Principy zdaňování příjmů zahraničních sportovců a umělců v České republice

Zdanění mezinárodních sportovců a umělců je malým, ale za to specifickým tématem mezinárodního zdanění. Většina zemí na příjmy mezinárodních sportovců a umělců aplikuje zvláštní daňové režimy vyplývající z článku 17 Modelové smlouvy OECD. Základní princip zdanění těchto subjektů je založen na zdroji příjmů, které mohou být získávány jak v rámci podnikatelských aktivit (článek 7 - Zisky podniků), tak i v rámci zaměstnání (článek 15 - Příjmy ze zaměstnání). Příjmy, které tak pobírá rezident (sportovec či umělec) jednoho smluvního státu z osobně vykonávaných činností v jiném smluvním státě, jsou obvykle zdaňovány v tomto jiném státě, přičemž bývají zatíženy srážkovou daní. Tato byla přijata v mnoha bilaterálních smlouvách o zamezení dvojího zdanění jednotlivými zeměmi a dle toho také přeneseně implementována v jejich vnitrostátních předpisech.

Historicky byl článek 17 Modelové smlouvy OECD poprvé přijat v roce 1963 za účelem eliminace problémů vzniklých se zdaňováním sportovců a umělců v zahraničí. V mnoha případech docházelo při zdaňování této specifické skupiny poplatníků běžnými pravidly k praktickým obtížím, čemuž bylo třeba zabránit. Nicméně, v roce 1987 se prosadily tendence k aplikaci článku 17 Modelové smlouvy OECD jako nástroje proti daňovým únikům a nedodržování práva. Vysoce mobilní sportovci a umělci se totiž začali usazovat v daňových rájích a objevovaly se situace, kdy docházelo k dvojímu nezdanění. Stejně tak se vyskytovaly případy, kdy umělec nepřiznal ve své domovské zemi příjmy ze zahraničí. V roce 1977 byl v této souvislosti do článku 17 přidán druhý odstavec řešící situace, kdy příjmy z osobně vykonávaných uměleckých či sportovních činností neplynou přímo umělci či sportovci, ale jiné osobě. V těchto případech jsou příjmy z uvedených činností zdaňovány ve státě, kde je umělecká či sportovní činnost vykonávána. Tento druhý odstavec dal zemím možnost zdanit tzv. hvězdné společnosti, které jsou obvykle zřizovány špičkovými umělci a sportovci v daňových rájích. Nový odstavec tak měl sloužit k boji proti daňovým únikům. Cílem bylo také čelit vyhýbání se daňovým povinnostem samostatně podnikajících umělců a sportovců.

Je pozoruhodné, že umělci a sportovci nejsou zdaňováni v rámci Modelové smlouvy OECD běžnými alokačními pravidly, jak je ustanoveno v článku 7 a 15. Článek 17 jim dává zvláštní postavení v Modelové smlouvě OECD, přičemž je článkům 7 a 15 nadřazen. Organizace OECD se tak domnívala, že zdanění u zdroje z těchto vykonávaných činnosti je rozumným opatřením, které by mělo zajistit, že každý umělec přispěje svým podílem příjmů do státního rozpočtu spravedlivě. Současně samozřejmě každý umělec či sportovec musí přiznat své celosvětové příjmy v zemi rezidence a na základě příslušné smlouvy uplatnit metodu zamezení dvojího zdanění. Tím by mělo být dosaženo vyváženého zdanění příjmů umělců a sportovců z jejich výkonů jak v zemi zdroje, tak v zemi rezidence.

Bohužel se ale i přes určitá pozitiva článku 17 Modelové smlouvy OECD objevují i jeho praktické nedostatky, které mohou nastolovat překážky pro přeshraniční uměleckou a sportovní činnost či mohou přispívat k daňovým únikům a vyhýbání se dani. Jedním z rizik jsou případy, kdy je základ daně v zemi výkonu sportovce či umělce vyšší než v zemi jeho rezidence. Jedním z důvodů může být rozdíl ve stanovení neuznatelných nákladů od základu daně, což může vést k nadměrnému zdanění. Tento rozdíl v základech daně bývá mnohdy výraznější než v samotných daňových sazbách mezi oběma zeměmi. Problémem také může být nedostatečně rozvinutá výměna daňových informací u těchto specifických a krátkodobých činností mezi správci daně, což k eliminaci daňových úniků jistě nepřispívá. Dalším negativem jsou poměrně vysoké náklady na poradenskou činnost týkající se zdaňování zahraničních příjmů, a to jak v zemi výkonu, tak i v domácí zemi.

