Automobil v podnikání, 1. část

Fyzická osoba s příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti dle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), si při pořízení automobilu klade zejména otázku, zda koupený automobil zařadí do svého obchodního majetku nebo nikoliv. Toto rozhodnutí může mít pro podnikatele významné daňové dopady. Proto by s ním neměl spěchat a učinit jej až po zralé úvaze. Častým omylem bývá domněnka, že pokud uvede prodávající do kupní smlouvy či na fakturu IČ a DIČ kupujícího podnikatele, stává se pořízený automobil automaticky součástí obchodního majetku podnikatele. Samotné uvedení identifikačních čísel podnikatele do kupní smlouvy nebo do vystavené faktury však nemá pro kupujícího žádné daňové dopady. Daňové dopady nemá ani uvedení těchto identifikačních čísel do technického průkazu vozidla.

Vkladem automobilu do obchodního majetku podnikatele se rozumí jeho uvedení v účetnictví nebo v daňové evidenci. Obchodním majetkem se tedy automobil stává teprve dnem, kdy o něm začneme účtovat jako o majetku nebo jej takto uvedeme v daňové evidenci - viz § 4 odst. 4 zákona o daních z příjmů. Naopak dnem, kdy vozidlo bylo naposledy uvedeno v účetnictví nebo v daňové evidenci, přestává být obchodním majetkem.

Podnikatel, který uplatňuje výdaje paušálem dle § 7 odst. 7 zákona o daních z příjmů, nevede účetnictví ani daňovou evidenci, a proto neřeší otázku zařazení automobilu do obchodního majetku. Takový podnikatel nemá žádný obchodní majetek definovaný v § 4 odst. 4 zákona.

Vklad automobilu do obchodního majetku má výhodu zejména v tom, že u něj lze daňově uplatňovat výdaje za opravy vozidla a výdaje na odpisy hmotného majetku dle § 26 až 32 zákona o daních z příjmů. Nevýhodou pak je, že příjmy z prodeje takového automobilu jsou osvobozeny od daně až po uplynutí lhůty 5 let od data vyřazení vozidla z obchodního majetku.

U automobilu, který není vložen do obchodního majetku, nemůžeme daňově uplatňovat výdaje za opravy a výdaje na odpisy hmotného majetku, ale můžeme místo toho uplatnit výdaje ve výši sazby základní náhrady vymezené pro zaměstnance, která činí pro rok 2012 částku 3,70 Kč/1 km jízdy osobním automobilem. Při jízdě s přívěsem lze tuto náhradu zvýšit o 15 %. Při použití nákladního automobilu lze dle ustanovení § 157 odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), použít nejméně dvojnásobnou částku základní náhrady, tedy 7,40 na 1 km jízdy. Příjmy z prodeje automobilu nezařazeného do obchodního majetku jsou osvobozeny od daně již po uplynutí lhůty jednoho roku od data jeho pořízení.

V případě, že se podnikatel rozhodne zařadit pořízený automobil do svého obchodního majetku, musí dále vyřešit problematiku jeho správného ocenění vstupní cenou dle § 29 zákona o daních z příjmů. Jestliže nabyl automobil koupí, musí jej ocenit pořizovací cenou.

