Nečinnost x nezákonný zásah
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský
Lichnovský, Ondrýsek & partneři, a. s.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19.12.2012, sp. zn.
2 Ans 15/2012.
www.nssoud.cz
K předpisům:
Nezákonnost zásahu lze posuzovat jen v rámci žaloby podle
§ 82 s. ř. s.; jen zde je soud oprávněn určit, že
zásah je nebo byl nezákonný, a pokud trvá, může jej soud i zakázat
(§ 87 odst. 2 s. ř. s.). V rámci žaloby na
ochranu před nečinností soud zkoumá, zda správní orgán není nečinný, či zda činnost neefektivními
úkony pouze nepředstírá; deklarace nezákonnosti úkonu, který má charakter zásahu, tomuto žalobnímu
typu nepřísluší. Stěžovatel v podstatě požaduje, aby soud v rámci jednoho žalobního typu provedl i
žalobní typ jiný, a to jako posouzení předběžné otázky. Nelze mu ani přisvědčit v názoru, že i při
úspěšné zásahové žalobě by mu nezbylo, než na ochranu před nečinností žalovat následně; tento názor
je pouhou spekulací. Pokud tedy krajský soud rozhodující o žalobě proti nečinnosti žalovaného dospěl
k závěru, že není důvodná, neboť v jejím rámci nelze posuzovat, zda probíhající daňová kontrola je
nezákonným zásahem, je třeba mu přisvědčit. Nejvyšší správní soud tak neuznal důvodnost ani
kasačního důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř.
s.
Soudní řád správní umožňuje za
určitých okolností dovolávat se soudní ochrany ještě před tím, než je vydáno konečné rozhodnutí.
Nezákonnosti v postupech správců daně je se pak možno dovolávat formou nečinnostních či zásahových
žalob. A byť se to na první pohled nezdá, tak je velmi nesnadné se v těchto dvou typech žalob
patřičně zorientovat a použít tu správnou. To ostatně dokládá citace rozsudku, kde žalobce
požadoval, aby správce daně ukončil svou nečinnost ve formě pokračujícímu prověřování jeho daňových
povinností (jednalo se o postup k odstranění pochybností, který byl "překlopen" na daňovou
kontrolu), a vydal platební výměr.
Dle Nejvyššího správního soudu pak byla na místě ochrana před nezákonným
zásahem, jelikož postup k odstranění pochybností nemusí vždy končit vydáním platebního výměru.
Stěžejním argumentem soudu pak bylo, že v případě připuštění žaloby na ochranu před nečinností by
soud musel nejdříve posoudit otázku nezákonného zásahu, a teprve následně by se mohl vyjádřit k
otázce nečinnosti. Takovéto sloučení dvou žalobních typů do jednoho však odmítl.