Osvobození s nárokem na odpočet – podvod na
DPH
Ondřej
Lichnovský
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn.
1 Afs 26/2012. www.nssoud.cz
K předpisům:
-
§
63 a násl. ZDPH,
-
§
109 a násl. ZDPH.
„Má-li Nejvyšší správní soud stručně hlavní důvody rozhodnutí
žalovaného shrnout, podařilo se mu prokázat, že se stěžovatelka účastnila jednání, o němž musela
vědět, že má rysy daňového podvodu. Z účetnictví stěžovatelky vyplynulo, že jde o společnost s
minimálním pohybem kapitálu, a to převážně v řádech stokorun. Vedle toho však stěžovatelka
obchodovala výhradně právě v tomto případě posuzované sporné transakce v řádech desítek milionů Kč,
jejichž výsledkem je uplatnění nadměrného odpočtu CPH. Předtím stěžovatelka nikdy se softwarem a s
počítačovými hrami neobchodovala, neměla s tímto typem podnikání žádné zkušenosti. Nedostatečně si
ověřila hodnověrnost svého dodavatele, společnosti BOSLIE. Právě od ní nakoupila software a následně
jej tentýž den, 2. 1. 2006, prodala s minimálním ziskem do Spojených arabských emirátů. Cena, za
kterou mezi sebou společnosti na území České republiky počítačové hry obchodovaly, několikanásobně
převyšovala reálnou cenu tohoto zboží. Stěžovatelka se vůbec nepokusila jakýmkoliv rozumným způsobem
zjistit cenu počítačových her před tím, než je nakoupila; její následné pokusy toto vysvětlit před
správcem daně (např. později doloženým znaleckým posudkem Ing. Zápotockého) byly vnitřně rozporné a
zcela nepřesvědčivé. V podstatě všechny platby za zboží nebyly činěny převodem peněz, ale
postupováním pohledávek, které proti sobě jednotliví účastníci podvodných transakcí měli. Například
stěžovatelka postoupila svou pohledávku za svým odběratelem ze Spojených arabských emirátů
společnosti BOSLIE, tedy vlastnímu dodavateli. BOSLIE pak tyto pohledávky dále postoupila na FR
production, tedy společnost, která stála na samém počátku celé podvodné transakce. Ačkoliv byly
BOSLIE i stěžovatelka zavázány k dodání 100 000 kusů předmětného zboží, dodávky po dodání 60 000
kusů záhadně ustaly, aniž by některá ze stran požadovala smluvně ujednané plnění. Z kontextu případu
je zřejmé, že dodávky ustaly právě v souvislosti se zahájením vytýkacího řízení správcem
daně.“
Na tomto místě je uveden případ, kdy daňovému subjektu nebylo přiznáno
osvobození od daně z důvodu, že vědět měl nebo mohl, že se účastní podvodů na DPH. Daňový subjekt
usvědčily jednotlivé okolnosti obchodování. Jednak daňový subjekt před započetím neměl žádné
zkušenosti s takovýmto typem obchodu (dodání počítačových her). Navzdory tomu bylo obchodováno hned
od počátku v obrovském objemu. Samotné platby pak probíhaly formou postupování pohledávek „v kruhu“.
Také cena plnění byla odlišná od cen reálných. Ze všech těchto důvodů tak nebyl přiznán nárok na
osvobození od daně.