I přes tato negativa je článek 17 Modelové smlouvy OECD (Umělci a sportovci) implementován mnoha státy, přičemž jeho současné znění je následující:

"1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článku 7 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.

2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem neplynou umělci nebo sportovci, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článku 7 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce nebo sportovce vykonávány."

Jak je patrné, na zahraniční příjmy sportovců a umělců se nevztahuje obecné pravidlo z článku 7 Modelové smlouvy OECD, což znamená, že země zdroje příjmů zahraničního sportovce či umělce má právo zdanit tento příjem, pokud je umělec či sportovec tzv. osobou samostatně výdělečně činnou (nezávislá povolání), a to i bez stálé provozovny v zemi výkonu.

Stejně tak ani obecné pravidlo vztahující se na příjmy ze závislé činnosti vyplývající z článku 15 Modelové smlouvy OECD se sportovců a umělců nedotýká. Tzn., že umělcům a sportovcům, kteří jsou zaměstnanci v zahraniční zemi (ať už jsou zaměstnávání krátkodobě či jejich mzdu vyplácí plátce v zemi jejich rezidence), mohou být jejich příjmy rovněž zdaněny ve státě jejich výkonu, pokud tak stanoví vnitrostátní předpis.

Obecně je tedy článek 17 Modelové smlouvy OECD nadřazen článkům 7 a 15. Dále nelze aplikovat článek 17 na příjmy, které obdrží umělečtí manažeři za uspořádání vystoupení umělce nebo sportovce. Ale jakýkoliv jiný příjem, který tyto subjekty obdrží jménem umělce či sportovce (např. agentury, orchestr atp.), jsou článkem 17 pokryty.

Nutno upozornit, že se jedná o obecné principy vyplývající z Modelové smlouvy OECD, a vždy je nutné aplikovat na daný případ konkrétní smlouvu o zamezení dvojího zdanění, ve které si mohou státy zvolit, zda vztáhnou článek 17 pouze na podnikatelskou činnost podle článku 7 a u umělců a sportovců, kteří by vykonávali svoji činnost jako zaměstnání, by z působnosti článku 17 vyjímaly (pak by tito poplatníci spadali automaticky do působnosti článku 15, a tudíž by také měli nárok na osvobození daně podle odstavce 2 tohoto článku).

Je také samozřejmě velmi důležité vymezit, jaké osoby spadají do působnosti článku 17 Modelové smlouvy OECD. Podle komentáře k článku 17 Modelové smlouvy OECD lze pod umělce zařadit např. jevištního či filmového herce, herce v televizní reklamě, zpěváka, hudebníka, členy tanečních skupin či souborů atp. Naopak umělcem nemůže být administrativní či podpůrný personál (např. filmový kameraman, producent, režisér, choreograf, technický personál atp.), ani osoba vystupující na konferencích a seminářích. Vždy je nezbytné zkoumat, co daná fyzická osoba skutečně dělá, a případně poměrem jeho příjmy rozdělit (např. režisér se může zároveň stát hercem ve filmu, který režíruje).

S definicí sportovce je to poměrně složitější, neboť pro něj neexistuje přesná definice. Komentář k článku 17 Modelové smlouvy OECD nicméně pod sportovce zahrnuje účastníky tradičních atletických událostí jako např. běžce, skokany, plavce atp., ale vymezuje pod nimi také golfisty, žokeje, fotbalisty, hráče kriketu, tenisové hráče či závodní řidiče. Pod sportovce se řadí i hráči biliáru, kulečníku, šachisti, hráči v bridži atp.

