Nad nepeněžními příjmy profesionálních sportovců stále nejasno

Vydáno: 30 minut čtení
Nad nepeněžními příjmy profesionálních sportovců stále nejasno
Ing.
Tomáš
Hajdušek
daňový poradce, jednatel společnosti Censitio, s. r. o. (Autor děkuje JUDr. Danielu Weinholdovi, PhD., partnerovi Weinhold Legal, za cenné právní konzultace při přípravě příspěvku na KOOV a za zpracování repliky na vyjadření GFŘ.)
Před více než dvěma lety vyšel v tomto časopise článek autorů Tomáše Urbáška a Dany Soldánové1), který se velmi zevrubně zabýval problematikou nepeněžních příjmů poskytovatele služby, pokud je osobou samostatně výdělečně činnou, a objednatel mu poskytne plnění, potřebná ke splnění objednané služby.
Závěrem článku, bohatého na odkazy na
relevantní
judikaturu a odbornou literaturu, bylo sdělení, že "náklady nezbytné pro poskytnutí služby a hrazené na základě smluvního ujednání objednatelem nelze považovat za nepeněžní příjem poskytovatele, pokud toto smluvní ujednání je v souladu s principem smluvní volnosti. Skutečnost, na základě kterého smluvního typu jsou tyto náklady hrazeny, by neměla být rozhodující. Pro určení, zda se jedná o příjem, je nutno posoudit, zda dochází k přírůstku bohatství poskytovatele." Vzhledem k tomu, že autor má možnost pohybovat se v prostředí profesionálních fotbalistů a trenérů, inspiroval jej zmiňovaný článek spolu s aktuální judikaturou (uvedenou dále) k sepsání a předložení příspěvku na koordinační výbor Komory daňových poradců České republiky a Ministerstva financí České republiky na téma nepeněžních příjmů, řešených na příkladu profesionálních sportovců.
I. Text příspěvku na KOOV - Daňový režim výdajů sportovních klubů, vynakládaných za účelem splnění smluvních podmínek vůči profesionálním hráčům
Předkládá: Ing. Tomáš Hajdušek, daňový poradce, č. osvědčení 1381.
Příspěvek se zabývá daňovým režimem výdajů sportovních klubů, vynakládaných za účelem splnění smluvních podmínek vůči profesionálním hráčům.
Příspěvek je rozdělen do pěti částí. V první části jsou uvedeny možné způsoby hrazení nákladů. Ve druhé části je uveden popis stávající praxe. Ve třetí části je řešen právní a daňový režim nepojmenovaných smluv uzavíraných mezi klubem a hráčem. Ve čtvrté části je řešen režim zdanění z hlediska daně z příjmů, a to jak na straně klubu, tak i na straně hráče. V páté části je navrhován obecný závěr.
1. Úvod
Smluvní vztah mezi klubem a hráčem se v oblasti úhrady nutně a účelně vynaložených nákladů při plnění smluvního závazku ze strany klubu blíží svým charakterem zákonné úpravě mandátní smlouvy.
Obchodní zákoník přitom smluvním stranám umožňuje, aby v souladu se zásadou smluvní volnosti, efektivně, s ohledem na specifika a variabilitu plnění, jež mohou být předmětem mandátní smlouvy, zvolily způsob úhrady nutně a účelně vynaložených nákladů při plnění smluvního závazku.
V zásadě existují tři možnosti
kompenzace
nákladů vzniklých mandatáři v souvislosti s plněním, které je předmětem smlouvy:
1)
náhrada nákladů, které mandatáři vzniknou, je zahrnuta v úplatě sjednané ve smlouvě,
2)
mandatář náklady, jež mu vznikly, vyúčtuje mandantovi, který je povinen mu je uhradit (§ 572 obchodního zákoníku),
3)
mandatáři konkrétní náklady ve smyslu vynaložení vlastních prostředků ke splnění závazků nevzniknou, neboť mandant mu v souladu s ustanovením § 568 odst. 2 obchodního zákoníku zajistí podmínky pro splnění závazku a případné výdaje hradí přímo sám.
Problematika daňového režimu úhrad nákladů způsobem č. 2 a 3 prošla svým názorovým vývojem, který byl ustálen mimo jiné nálezem Ústavního soudu České republiky č. II ÚS 686/05 ze dne 25.10.2006 a Sdělením Ministerstva financí vydané na základě nálezu Ústavního soudu ČR, pramen II. ÚS 686/05 ze dne 25.10.2006, vydaným 21.6.2007.
Podobně jako v případě mandátní smlouvy je tomu i v případě příkazní sm