Švarcsystém ve světle zásady neformálnosti
řízení
Ondřej
Lichnovský
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2012, sp. zn.
1 Afs 33/2012. www.nssoud.cz
K předpisům:
-
§
8 odst. 3 DŘ.
Doměření daně v konkrétních případech vztahů mezi žalobcem a osobami
konajícími pro něj zednické práce pozůstává ze dvou na sebe logicky a podmíněně navazujících kroků.
Tím prvním krokem je zjištění „skutečného obsahu právního úkonu“, který mezi sebou soukromoprávní
subjekty uzavřely. Jinými slovy jde o podřazení projevu vůle smluvních stran pod pojem „závislé
činnosti“ podle § 6 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů (dále též „krok I.“). Podmíněně
navazujícím krokem je eventuální aplikace § 2 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků (dále též
„krok II.“). V případech neshody mezi vůlí a projevem vůle je nutné rozlišovat absolutní anebo
relativní simulaci na straně jedné. V případech shody mezi vůlí a jejím projevem je dále možné
zvažovat obcházení zákona (
in fraudem legis
), zneužití práva, anebo zcela zákonné konání v souladu s
právem na straně druhé. Nejvyšší správní soud posuzoval švarcsystém u zednických prací. Přitom
ukázal, jak je povinností správce daně v tomto postupovat. Nejdříve je tak jeho povinností zjistit,
co skutečně bylo obsahem ujednání mezi jednotlivými subjekty. Teprve v případě, že tento skutečný
obsah se odlišuje od deklarovaného stavu, je možno hovořit o disimulaci. V opačném případě je
povinností vycházet ze stavu tak, jak byl deklarován. I zde je však možností správce daně doměřit
daň. To v případě, že by se jednalo o obcházení zákona či o zneužití práva.