Mnohdy bývají vystoupení umělců či činnosti sportovců doprovázeny i jinými příjmy, jako jsou příjmy ve formě licenčních poplatků, sponzoringu nebo honoráře za reklamu. V těchto případech pak budou aplikovány ostatní články Modelové smlouvy OECD, pokud nebude existovat přímá vazba mezi daným příjmem a veřejným vystoupením interpreta v dané zemi. Tzn., že licenční poplatky by spadaly pod článek 12, sponzoring a reklama pod články 7 či 15. Musí být ale zcela zřejmé, že sponzoring a reklama přímo nesouvisí s představením či vystoupením v daném státě, jinak by totiž bylo nutné aplikovat článek 17 i na tento typ příjmů. Co se týče licenčních poplatků, jedná se o užití autorských práv k literárnímu či uměleckému dílu, nazývané také jako kulturní licenční poplatky. Obecně jsou opět tyto licenční poplatky zdaňovány ve státě zdroje, tj. v zemi, ze které jsou vypláceny, a na rozdíl od článku 17, bývá u tohoto článku dojednána maximální sazba daně, kterou může stát zdroje aplikovat.

V některých zejména starších smlouvách o zamezení dvojího zdanění mohou být sjednány výjimky ze zdanění příjmů vystupujících umělců a sportovců vztahující se k případům, kdy je příjem převážně či zcela hrazen z veřejných fondů jednoho či druhého smluvního státu, anebo kdy se vystoupení umělce či sportovce koná na základě mezistátních kulturních dohod. Podmínky pro uplatnění výjimek jsou různorodé a je nutno je v každém konkrétním případě detailně ověřit v textu příslušné smlouvy a protokolu o jejím přijetí, případně prověřit podmínky uzavřené mezistátní kulturní dohody.

Počet a význam mezinárodních sportovních, ale i uměleckých událostí roste, přičemž nelze opomíjet, že generují významné příjmy. Stejně jako řada jiných států, tak i Česká republika přijala v zákoně o daních z příjmů speciální daňový režim pro zdaňování zahraničních umělců a sportovců. Konkrétně je tato úprava vtělena do § 22 odst. 1 písm. f) zákona o daních z příjmů. Ustanovení se tak vztahuje na příjmy nerezidentních sportovců a umělců získaných na území České republiky.

Před samotnou aplikací speciálního režimu zdaňování umělců a sportovců, resp. pro správné zdanění honorářů vyplacených zahraničím osobám, by měly být analyzovány následující body:

Při současném kosmopolitním pojetí života umělců a sportovců je určení jejich rezidentství (někdy též nazývaného domicilu) v řadě případů pro český subjekt nelehkou záležitostí. V mnoha situacích se nelze jednoduše spolehnout pouze na deklarované bydliště či sídlo poplatníka, které je jedním z hlavních kritérií pro určení rezidentství. Pokud však tuzemský plátce daně má pochybnosti o určení rezidentství subjektu, je vhodné, aby mu hostující umělec či sportovec obstaral potvrzení vydané příslušným úřadem druhého státu, kterým by deklaroval rezidentství tohoto státu. Nedoloží-li ale hostující umělec či sportovec plátci honoráře potvrzení o domicilu, je naprosto legitimní, aby plátce srazil daň i bez uplatnění příslušných úlev.

Pakliže máme jasno, že sportovec či umělec je nerezidentem v České republice, vztahuje se na něj daňová povinnost pouze ze zdrojů na území České republiky, a tudíž se primárně postupuje dle § 22 odst. 1 písm. f) zákona o daních z příjmů v souladu se smlouvou o zamezení dvojího zdanění s příslušným státem, pokud existuje (pokud samozřejmě smlouva s daným státem nebyla uzavřena, postupuje se jen dle § 22 zákona o daních z příjmů).

Před samotným stanovením daňové povinnosti bychom ale měli přistoupit k určení, zda se jedná o veřejně či neveřejně působící subjekt. Toto členění na veřejně či neveřejně vystupující umělce anebo sportovce vyplývá nejen přímo ze smluv o zamezení dvojího zdanění, ale také z ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) zákona o daních z příjmů, které je rozděleno na body 1 a 2, přičemž:

Zdůrazněme, že u neveřejně vystupujícího umělce může vzniknout stálá provozovna, bez ohledu na to, zda se jedná o smluvní stát (pak vzniká podle podmínek smlouvy o zamezení dvojího zdanění) nebo se jedná o bezesmluvní stát (pak vzniká dle § 22 odst. 2 zákona o daních z příjmů). Před vznikem stálé provozovny se obvykle nebudou příjmy u smluvního státu v tuzemsku zdaňovat (viz postup dle článku 5 a 7 Modelové smlouvy o zamezení dvojího zdanění), u bezesmluvního státu budou podléhat zdanění zvláštní sazbou daně podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o daních z příjmů. Po vzniku stálé provozovny se budou příjmy v rámci této stálé provozovny v tuzemsku zdaňovat dle podmínek zákona o daních z příjmů (není aplikována srážková daň) a u subjektu, který je navíc rezidentem ze třetí země, musí být provedeno zajištění daně dle § 38e odst. 1 písm. b) bodu 1 zákona o daních z příjmů, a to ve výši 10% z příjmů, pokud není sražena již záloha podle § 38h zákona o daních z příjmů.

