá osoba, která profituje z jednání osob v řetězci, jejímž důsledkem a účelem je převážně snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty (zde 22násobné navýšení daňově účinného výdaje). Na tom nic nemění ani domněnka stěžovatelky, že finanční ředitelství je povinno prokázat jí subjektivní stránku takového nekalého jednání, resp. vědomost o takovém jednání (úmysl), tj. že smluvní vztah uzavřela s vědomím možného snížení svého základu daně. Otázka zavinění má své opodstatnění v právu trestním, ale nikoliv v nalézacím řízení při správě daní (právu daňovém).

Zákon o daních z příjmů má ustanovení zacílené na potírání optimalizace daňového základu mezi spojenými osobami. U těchto tak pro účely daňové platí povinnost obchodovat mezi sebou za tržní ceny. Jak však vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu, tak za spojené osoby bude možno považovat i subjekty personálně nepropojené, které však nebudou mít žádné racionální vysvětlení pro uplatnění ceny zjevně odchylné od ceny tržní. Uplatní se totiž předpoklad, že tyto personálně nepropojené osoby vytvořily právní vztah převážně za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty. Tím tak dojde k naplnění definice jinak spojené osoby dle zákona o dani z příjmů, kdy bude v moci finanční správy aplikovat dopady ustanovení § 23 odst. 7 citovaného zákona.