Pořizovací cena je definována účetními předpisy, konkrétně § 47 vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli. Dále musí respektovat § 7 odst. 11 uvedené vyhlášky, který určuje, že dlouhodobým majetkem se stávají pořizované věci uvedené do stavu způsobilého užívání, kterým se rozumí dokončení věci a splnění technických funkcí a povinností stanovených zvláštními právními předpisy, např. zákonem č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Z těchto předpisů vyplývá, že do pořizovací ceny automobilu je třeba zahrnout veškeré náklady, které kupujícímu vzniknou do doby, než je možno automobil provozovat na pozemních komunikacích. Častým dotazem v této souvislosti bývá, zda je třeba do pořizovací ceny zahrnovat i poplatek hrazený za registraci vozidla a vydání SPZ. K tomu lze uvést, že podmínky provozu vozidla na pozemních komunikacích jsou zpravidla splněny již před registrací vozidla a vydáním SPZ a to zejména uzavřením pojistné smlouvy o tzv. povinném ručení za škody způsobené provozem vozidla a vydáním převozní registrační značky při koupi nového automobilu. Jestliže tedy kupující začal provozovat nový automobil ještě před jeho registrací na příslušném dopravním odboru v souladu s právními předpisy, není poplatek za registraci vozidla součástí jeho pořizovací ceny a lze jej uplatnit přímo do výdajů na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Často také podnikatelé zvažují, zda musejí do pořizovací ceny zahrnout dodatečně objednanou výbavu, kterou zpravidla montuje do vozidla prodejce (např. tažné zařízení, střešní nosiče, parkovací asistent apod.), když na tyto doplňky vystaví prodávající kupujícímu samostatný daňový doklad a částka nepřekračuje hranici pro technické zhodnocení vozidla, tj. 40 000 Kč. V tomto případě je rozhodující, v jakém okamžiku k doplnění výbavy vozidla dojde. Zpravidla se tak stane ještě před předáním vozidla kupujícímu, takže se jedná o součást pořizovací ceny vozidla. Uvedení částky za doplňkovou výbavu na samostatný doklad nemá proto žádný význam.

V případě, že se podnikatel rozhodne vložit automobil do obchodního majetku za delší dobu jak 1 rok od jeho pořízení, musí jej ocenit reprodukční pořizovací cenou stanovenou podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. Reprodukční pořizovací cenou rozumíme cenu, za kterou by bylo možno automobil pořídit v době, kdy se o něm účtuje. Pro daňové účely není podmínkou, aby cenu při vkladu do obchodního majetku stanovil soudní znalec. Může si ji určit i sám podnikatel například na základě nabídky odkupu vozidla od obchodníka s ojetými vozy.

Pokud podnikatel - plátce daně z přidané hodnoty koupí automobil, má při splnění podmínek uvedených v § 72 až 79 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o DPH“), nárok na odpočet DPH. Jednou z těchto podmínek je i držení daňového dokladu vystaveného prodávajícím plátcem, který obsahuje veškeré náležitosti dané zákonem včetně DIČ kupujícího.

Častým dotazem bývá, zda je možno uplatnit odpočet DPH v případě, že splňujeme všechny náležitosti dané zákonem o DPH včetně jeho předpokládaného využití výhradně pro ekonomické činnosti, ale tento automobil nezařadíme do obchodního majetku ve smyslu § 4 odst. 4 zákona o daních z příjmů. To znamená, že pořízený automobil nepovedeme v daňové evidenci vedené dle § 7b zákona o daních z příjmů nebo v účetnictví, nebudeme uplatňovat výdaje na odpisy a opravy vozidla a počítáme s tím, že budeme uplatňovat paušální náhradu za 1 km jízdy ve výši 3,70 Kč/1 km jízdy. K tomuto dotazu lze sdělit, že plátce daně má i v tomto případě nárok na odpočet DPH. Nutno poznamenat, že z pohledu zákona o DPH se automobil stává součástí obchodního majetku plátce již při splnění definice uvedené v § 4 odst. 3 písm. c) zákona o DPH. Tato definice nevyžaduje vedení majetku v účetnictví nebo v daňové evidenci vedené dle zákona o daních z příjmů. Obchodním majetkem se z hlediska DPH stávají veškeré věci, které jsou určeny nebo slouží osobě povinné k dani k uskutečňování ekonomických činností. Dle § 100 zákona o DPH je povinen plátce takové věci evidovat buď v rámci účetnictví, nebo samostatně. Obchodní majetek definovaný zákonem o DPH má tedy i plátce, který u daně z příjmů uplatňuje výdaje paušálním procentem.

Dalším dotazem, se kterým se v praxi setkáváme, je také to, zda si může podnikatel - plátce DPH uplatnit alespoň část odpočtu DPH z pořizovací ceny, pokud automobil koupil původně pro svoji soukromou potřebu, ale po určité době se rozhodne automobil začít používat částečně nebo výhradně za účelem podnikání. V takovém případě může podnikatel využít ustanovení § 78 a 78a zákona o DPH, a provést úpravu odpočtu daně, která je možná v období 5 let. Do této lhůty se započítává i rok pořízení automobilu.