Důležité je v této souvislosti zmínit, že u sportovce jako takového nemůže stálá provozovna nikdy vzniknout, jelikož sportovec svoji činnost vykonává vždy osobně a veřejně, jak plyne z dikce ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona o daních z příjmů (sportovec nicméně může vystupovat v roli trenéra, kde je již vznik stále provozovny možný, anebo může vzniknout závislý vztah - zaměstnání - pak se postupuje dle článku 15 Modelové smlouvy o zamezení dvojího zdanění).

Shrňme, že osobně a veřejně vykonávaná činnost umělce a sportovce bude vždy podléhat zvláštnímu režimu vyplývajícímu z článku 17 Modelové smlouvy o zamezení dvojího zdanění, a pokud půjde o jakoukoliv jejich modifikaci (činnosti soukromých učitelů uměleckých či sportovních aktivit či činnosti z neveřejných vystoupení zpěváku a herců), řídí se daňové povinnosti obecnými pravidly. Podle situace pak může jít např. o závislou činnost (článek 15 Modelové smlouvy OECD), anebo o nezávislou činnost (článek 7 Modelové smlouvy OECD)

Česká republika uzavírá smlouvy o zamezení dvojího zdanění podle Modelové smlouvy OECD, nicméně v jednotlivých bilaterálních smlouvách, kterých má v současnosti uzavřeno celkem 80 (stav k 1.2.2013), existuje řada odlišností (ty jsou nejvíce patrné u smluv sjednaných s bývalými koloniálními mocnostmi), které odráží priority obou smluvních států a jejich vzájemnou vyjednávací pozici v době uzavření smlouvy.¹⁾

Pokud tedy smlouva o zamezení dvojího zdanění, která je zákonu o daních z příjmů nadřazena, umožňuje zdanit příjmy veřejně vystupujících umělců a sportovců v České republice, přistoupí se k aplikaci § 22 odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona o daních z příjmů a potažmo ke stanovení srážkové daně ve výši 15%²⁾ dle § 36 odst. 1 písm. a) bodu 1 zákona o daních z příjmů. Takto se postupuje i v případě, že s daným státem není uzavřena smlouva o zamezení dvojího zdanění - vždy je aplikována zvláštní sazba daně. Nutno dodat, že veřejně vystupujícímu umělci nemůže nikdy vzniknout stálá provozovna, stejně jako sportovci. K tomuto závěru dospěl i Nejvyšší správní soud v rozsudku čj. 9 Afs 55/2007-76 ze dne 22.11.2007, v němž deklaruje, že přednostně má být vždy použit článek Umělci a sportovci smlouvy o zamezení dvojího zdanění, nebo v rozsudku čj. Afs 85/2007-76 ze dne 22.11.2007.

Za stanovení základu daně, aplikaci sazby daně a odvodu daně zodpovídá tuzemský plátce honoráře, a to pod vlastní majetkovou odpovědností. Obecně se základem daně rozumí hrubý příjem nesnížený o výdaje, jak je vymezeno v § 36 odst. 3 zákona o daních z příjmů, pokud není dále v zákoně o daních z příjmů stanoveno jinak. Podstatnou roli při určení základu daně hraje ovšem druh smluvního vztahu, na jehož základě umělec či sportovec svoji činnost vykonává.

Pokud vystupuje umělec či sportovec v rámci svobodného povolání, je jeho příjmem vše, co v souvislosti s vystoupením nebo sportovní činností má obdržet, přičemž do příjmů se zahrnují jak peněžní, tak i nepeněžní příjmy (tj. peněžní honorář, hodnota ubytování, cestovného, stravy atp.).

