Rezervy v daňových výdajích (nákladech)

Vydáno: 16 minut čtení

V návaznosti na předchozí článek o daních v daňových výdajích se nyní budeme věnovat daňovým výdajům (nákladům) z hlediska vytvářených rezerv.

Rezervy v daňových výdajích (nákladech)
Ing.
Miloš
Kořínek
Podle § 24 odst. 2 písm. i) zákona 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), jsou výdaji (náklady) vynaloženými na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů mimo jiné rezervy a opravné položky, jejichž způsob tvorby a výši pro daňové účely stanoví zvláštní zákon. Jedná se o zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoR“). Tedy ne každá vytvořená rezerva je daňově uznatelná.
Příklad 1
Daňový subjekt vytváří rezervu na smluvní pokuty. Nelze vyloučit, že účetně si může tuto rezervu vytvořit. Ale vzhledem k tomu, že se nejedná o rezervu, kterou by obsahoval ZR, nelze ji uplatnit daňově.
Jednou z nejvíce využívaných, daňově uznatelných, rezerv je rezerva na opravu hmotného majetku. Tuto rezervu lze využít na hmotný majetek, jehož doba odpisování stanovená ZDP je pět a více let (jsou zařazeny v odpisové skupině 2 a více), mohou ji vytvářet poplatníci daně z příjmů, kteří mají k hmotnému majetku vlastnické právo nebo jsou nájemci hmotného majetku na základě smlouvy o nájmu podniku, přičemž k opravám tohoto majetku jsou smluvně písemně zavázáni. Vyplývá tak z § 7 odst. 1 písm. a) ZoR. Jedná se o rezervu na opravu hmotného majetku, a tudíž ji nelze vytvářet na jeho technické zhodnocení.
Právě rozlišení, kdy se u majetku jedná o opravu a kdy o technické zhodnocení je pro vytváření rezerv jako daňově uznatelného výdaje (nákladu) rozhodující.
Technické zhodnocení je v ZDP definováno v