Jestliže plátce při nákupu uvažuje o tom, že automobil bude využívat jak pro účely související s jeho ekonomickou činností, tak pro účely s touto činností nesouvisející (soukromé jízdy), má nárok na uplatnění odpočtu v poměrné výši dle § 75 zákona o DPH. Poměrný koeficient využití automobilu si plátce stanoví při nákupu kvalifikovaným odhadem. Po skončení kalendářního roku pak plátce do hodnoty tohoto koeficientu zohlední skutečný podíl použití automobilu pro svoje ekonomické činnosti, které zakládají nárok na odpočet daně. Pokud se poměrný koeficient vypočtený podle skutečného využití automobilu pro ekonomické činnosti odlišuje od koeficientu stanoveného odhadem o více jak 10 procentních bodů, výše uplatněného odpočtu se upraví. Úpravu ve prospěch státu je plátce povinen provést, úpravu ve prospěch podnikatele je plátce oprávněn provést.

Pokud podnikatel nekupuje automobil za hotové, musí dále vyřešit otázku, jaké financování je vhodné zvolit. Při zvažování jednotlivých nabídek bude zřejmě nejdůležitějším kriteriem celková částka, kterou bude podnikatel muset uhradit za celou dobu splácení. Z hlediska daně z příjmů je třeba vzít v úvahu odlišnou právní úpravu při pořízení automobilu na leasing a na spotřebitelský úvěr.

Při nákupu automobilu na finanční leasing je třeba mít na paměti podmínky, za kterých jsou časově rozlišené splátky daňově uznatelným výdajem. Tyto podmínky jsou uvedeny v § 24 odst. 4, 5, 6 a 15 zákona o daních z příjmů. Z těchto podmínek je třeba zdůraznit zejména minimální dobu trvání leasingu, která je 54 měsíců [§ 24 odst. 4 písm. a) zákona]. Minimální doba leasingu nemusí být dodržena pouze v případě, že kupní cena bude splňovat podmínky uvedené v § 24 odst. 5 zákona. Dále je důležitá povinnost podnikatele po skončení nájmu zahrnout automobil do svého obchodního majetku [§ 24 odst. 4 písm. c) zákona]. Zejména druhá z uvedených podmínek prakticky znemožňuje podnikateli v roce ukončení leasingu uplatnit paušální výdaje dle § 7 odst. 7 zákona. Vzhledem k tomu, že podnikatel uplatňující svoje daňové výdaje paušálem nemá obchodní majetek, nemůže podmínku zařazení automobilu do obchodního majetku splnit. Veškeré splátky, které uplatnil v předchozích letech, kdy vedl účetnictví nebo daňovou evidenci, by proto musel dodanit.

Z hlediska nároku na odpočet daně při pořízení automobilu na leasing neexistují žádné podmínky minimální doby trvání pronájmu. Rozhodující je skutečnost, zda je ve smlouvě sjednána povinnost prodávajícího i kupujícího k převodu vlastnických práv k předmětu nájmu na nájemce bezprostředně po skončení nájemní smlouvy. Pokud tomu tak je, posuzuje se takový leasing jako běžné dodání zboží za úplatu. Plátce má v tomto případě nárok na odpočet DPH z hodnoty celého plnění již v den převzetí automobilu do užívání. Praktický postup je takový, že prodávající vystaví kupujícímu řádný daňový doklad na prodej automobilu a do jeho ceny zahrne celou hodnotu nájemného včetně sjednané kupní ceny po ukončení leasingu. Hodnotu automobilu pak kupující splácí na základě splátkového kalendáře, který již není daňovým dokladem. Uvedený postup však může způsobovat problémy z hlediska účetnictví, protože podle Českých účetních standardů nelze účtovat o celé hodnotě leasingu na závazkových účtech. Proto se na základě daňového dokladu účtuje zpravidla jenom nárok na odpočet daně proti závazkům vůči leasingové společnosti. Závazky z titulu jednotlivých splátek nájemného bez DPH se pak účtují v příslušných měsících samostatně dle splátkového kalendáře. Smluvní ujednání obvykle požadují po nájemci platbu DPH dopředu v rámci . U leasingů započatých před 1. 1. 2009 se tento postup nepoužije. Odpočet DPH lze v tomto případě uplatnit z jednotlivých splátek dle splátkového kalendáře, který je daňovým dokladem.

