Disimulace právních úkonů
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský
Lichnovský, Ondrýsek & partneři, a. s.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12.12.2012, sp. zn.
5 Afs 16/2012.
www.nssoud.cz
K předpisům:
Má-li správce daně za to, že jsou ve věci dány důvody pro aplikaci uvedeného
ustanovení, je povinen prokázat nejen zjištěný, formálně právním úkonem zakrývaný skutečný stav, ale
i přezkoumatelným způsobem uvést úvahy, které jej k takovému závěru vedly, včetně označení a
zhodnocení důkazů, o které svá zjištění opírají. Konstatoval-li žalovaný, že stěžovatel skutečný
stav zastírá účelovým jednáním, musí
a priori
tento zastíraný skutečný stav zjistit, jinými slovy,
pro závěr o tom, že stěžovatel nějaký skutečný stav účelově zastírá, je třeba nejdříve skutečný
stav, který má být zastírán, spolehlivě zjistit. Povinnost zjišťovat formálně právním úkonem
zakrývaný "skutečný obsah právního úkonu" (skutečný stav věci), představuje podmínku sine qua non
pro samotnou aplikaci § 2 odst. 7 zákona o správě daní.Prokazování disimulace právních úkonů je v praxi relativně obvyklým postupem
správců daně. Navzdory tomu jeho procesní aspekty nebývají vždy naplněny, což ve výsledku vede k
nezákonnosti stanovené daňové povinnosti. Nejvyšší správní soud tak striktně vyžaduje, aby správce
daně spolehlivě zjistil skutečný obsah právního úkonu, který je daňovým subjektem zakrýván. Bez
tohoto nemůže doměřená daňová povinnost obstát.