Přerušení prekluzivní lhůty v odvolacím
řízení
Ondřej
Lichnovský
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2012, sp. zn.
9 Afs 8/2012. www.nssoud.cz
K předpisům:
-
-
§ 47 odst. 2 ZSDP.
„Ne všechny úkony, provedené v odvolacím řízení, které žalovaný byť po
právu provede, však budou splňovat podmínky kvalifikovaného úkonu. Pro to, aby se mohlo jednat o
úkon kvalifikovaný, znamenající přerušení prekluzivní lhůty a založení běhu lhůty nové, se musí
jednat o úkon vůči daňovému subjektu; vycházející z určitých pochybností o správnosti postupu
daňového subjektu nebo o správnosti výše předchozího vyměření, který je svou povahou přiměřený
rozsahu nezbytných zjištění a jsou při něm zachována práva daňového subjektu na součinnost.“
„Výzva odvolacího orgánu k dodatečnému vysvětlení určitých sporných
skutečností či předložení dalších důkazů je zcela legitimním procesním prostředkem, současně však
automaticky nemá za následek přerušení prekluzivní lhůty a nastolení lhůty nové. Takto zjednodušený
výklad úkonu směřujícího k vyměření daně, resp. jejímu dodatečnému stanovení, by v podstatě
znamenal, že jakákoliv výzva správce daně, učiněná v odvolacím řízení za účelem doplnění tohoto
řízení či odstranění případných vad, by bez dalšího způsobila obnovení tříleté prekluzivní lhůty.
Účelem zavedení prekluzivních lhůt pro vyměření daně však bylo stimulovat správce daně k včasnému
výkonu jeho práv a povinností a z hlediska právní jistoty daňových subjektů pak nastolit situaci,
kdy po jejich uplynutí zanikají i jejich povinnosti. Proto není možné každý úkon správce daně
považovat za kvalifikovaný úkon ve smyslu ustanovení § 47 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků,
ale je nutno pečlivě posuzovat obsah každé odvolacím orgánem učiněné výzvy, a to jak z hlediska
jejího účelu, tak z hlediska charakteru výzvou požadovaných skutečností.“
„V posuzované věci je zřejmé, že výzva žalovaného nesměřovala k
prokázání nových zjištění či skutečností, které vyšly najevo teprve v průběhu odvolacího řízení. Z
jejího obsahu je naprosto nepochybné, že se týkala již jednou stěžovatelkou předložených důkazů,
jakož i skutečností známých správci daně z průběhu daňové kontroly respektive z provedené svědecké
výpovědi.“
„Výzva žalovaného se tak týkala výhradně skutečností, které již byly
správci daně známé a které měly být primárně vyhodnoceny v rámci provedené daňové kontroly. Pokud se
tak nestalo a žalovaný je nucen závěry správce daně i za součinnosti daňového subjektu znovu
přehodnotit, je výzva vztahující se k vysvětlení či objasnění již známých skutečností sice výzvou
zákonnou, nemůže však být podle Nejvyššího správního soudu způsobilá přerušit dosavadní běh
prekluzivní lhůty a založit lhůtu novou.“
V minulosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že např. výslech svědka v
odvolacím řízení přerušuje lhůtu pro vyměření daně. Nyní však Nejvyšší správní soud tuto svou
judikaturu zpřesnil v tom smyslu, že takovéto úkony musejí vzejít z novot v odvolacím řízení.
Jedná-li se však o novoty, které již měly být zjištěny v prvním stupni, přičemž pochybením správce
daně se tak nestalo, pak ani takovýto úkon nemůže prekluzivní lhůtu ovlivnit.