Daň silniční

Vydáno: 67 minut čtení

Daň silniční je upravena zákonem č. 16/1993 Sb. , o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů. Jeho poslední změna byla provedena zákonem č. 375/2011 Sb. , kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zdravotních službách, zákona o specifických zdravotních službách a zákona o zdravotnické záchranné službě. Protože daň silniční se týká silničních vozidel, je k jejímu správnému uplatnění nezbytná znalost zákona č. 56/2001 Sb. , o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 56/2001 Sb. ), a to alespoň ustanovení upravujících oblast evidence vozidel, rozdělení vozidel do druhů a kategorií, státních poznávacích značek, technických průkazů a zápisů do nich, dále vyhlášky č. 243/2001 Sb. , o registraci vozidel a některých dalších předpisů týkajících se vozidel.

Daň silniční
Ing.
Karel
Janoušek
Protože je zákon o dani silniční často podceňován, dochází při jeho uplatňování k některým zbytečným omylům. Při rozhodování o tom, zda příslušné vozidlo je či není předmětem daně silniční, vznikají chyby zpravidla vlivem nesprávného předpokladu, že vozidlo je předmětem daně pouze v případě, kdy podnikatel, vlastník a provozovatel vozidla je tatáž osoba, a že v souvislosti s použitím vozidla je účtováno o nákladech. Přitom u daně silniční není prvotní otázkou, kdo je vlastníkem vozidla (zda právnická osoba, nebo fyzická osoba-podnikatel anebo občan nepodnikající), ale to, zda toto vozidlo je předmětem daně. Až po vyřešení této základní otázky je nutno zjistit, kdo je poplatníkem daně, kdy a v jaké výši má platit zálohy na daň a zda je tuto daň možno pro účely daně z příjmů uplatnit jako daňový výdaj (náklad).
 
