Určení domicilu a danění

Stěžejní je Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů a z majetku (dále jen „smlouva“). Která byla v Česku zveřejněna jako Sdělení č. 100/2003 Sb. m. s., obdobně tomu muselo být i na Slovensku. Podle článku 4 smlouvy platí pravidlo, že pokud má fyzická osoba k dispozici stálý byt v obou smluvních státech (Česká republika i Slovenská republika), tak se považuje za daňového rezidenta pouze toho státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy, tzv. středisko životních zájmů. Ze zadání není zřejmé, kde má tzv. středisko životních zájmů dotyčná osoba, přičemž u slovenských občanů je tomu obvykle na Slovensku, kde zpravidla zůstává žít rodina a kde mají úmysl se navrátit a trvale žít po jisté výdělečně činné době v České republice. Jestliže jde o svobodného člověka nebo se do Česka přesunul i se svou nejbližší rodinou, pak se mohl stát rezidentem České republiky, přičemž podstatné je také subjektivní posouzení dotyčné osoby. Pokud nemůže být určeno, ve kterém ze států má osoba středisko svých životních zájmů, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ve kterém se obvykle zdržuje. Tedy tam, kde je během roku delší dobu. V pochybnostech by si měl jeho zaměstnavatel vyžádat předložení potvrzení o daňové rezidenci (domicilu) dotyčného zaměstnance, které mu na vyžádání a po prokázání požadovaných skutečností vyhotoví český nebo slovenský finanční úřad.

Pokud se jedná o daňového rezidenta Slovenska, je současně daňovým nerezidentem České republiky. Což znamená, že v České republice podléhá zdanění pouze z příjmů, které mu plynou ze zdrojů na území České republiky. Tyto jsou plným výčtem uvedeny v § 22 ZDP. Přičemž i tento rozsah přípustného zdanění v České republice může ještě omezovat smlouva.

V dotazovaném případě má poplatník ze zdrojů v České republice příjmy z titulu závislé činnosti (zaměstnání) vykonávané na našem území, a dále příjmy z užívání nemovitosti (její části) včetně bytů (jejich částí) umístěných v České republice. Což jsou příjmy nerezidentů podléhající zdanění v České republice v souladu s § 22 odst. 1 písm. b) a e) ZDP. Jelikož je zaměstnavatelem zřejmě česká firma, nelze uplatnit vyjmutí ze zdanění podle článku 14 smlouvy, a rovněž příjmy z nemovitého majetku (například z nájmu) umístěného v České republice umožňuje článek 6 Smlouvy zdanit v České republice.

Příjmy ze zaměstnání v České republice bude standardně formou záloh zdaňovat český zaměstnavatel, přičemž na základě podepsaného prohlášení k dani může poplatníkovi přiznávat pouze základní osobní slevu na dani (2 070 Kč měsíčně), viz § 38h odst. 13 ZDP. Jelikož příjmy z českého pronájmu jistě přesáhnou limit 6 000 Kč za rok, bude nerezident muset v České republice podat přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Pokud jeho úhrn příjmů z České republiky činí nejméně 90 % všech jeho celosvětových příjmů (vyjma nezdanitelných, osvobozených a zdaněných srážkovou daní), může si za standardních podmínek nárokovat odpočty od základu daně, všechny slevy na dani a případně daňové zvýhodnění na vyživované děti.

Protože jde o daňového rezidenta Slovenska, podléhá na Slovensku zdanění ze všech svých celosvětových příjmů, bez ohledu na to, zda byly nebo nebyly v zahraničí zdaněny. A to v souladu se slovenským zákonem o daních z příjmů. Tento slovenský zákon ovšem musí umožnit postup v souladu s článkem 23 smlouvy, podle kterého se zamezí dvojímu zdanění (opakovanému) příjmů zdaněných v České republice také na Slovensku tím, že se uplatní metoda tzv. prostého zápočtu české daně na Slovenskou daňovou povinnost. Takže dotyčný poplatník sice zřejmě bude muset podat daňové přiznání rovněž na Slovensku, kde vypočte slovenskou daň z příjmů ze všech svých příjmů - včetně příjmů ze zaměstnání a pronájmu v České republice, které již u nás zdanil - ovšem tuto vypočtenou slovenskou daň bude moci snížit o zaplacenou českou daň. Jde-li o rezidenta České republiky, bude to v principu obráceně. Na Slovensku se podle tamních zákonů a v souladu se smlouvou zdaní jen příjmy, které tam mají svůj zdroj. A do přiznání k dani z příjmů fyzických osob v České republice poplatník zahrne veškeré své příjmy, přičemž slovenskou daň započte (prostým zápočtem) na svou českou daň. Příjmy ze zaměstnání v České republice bude opět standardně - jako u ostatních českých zaměstnanců - zálohově zdaňovat zaměstnavatel.