Principy zdaňování příjmů zahraničních sportovců a umělců v České republice

Vydáno: 28 minut čtení

Problematika zdaňování sportovců a umělců je poměrně úzkým, ale o to více zvláštním tématem v oblasti mezinárodního zdanění. Většina zemí aplikuje speciální ustanovení v podobě uplatnění srážkové daně na příjmy této skupiny poplatníků, bez ohledu na to, komu tyto příjmy plynou a z jakého právního vztahu, a bez ohledu na to, jestli zde mají stálou provozovnu. Tato praxe vychází z článku 17 Modelové smlouvy OECD. My se nyní v našem příspěvku s praktickou aplikací článku 17 Modelové smlouvy OECD podrobněji v souvislosti se zdaňováním příjmů umělců a sportovců v České republice seznámíme.

Principy zdaňování příjmů zahraničních sportovců a umělců v České republice
Ing.
Veronika
Sobotková
Ph. D., Ing. et Ing.
Pavel
Semerád
Mendelova univerzita v Brně
 
Speciální daňová pravidla vyplývající z Modelové smlouvy OECD
Zdanění mezinárodních sportovců a umělců je malým, ale za to specifickým tématem mezinárodního zdanění. Většina zemí na příjmy mezinárodních sportovců a umělců aplikuje zvláštní daňové režimy vyplývající z článku 17 Modelové smlouvy OECD. Základní princip zdanění těchto subjektů je založen na zdroji příjmů, které mohou být získávány jak v rámci podnikatelských aktivit (článek 7 - Zisky podniků), tak i v rámci zaměstnání (článek 15 - Příjmy ze zaměstnání). Příjmy, které tak pobírá rezident (sportovec či umělec) jednoho smluvního státu z osobně vykonávaných činností v jiném smluvním státě, jsou obvykle zdaňovány v tomto jiném státě, přičemž bývají zatíženy srážkovou daní. Tato
klauzule
byla přijata v mnoha bilaterálních smlouvách o zamezení dvojího zdanění jednotlivými zeměmi a dle toho také přeneseně implementována v jejich vnitrostátních předpisech.
Historicky byl článek 17 Modelové smlouvy OECD poprvé přijat v roce 1963 za účelem eliminace problémů vzniklých se zdaňováním sportovců a umělců v zahraničí. V mnoha případech docházelo při zdaňování této specifické skupiny poplatníků běžnými pravidly k praktickým obtížím, čemuž bylo třeba zabránit. Nicméně, v roce 1987 se prosadily tendence k aplikaci článku 17 Modelové smlouvy OECD jako nástroje proti daňovým únikům a nedodržování práva. Vysoce mobilní sportovci a umělci se totiž začali usazovat v daňových rájích a objevovaly se situace, kdy docházelo k dvojímu nezdanění. Stejně tak se vyskytovaly případy, kdy umělec nepřiznal ve své domovské zemi příjmy ze zahraničí. V roce 1977 byl v této souvislosti do článku 17 přidán druhý odstavec řešící situace, kdy příjmy z osobně vykonávaných uměleckých či sportovních činností neplynou přímo umělci či sportovci, ale jiné osobě. V těchto případech jsou příjmy z uvedených činností zdaňovány ve státě, kde je umělecká či sportovní činnost vykonávána. Tento druhý odstavec dal zemím možnost zdanit tzv. hvězdné společnosti, které jsou obvykle zřizovány špičkovými umělci a sportovci v daňových rájích. Nový odstavec tak měl sloužit k boji proti daňovým únikům. Cílem bylo také čelit vyhýbání se daňovým povinnostem samostatně podnikajících umělců a sportovců.
Je pozoruhodné, že umělci a sportovci nejsou zdaňováni v rámci Modelové smlouvy OECD běžnými alokačními pravidly, jak je ustanoveno v článku 7 a 15. Článek 17 jim dává zvláštní postavení v Modelové smlouvě OECD, přičemž je článkům 7 a 15 nadřazen. Organizace OECD se tak domnívala, že zdanění u zdroje z těchto vykonávaných činnosti je rozumným opatřením, které by mělo zajistit, že každý umělec přispěje svým podílem příjmů do státního rozpočtu spravedlivě. Současně samozřejmě každý umělec či sportovec musí přiznat své celosvětové příjmy v zemi rezidence a na základě příslušné smlouvy uplatnit metodu zamezení dvojího zdanění. Tím by mělo být dosaženo vyváženého zdanění příjmů umělců a sportovců z jejich výkonů jak v zemi zdroje, tak v zemi rezidence.
Bohužel se ale i přes určitá pozitiva článku 17 Modelové smlouvy OECD objevují i jeho praktické nedostatky, které mohou nastolovat překážky pro přeshraniční uměleckou a sportovní činnost