Stavění lhůt pro stanovení daně
Ondřej
Lichnovský
Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9.
2012, č. j. 8 Afs 29/2011-78.
www.nssoud.cz
K předpisům:
-
§
41 SŘS.
Lhůty stanovené pro zánik práva vyměřit či doměřit daň podle
§ 47 zákona č.
337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, neběží
před soudem ani po dobu řízení o kasační stížnosti
(§ 41,
§ 120 s. ř. s.).
Na tomto místě řešil Nejvyšší správní soud otázku, zda podání neúspěšné
kasační stížnosti žalovaným (tj. správcem daně) proti zrušujícímu rozsudku může stavět lhůtu pro
stanovení daně. Jak přitom vyplývá z účelu této prekluzivní lhůty, tak tím je motivovat správce daně
k včasnému výkonu jeho práv. V praxi však dochází k přesnému opaku, když správce daně vyčkává
výsledku řízení před Nejvyšším správním soudem, kdy do té doby je zcela nečinný. Nejvyšší správní
soud však v rozšířeném senátu neseznal důvod k tomu, aby skrze odmítnutí stavějících účinků správce
daně více motivoval k respektování pravomocných zrušujících rozsudků soudů. Nám tak nezbývá než toto
rozhodnutí respektovat a správce daně motivovat skrze užití institutu ochrany před
nečinností.