Dokazování plnění popřeného obchodním
partnerem
Ondřej
Lichnovský
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn.
2 Afs 73/2011. www.nssoud.cz
K předpisům:
-
§
31 odst. 9 ZSDP,
-
§
92 odst. 3 DŘ.
„Je pravdou, že podpis svědka na protokolu o výslechu se i při laickém
pohledu poněkud liší od podpisů, které jsou na smlouvách a fakturách. Svědek nicméně rovněž uvedl,
že podepisoval přiznání k CPH, byť je sám nevyhotovoval a neví, kde jsou. Součástí správního spisu
jsou kopie přiznání k dani z přidané hodnoty za III. a IV. čtvrtletí roku 2004 (přílohy zprávy
Finančního úřadu Brno III ze dne 19. 12. 2008) podaná finančnímu úřadu Brno III. ve dnech 26. 10.
2004, 21. 12. 2004, 25. 1. 2005, 25. 2. 2005 a 7. 4 2005 (přiznání za shodná období byla skutečně
podána vícekrát s určitými rozdíly v údajích). Na všech je uveden Josef Krbušek jako osoba
oprávněná, všechna jsou jím podepsána, přičemž podpisy se i při laickém pohledu shodují s podpisy na
smlouvách a fakturách a odlišují se od podpisu, jímž svědek podepsal v r. 2007 protokol o své
výpovědi. Razítka společnosti ARNIT na těchto daňových přiznáních nejsou totožná, nicméně razítko
užité na daňovém přiznání společnosti ARNIT podaném dne 25. 2. 2005 se shoduje s razítkem užitým na
smlouvách i fakturách. Za této situace popření pravosti podpisu i vzhledu razítka společnosti
svědkem nemůže obstát jako věrohodné tvrzení a vyžadovalo by přinejmenším doplnění výslechu s
předestřením těchto údajů. Obsah daňových přiznání k dani z přidané hodnoty za III. a IV. čtvrtletí
roku 2004 rovněž zpochybňuje argumentaci žalovaného i soudu, že společnost ARNIT nemohla poskytnout
fakturované plnění proto, že v rozhodné době neměla žádné zaměstnance. Ve všech jsou totiž
vykazována vysoká zdanitelná plnění (např. v daňovém přiznání podaném dne 25. 1. 2005 částka 11 608
309 Kč). Ač jde o daňová přiznání na daň z přidané hodnoty, lze z nich i pro účely daně z příjmů
dovozovat, že společnost musela vykazovat nějakou činnost; tvrdí-li svědek, že se jednalo o činnost
stavební a ve společnosti působil pouze s kamarádem L., nejeví se toto jeho tvrzení ve vztahu k
vykázaným částkám rovněž pravděpodobné.“
Daňový subjekt se mnohdy dostává do důkazní nouze tam, kde jeho obchodní
partner popře uskutečnění plnění. Zpravidla se tak děje v případech, kdy popírajícímu obchodnímu
partnerovi hrozí daňový či trestní postih (v tomto případě byl popírající subjekt dokonce vyslýchán
ve vězení). Tuto situaci správci daně vždy velmi vítají, když doměření a vymožení daně u
popírajícího subjektu je většinou věci nereálnou. To na rozdíl od kontrolovaného daňového subjektu.
V uvedeném případě pak Nejvyšší správní soud ukázal možnost, jak takovouto situaci řešit. Je tak na
daňových subjektech, aby se po správci daně dožadovaly předložení daňových písemností obchodního
partnera, které mohou obsahovat jeho podpis či razítko. Tímto tak mohou ustát své důkazní břemeno a
zamezit doměření daně.