Jestliže je umělec či sportovec v zaměstnaneckém poměru, pak je jeho příjmem hrubá mzda. Nezáleží pak na tom, zda je umělec či sportovec v zaměstnaneckém poměru k zahraničnímu či českému subjektu, vždy se na jeho příjem aplikuje srážková daň v návaznosti na § 22 odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona o daních z příjmů. I když ustanovení § 6 odst. 9 písm. f) zákona o daních z příjmů obecně příjmy nerezidentních poplatníků ze závislé činnosti vyplácených zahraničním zaměstnavatelem osvobozuje od daně, nevztahuje se tato výjimka na příjmy plynoucí z osobně vykonávaných činností umělců, sportovců, artistů a spoluúčinkujících osob vystupujících na veřejnosti v tuzemsku (viz odkaz na § 22 zákona o daních z příjmů - nutno zdanit srážkovou daní).

Je třeba zmínit, že pokud bude nerezidentní sportovec či umělec zaměstnán českým subjektem (nebo zahraničním subjektem, který má v tuzemsku stálou provozovnu), stanoví se základ daně podle § 6 odst. 15 zákona o daních z příjmů. Tedy, hrubý honorář se navýší o povinné pojistné, které hradí zaměstnavatel, tj. o fiktivní částku 34%, a z takto navýšeného honoráře se vypočte 15% srážková daň³⁾.

Pro přepočet základu daně na české koruny se použije kurz uplatněný v účetnictví (viz § 38 odst. 3 zákona o daních z příjmů). Plátce, který vede daňovou evidenci, také využije kurzy devizového trhu uplatňované v účetnictví.

Daň je pak nutné srazit nejpozději v den, ke kterému se o závazku vyplatit příjem účtuje podle zákona o účetnictví, případně u plátce, který vede daňovou evidenci, při výplatě, poukázání nebo připsání úhrady ve prospěch poplatníka (viz § 38d odst. 1 zákona o daních z příjmů).

Plátce sraženou daň zaokrouhlenou na koruny dolů odvádí na účet svého místně příslušného správce daně, a to do konce následujícího kalendářního měsíce po kalendářním měsíci, ve kterém byl povinen srážku daně provést. V téže lhůtě je povinen provedení srážky daně oznámit správci daně v hlášení na předepsaném tiskopise, včetně identifikace osoby, které byla daň sražena. Jedná se o formulář „Hlášení o splnění povinnosti odvodu sražené daně z příjmů uvedené v § 22 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), které je povinen plátce daně podat současně s úhradou daně podle § 38d odst. 3 zákona o daních z příjmů“ (vzor č. 12).

Na základě žádosti zahraničního umělce či sportovce mu pak správce daně vydá „Potvrzení o sražené dani“. O potvrzení může zahraniční subjekt požádat i prostřednictvím plátce.

Boj proti daňovým rájům a vyhýbání se daňové povinnosti

S účinnosti od 1.1.2013 došlo v oblasti zdaňování sportovců a umělců k určitým změnám vztahujícím se k uplatňování výše zvláštní sazby daně [viz § 36 odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů]. Pokud zahraniční hostující sportovec či umělec:

bude zvláštní sazba daně stanovena na jeho příjmy zdaňovaných podle § 22 odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona o daních z příjmů ve výši 35%⁴⁾.

Primárně má tato úprava napomáhat řešit problematiku zdaňování příjmů plynoucích do tzv. daňových rájů, nicméně dopadá i na jiné , které jsou standardní.

V této souvislosti byla také vydána informace Generálního finančního ředitelství č.j.: 50098/12-3130-11042 dne 11.2.2013 pod názvem „Informace Generálního finančního ředitelství k prokázání daňové rezidence u fyzických a právnických osob pro účely stanovení srážkové daně dle zákona o daních z příjmů ve znění účinném od 1.1.2013“. V ní generální finanční ředitelství avizuje, že pro stanovení správné sazby srážkové daně je důležité prokázání aktuální daňové rezidence skutečných vlastníků příjmů.

V případech, kdy je tedy poplatník rezidentem smluvního státu, je povinen tuto skutečnost prokázat, a to např. platným průkazem totožnosti, případně čestným prohlášením. V případech, kdy poplatník uplatňuje výhody plynoucí ze smluv o zamezení dvojího zdanění, případně jiných právních předpisů (zejména modifikovanou sazbu daně), prokazuje tuto skutečnost postupem podle Pokynu D-286 Ministerstva financí⁵⁾.

