Zákonné požadavky na záznamní
povinnost
Ondřej
Lichnovský
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 8. 2012, sp. zn.
8 Afs 6/2012. www.nssoud.cz
K předpisům:
-
§
97 DŘ.
„Krajský soud nevymezil, stejně jako žalovaný, proč a zda vůbec
zrovna u stěžovatele vzniklo podezření, že neodvádí daň v plné výši, a to s ohledem na jeho
konkrétní chování ve stávajícím nebo předcházejících zdaňovacích obdobích. … K přípustnosti uložení
záznamní povinnosti přitom nemůže stačit pouhá úvaha správce daně, že by to mohlo napomoci k
zamezení případného krácení daňových příjmů.“ „S ohledem na shora uvedené je třeba trvat na tom, aby
z rozhodnutí správce daně o uložení záznamní povinnosti přezkoumatelným způsobem vyplývaly jak
skutečné důvody k uložení této povinnosti, tak i její proporcionalita. Správce daně proto musel
zdůvodnit, a to i s ohledem na § 31 odst. 8 písm. c) daňového řádu, že stěžovatelem vedené obecné
evidence nepostačují ke správnému zjištění a stanovení jeho daňové povinnosti, a proto bylo
zapotřebí přistoupit k uložení vedení zvláštních záznamů.“
Ohledně záznamní povinnosti, která byla a je ukládána zejména subjektům
majícím co do činění s pohonnými hmotami, bylo poprvé zásadně judikováno v rozhodnutích Nejvyššího
správního soudu ze dne 23. 8. 2011, čj. 7 Afs
14/2010-91 a ze dne 29. 12. 2011, čj. 7 Afs
14/2010-104. V nyní komentovaném rozsudku se pak Nejvyšší správní soud vyjádřil, že pro účely
záznamní povinnosti je nutno posuzovat nedostatečnost vedených evidencí toliko ve vztahu k daňové
povinnosti daňového subjektu.
A contrario
tak nelze uložit záznamní povinnost bezproblémovým daňovým
subjektům jenom pro to, že se pohybují v odvětví zasaženém podvody. Pro tento účel není možno
institut záznamní povinností (zne)užít.