Stavění lhůty pro stanovení daně
Ondřej
Lichnovský
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. 2 Afs
33/2012. www.nssoud.cz
K předpisům:
-
§
41 SŘS.
„Novým daňovým řádem stanovená desetiletá objektivní lhůta tedy
představuje maximální časový limit pro stanovení daně, avšak s určitou výhradou pro případy, kdy
bylo vydáno pravomocné rozhodnutí soudu o spáchání daňového trestného činu (§ 148 odst. 6 nového
daňového řádu); stanovit daň bez ohledu na uplynutí desetileté lhůty lze rovněž tehdy, podá-li již
po uplynutí lhůty pro stanovení daně daňový subjekt řádné daňové přiznání a současně daň uhradí za
účelem zániku trestnosti z důvodu účinné lítosti (§ 148 odst. 7 nového daňového řádu). S výjimkou
uvedeného proto platí, že desetiletá lhůta pro stanovení daně v § 148 odst. 5 nového daňového řádu
je lhůtou konečnou, jejíž běh nelze prodlužovat, přerušovat ani stavit ve smyslu § 148 odst. 2, 3,
resp. 4 nového daňového řádu.“
Nový daňový řád nemá zcela jednoznačně vyřešenu otázku maximální délky
lhůty pro stanovení daně. To zejména, zda oněch maximálních 10 let je lhůtou, kterou je možno
stavět. Na tuto otázku pak dal odpověď Nejvyšší správní soud. Přitom je nutno říct, že se odchýlil
od praxe, která byla zavedena v souvislosti s předchozím zákonem o správě daní a poplatků. Nyní tak
lze říci, že oněch 10 let je skutečně hraničních, kdy tyto nelze nijak stavět či
prodlužovat.