K prokázání daňové rezidence pro výše uvedené účely mohou být rovněž použity platné, aktuální údaje o poplatnících, které má plátce daně k dispozici ve svých databázích. V případě pochybností může plátce daně požadovat prokázání dalších skutečností svědčících o daňovém rezidentství. V ostatních případech, zejména neprokáže-li poplatník daňový v České republice nebo smluvních státech jinak (např. obvyklé zdržování, místo vedení), bude považován za rezidenta mimosmluvního státu a uplatní se sazba daně ve výši 35% dle § 36 odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů.

Novelou zákona o daních z příjmů č. 216/2009 Sb. byl do § 36 doplněn odstavec 7 (účinnost od 20.7.2009), který umožňuje podat nerezidentnímu umělci či sportovci na příjmy ze zdrojů na území České republiky zatížené srážkovou daní daňové přiznání v tuzemsku. Podat daňové přiznání je umožněno ale pouze rezidentům členských států Evropské unie a států, které tvoří Evropský hospodářský prostor (Island, Lichtenštejnsko a Norsko). Sražená daň ze strany plátce daně se potom započítává na celkovou daňovou povinnost, pokud ovšem není možné sraženou daň nebo její část započítat na celkovou daňovou povinnost (např. proto, že vznikla daňová povinnost ve výši nula nebo celková daňová povinnost byla nižší než sražená daň), vznikne ve výši daňové povinnosti, kterou nelze započíst, přeplatek na dani. V rámci daňového přiznání za příslušný kalendářní rok si může sportovec či umělec uplatnit příslušné uznatelné výdaje (náklady) a případně slevy na dani v návaznosti na ustanovení § 35ba zákona o daních z příjmů či daňové zvýhodnění dle ustanovení § 35c zákona o daních z příjmů.

V případech, kdy umělec či sportovec, který je rezidentem třetí země, pobírá ze své činnosti příjmy v České republice, bude vybrání srážkové daně na jeho příjmy konečné, přičemž nepřichází v úvahu ani uplatnění slev na dani či daňového zvýhodnění.

Přestože cílem zmíněné úpravy zákona o daních z příjmů bylo zajistit stejné zacházení s rezidenty a nerezidenty, vyskytla se v této souvislosti řada interpretačních nejasností, které byly řešeny i na koordinačním výboru.

Ze zápisu Koordinačního výboru č. 293/20.01.10 lze vybrat některá stěžejní stanoviska Ministerstva financí, která by měla usnadnit aplikaci předmětného ustanovení:

Přestože se zdá, že článek 17 Modelové smlouvy OECD ukazuje na vyrovnané zdanění příjmů umělců a sportovců mezi jednotlivé státy, opak se zdá být pravdou. Dne 23.4.2010 proto vydala OECD nový návrh komentáře k článku 17 Modelové smlouvy (Umělci a sportovci), ve kterém zohlednila dosud pozorované praktické problémy s návrhem jejich řešení. I když jsou tato návrhová řešení v mnoha ohledech zajímavá, nejdou ve směru, který by mnozí uvítali, a to v možnosti odstranění článku 17 v Modelové smlouvě OECD a vrácení se k aplikaci obecných pravidlech článku 7 a 15 Modelové smlouvy, jak například učinilo ve svých smlouvách Nizozemí, které již článek 17 neimplementuje.

Odejmutím článku 17 v Modelové smlouvě OECD by znamenalo podpoření umělců a sportovců a odstranění administrativních překážek v jejich přes-hraniční činnosti, stejně tak jako zamezení dvojímu zdanění. Stejně tak by se eliminovaly situace dvojího nezdanění v případech, kdy země rezidence uplatňuje metodu zápočtu a země zdroje příjmů uplatňuje srážkovou daň.

OECD tak deklarovala, že odstranění článku 17 v Modelové smlouvě by mohlo být velice pravděpodobné, a to již v příští verzi Vzorové smlouvy.

Článek je jedním z výstupů projektu IGA PEF MENDELU v Brně č. 17/2012 „Navržení univerzálních metodických postupů pro zdaňování příjmů sportovců a umělců v České republice".