Nečinnost x nezákonný zásah u postupu k odstranění pochybností

K předpisům:

Nejprve soud upozorňuje, že zrušující rozsudek zdejšího soudu (čj. 1 Ans 10/2012-52) nepředstavuje „judikaturní převrat“ či „přelomové rozhodnutí“, jak se domnívá stěžovatelka. O převratu v judikatuře by bylo možné hovořit za situace, kdy by soud dospěl – oproti své předchozí rozhodovací praxi – k odlišnému závěru při obdobných skutkových okolnostech a stejné právní úpravě. Tak tomu ovšem v tomto případě nebylo. V nyní posuzované věci byl odlišný přístup zdejšího soudu odůvodněn změnou právní úpravy spočívající v tom, že postup pro odstranění pochybností podle § 89 a násl. daňového řádu může být ukončen dvěma alternativními způsoby, tj. vydáním rozhodnutí o stanovení daně nebo zahájením daňové kontroly (na rozdíl od předchozí právní úpravy vytýkacího řízení podle § 43 zákona o správě daní a poplatků, jehož jediným možným vyústěním bylo vydání rozhodnutí o stanovení daně). Nejvyšší správní soud proto ve svém zrušujícím rozsudku uvedl, že na institut postupu k odstranění pochybností nelze aplikovat judikaturu vztahující se k nečinnosti v rámci vytýkacího řízení, byť oba instituty sledují shodný zájem.

U dřívějšího vytýkacího řízení nebylo možno domáhat se u soudu ochrany před nezákonným zásahem z důvodu, že dle názoru Nejvyššího správního soudu toto řízení vždy končilo vydáním platebního výměru. Po nabytí účinnost daňového řádu se však situace změnila v tom, že postup k odstranění pochybností již takto končit nemusí. Z tohoto důvodu se tak otevřela možnost domáhat se ochrany před nezákonným zásahem také u tohoto typu řízení. Daňový subjekt tak může brojit proti tomuto řízení tam, kde bude názoru, že nebyly splněny podmínky jeho zahájení, případně kde bude překročen rozsah přípustného prověřování v tomto řízení.