Když dodavatel popře plnění

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26.4.2013, sp. zn. 5 Afs 57/2011.

www.nssoud.cz

K předpisům:

Dle názoru Nejvyššího správního soudu však zejména nebylo možné zcela pominout a nevyhodnotit výpověď svědka J. Ten v rámci ústního jednání uskutečněného dne 24.9.2008 vypověděl, že byl přítomen setkání žalobce s panem Š. dne 18.9.2008. Pan Š. měl požadovat peněžní částku v celkové výši 200 000 Kč za to, že „celé dozná“ a podá dodatečné daňové přiznání. Pan J. dále vypověděl, že byl přítomen i u další schůzky mezi žalobcem a panem Š. dne 21.9.2008, kde se pan Š. měl mj. přiznat k vystavení některých sporných faktur a k převzetí příslušných částek za dodanou dřevní hmotu. Pan J. rovněž dodal, že se pan Š. měl přiznat k tomu, že měl dvě razítka (v rámci svých svědeckých výpovědí pan Š. tvrdil, že razítko na sporných fakturách neodpovídá tomu, které on používá). Z tohoto setkání pan J. pořídil audiozáznam. Součástí daňového spisu přitom je i úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 2.2.2009, pořízený Policií České republiky, obvodní oddělení Holice, v němž pan J. zopakoval skutečnosti sdělené správci daně s tím, že dodal, že pan Š. při dalším setkání s žalobcem požadoval za „dodatečné přiznání faktur“ částku cca 350 000 Kč (k tomuto jednání jej měly vést značné finanční problémy); v tomto smyslu dne 2.2.2009 před zmiňovaným policejním orgánem vypovídal i žalobce.

V tomto případě Nejvyšší správní soud řešil poměrně častý případ, kdy v rámci prověřování uskutečnění plnění dodavatel toto popírá, přičemž tímto popřením evidentně maskuje svou nezákonnou činnost. Bohužel, v praxi je prokazující daňový subjekt úspěšný jen v malém množství případů. To z důvodu, že mnohé důkazní prostředky jsou považovány za nedostatečné. Uvedený případ pak byl jedním z mála, kde daňový subjekt důkazní břemeno unesl. Je přitom zajímavé poukázat na to, jaké důkazní prostředky za tímto účelem musel předložit, přičemž tyto za postačující osvědčil až teprve soud. Jednalo se o svědeckou výpověď osoby asistující při předávání peněz podloženou zvukovým záznamem, na kterém je zachyceno vydírání dodavatele. Ten za přiznání plnění, které neuvedl ve svém daňovém přiznání a které od počátku před správcem daně popíral, požadoval úplatek ve výši statisíců korun. Je tak evidentní, že bez zvukového záznamu by daňový subjekt v daňovém řízení neobstál. Teprve tento dokázal soud přesvědčit o tom, že se daňový subjekt stal obětí trestného činu svého dodavatele. Pokud je však daňové řízení postaveno na tom, že daňový subjekt v rámci prokázání svých daňových tvrzení je povinen uskutečňovat i tyto kroky, pak je něco špatně. Vždyť kdo uskutečňuje celou svou podnikatelskou činnost za účasti svědků a pořizuje si zvukové či dokonce obrazové záznamy ze všech svých jednání? Bohužel, na tuto otázku orgány veřejné moci neslyší. Stále tak platí podvodnosti na straně prokazujícího daňového subjektu. Stále tak platí, že krátit daně a dostat do problému své obchodní partnery je v této zemi tak snadné.