Neznalost soudních rozhodnutí
neomlouvá
Ondřej
Lichnovský
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2012 , sp. zn.
8 Afs 64/2011. www.nssoud.cz
„V nyní posuzované věci žalobkyně podala dodatečné daňové přiznání dne
23. 12. 2008, tedy dva týdny po vyhlášení nálezu sp. zn.
I. ÚS 1611/07, k němuž došlo dne 9. 12. 2008.
Krajský soud tuto dobu posoudil jako „extrémně krátkou“ na to, aby se mohla žalobkyně seznámit s
právním názorem Ústavního soudu. Nejvyšší správní soud připouští, že se na rozdíl od výše citovaných
rozsudků jedná o relativně krátkou dobu od vyhlášení citovaného nálezu. Přes tuto skutečnost je
ovšem nepřehlédnutelné, že žalobkyně podala dodatečné daňové přiznání, tedy učinila z hlediska
posouzení věci rozhodný úkon, již po vydání i vyhlášení předmětného nálezu. Tato podstatná
skutečnost odlišuje nyní posuzovanou věc od věcí rozhodnutých rozsudky čj.
8 Afs 32/2010-102 a čj.
8 Afs 33/2010-62 a žalobkyně se nenacházela ve
stejné situaci jako daňové subjekty ve zmíněných případech.“
„Lze shrnout, že model počítání běhu prekluzivní lhůty podle § 47
daňového řádu vyjádřený v nálezu Ústavního soudu sp. zn.
I. ÚS 1611/07 (tedy pravidlo „3 + 0“) je potřeba
zásadně vztáhnout nejen na lhůtu pro vyměření či doměření daně, ale také na lhůtu pro podání
dodatečného daňového přiznání. Výjimku z tohoto pravidla může představovat zejména situace, kdy
daňový subjekt podal dodatečné daňové přiznání přede dnem vyhlášení citovaného nálezu, neboť v
okamžiku, kdy činil takový úkon, nemohl objektivně předvídat budoucí judikatorní obrat Ústavního
soudu. Tato výjimka se však v posuzované věci vzhledem k jejím skutkovým okolnostem
neuplatní.“
Daňový subjekt podal dodatečné daňové přiznání na daň nižší. Bohužel toto
přiznání podával za období, které dle teorie 3 + 0 již bylo považováno za prekludované. Navíc k
samotnému podání přistoupil dva týdny poté, co již byl na světě nález Ústavního soudu razící teorii
3 + 0. Nejvyšší správní soud přitom v minulosti posuzoval obdobný případ, kdy však k podání
dodatečného daňového přiznání došlo ještě před vyhlášením inkriminovaného nálezu Ústavního soudu.
Zde pak s ohledem na ochranu důvěry v právo bylo daňovým subjektům umožněno dodatečné daňové
přiznání podat. V této věci však Nejvyšší správní soudu dospěl k závěru, že po vyhlášení nálezu již
tuto ochranu přiznat nelze. To navzdory skutečnosti, že o nálezu dotčený daňový subjekt nemusel v
této době ani tušit. Výsledkem tak je, že i vydání rozhodnutí soudu může mít
de facto
stejné účinky
jako změna zákona. Rozhodným okamžikem je pak vyhlášení rozhodnutí. Na základě uvedeného by tak
každý měl pro řádné plnění svých zákonných povinností znát nejenom všechny účinné zákony (neznalost
zákona neomlouvá), leč také sledovat vyhlašování všech rozhodnutí soudu (neznalost soudních
rozhodnutí neomlouvá). Uvedené je zcela v jeho zájmu, byť o reálnosti lze více než
pochybovat.