1. Předmět daně silniční
Nejdůležitějším ustanovením zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDSIL“), je ustanovení § 2, neboť podle jeho znění se určuje, které vozidlo, kdy a za jakých podmínek je předmětem daně silniční. Aby bylo vozidlo předmětem daně silniční, musí být splněny současně tyto podmínky:
*
je to
silniční vozidlo
(viz § 3 odst. 1 a § 2 odst. 1 a odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb.),
*
je
registrováno v České republice
(viz § 6 a další zákona č. 56/2001 Sb.), tzn. že má standardní státní poznávací značku (dále jen „SPZ“ - viz § 4 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb. a § 15 vyhlášky č. 243/2001 Sb.),
*
je
provozováno na území České republiky
,
*
je
používáno k podnikání
anebo k jiné samostatné výdělečné činnosti anebo používáno v přímé souvislosti s podnikáním nebo k činnostem, z nichž příjmy jsou předmětem daně z příjmů (dále jen „podnikání“).
Kromě toho jsou předmětem daně vozidla
s největší povolenou hmotností
(celkovou hmotností)
vyšší než 3,5 tuny určená výlučně k přepravě nákladů
, registrovaná v České republice (dále jen „ČR“), bez ohledu na to, zda jsou používána k podnikání. U těchto vozidel není, ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) čj. 7 Afs 64/2008-52, vůbec rozhodující, zda jsou či nejsou používána k podnikání, zda jsou či nejsou provozována na území ČR. Rozhodující je pouze to, že
jsou registrována v ČR
. Předmětem daně silniční tak uvedená vozidla (registrovaná v ČR) prakticky nejsou jen v těch kalendářních měsících, kdy jsou v souladu s § 13 a § 14 zákona č. 56/2001 Sb. po celý kalendářní měsíc dočasně (trvale) vyřazena z registru silničních vozidel. Některá z těchto vozidel jsou však od daně osvobozena, u některých se snižuje sazba daně, a to v některých případech i o 100 %.
Která vozidla jsou
silniční vozidla
, je uvedeno v § 2 zákona č. 56/2001 Sb., jednotlivé
druhy a kategorie
vozidel pak v § 3 tohoto zákona. Pro určení, zda jde o silniční vozidlo, je rozhodující druh (příp. kategorie) vozidla zapsaný v technickém průkazu vozidla.
Podmínka
registrování vozidla
v ČR je splněna v okamžiku, kdy registrační místo přidělí vozidlu standardní SPZ. Přidělení zvláštní SPZ pro jednorázové použití (tzv. převozní značky) ještě není registrací vozidla v registru silničních vozidel. Vozidla se zvláštní SPZ nejsou ani podle ustanovení § 2 odst. 2 ZDSIL předmětem daně.
Aby bylo silniční
vozidlo se standardní SPZ
(dále jen vozidlo) předmětem daně silniční, musí být
provozováno v ČR
, a to tak, že je
použito
:
*
k podnikání podle § 2 ObchZ,
*
k činnosti, z níž příjmy jsou zdaňovány podle § 7 a 7a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“),
*
k činnosti, z níž příjmy jsou předmětem daně z příjmů podle § 18 ZDP, a to i u subjektů, které nebyly zřízeny nebo založeny za účelem podnikání),
*
v přímé souvislosti s výše uvedenými činnostmi (např. vozidlo zaměstnance je použito pro účely podnikání jeho zaměstnavatele - např. na pracovní cestě, spolupracující osoba (§ 13 ZDP) použije vozidlo v souvislosti s podnikáním příslušného poplatníka daně z příjmů).
Jak je výše uvedeno, to se netýká nákladních automobilů (a ostatních silničních vozidel určených výlučně k přepravě nákladů) s největší povolenou hmotností (celkovou hmotností) vyšší než 3,5 tuny. Takováto vozidla jsou předmětem daně vždy, tj. i v případě, že nejsou používána k podnikání.
Při určení, zda vozidlo je předmětem daně, není důležité, kdo je vlastníkem a provozovatelem vozidla zapsaným v technickém průkazu vozidla. Vozidlo
zahrnuté i nezahrnuté v obchodním majetku
je totiž předmětem daně silniční vždy, když toto vozidlo
použije
(s uvedenou výjimkou) kterákoliv právnická osoba nebo fyzická osoba
ke své podnikatelské činnosti
(k činnosti, z níž příjmy jsou předmětem daně z příjmů podle § 7, § 7a a § 18 ZDP). Přitom není důležité, zda příjem z takovéto činnosti je od daně z příjmů osvobozen.
Použitím vozidla k podnikání se tak pro uvedené účely rozumí např. také případ, kdy vlastník vozidla pronajme vozidlo jiné osobě a nájemné za toto vozidlo je u pronajímatele příjmem, který je předmětem daně z příjmů podle § 7, § 7a anebo § 18 ZDP. A není vůbec důležité, zda a kde nájemce použije či nepoužije vozidlo ke svému podnikání, zda to je podnikatelský subjekt nebo nepodnikající občan. To se netýká vozidla použitého pouze v souvislosti s příjmy zdaňovanými podle § 9 a § 10 ZDP.
Předmětem daně je také vozidlo, za jehož použití
přísluší zaměstnanci cestovní náhrady
podle zákoníku práce (jde-li o použití vozidla v souvislosti s činností, která je předmětem daně z příjmů zaměstnavatele). V tomto případě však není rozhodující, zda cestovní náhrady přísluší zaměstnanci podle ustanovení § 157 odst. 2 nebo odst. 3 a dalších ustanovení zákoníku práce, ani to, zda zaměstnanci byly nebo nebyly již příslušné cestovní náhrady vyplaceny. Rozhodující je, že vozidlo bylo uvedeným způsobem použito, a že tak zaměstnanci vzniklo právo na cestovní náhrady. To, že své právo případně neuplatnil, není vůbec podstatné. Rozhodující je, že toto právo vzniklo. Předmětem daně je ale také vozidlo použité zaměstnancem v souvislosti s podnikáním jeho zaměstnavatele, i když zaměstnanci cestovní náhrady za použití vozidla nepřísluší.
Předmětem daně je však v zásadě pouze vozidlo
prov