Nákup automobilu na spotřebitelský úvěr nemá ve srovnání s nákupem na finanční leasing prakticky žádná omezení daná zákonem o daních z příjmů. Doba splácení úvěru je libovolná a úroky lze uplatňovat do daňových výdajů dle splátkového kalendáře bez jejich časového rozlišení. Kupující se stává vlastníkem vozidla dnem jeho převzetí a může do výdajů uplatňovat odpisy dle § 26 až 31 zákona o daních z příjmů. Jediným problémem může být uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva dle § 553 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Na základě této smlouvy převádí kupující dočasně do doby splacení úvěru vlastnická práva k automobilu na věřitele. Ode dne účinnosti takové smlouvy tedy není kupující vlastníkem vozidla, ale má takové vozidlo ve výpůjčce. Vzniká tedy otázka, zda je možno u takového vozidla uplatňovat odpisy. Dle § 28 odst. 4 zákona o daních z příjmů však může odpisy uplatňovat původní vlastník za předpokladu, že je uzavřena s věřitelem smlouva o výpůjčce.

Pořízení automobilu na spotřebitelský úvěr nemá z hlediska DPH žádná specifika proti běžnému dodání zboží. Plátce daně má nárok na odpočet daně v plné výši na základě vystaveného běžného daňového dokladu. Úroky z úvěru nejsou na rozdíl od marží při finančním i operativním leasingu společností zatíženy DPH. Z těchto důvodů je spotřebitelský úvěr také většinou vhodnější pro neplátce daně.

Jednou z možností pořízení automobilu pro účely podnikání je také jeho pronájem na základě smlouvy o operativním pronájmu uzavřené dle § 663 a násl. občanského zákoníku. Na rozdíl od finančního leasingu (uzavřeného dle § 474 a násl. obchodního zákoníku) se automobil po ukončení takové smlouvy vrací pronajímateli. Tento způsob je obvykle nejdražší variantou pořízení automobilu. Z daňového hlediska má takový pronájem výhodu v tom, že není také nijak omezen z hlediska uplatňování nájemného do daňových výdajů. Nájemné u operativního pronájmu se časově rozlišuje pouze v účetnictví. Při vedení daňové evidence lze uplatnit do daňově účinných výdajů nájemné ve skutečně zaplacené výši.

V poslední době se vyskytuje v praxi dosti často nový typ smluv o operativním pronájmu automobilu, který se nazývá operativní leasing s nákupní (call) opcí. Nákupní zde znamená smluvní ujednání, dle kterého může kupující v případě, že se rozhodne tuto opci uplatnit, koupit předmět nájmu. má předem stanovenou lhůtu uplatnění a předem stanovenou cenu podkladového aktiva. Pokud je nájemní smlouva uzavřena dle ustanovení § 663 a násl. občanského zákoníku, neplatí rovněž pro tento typ smlouvy omezení daná v § 24 odst. 4 zákona o daních z příjmů, zejména podmínka minimální doby trvání nájmu a podmínka zařazení předmětu do obchodního majetku. Platí zde však § 24 odst. 5 písm. a), resp. písm. d), kde je uvedeno, že nájemné se uznává do výdajů za podmínky, že sjednaná kupní cena předmětu nájmu nesmí být nižší než zůstatková cena vypočtená rovnoměrným způsobem podle § 31 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů (resp. dle § 30b) ze vstupní ceny evidované u vlastníka nebo pronajímatele za dobu, po kterou mohl být tento majetek odepisován. U osobního automobilu se přitom při výpočtu zůstatkové ceny vychází vždy z ceny včetně daně z přidané hodnoty.

U operativního leasingu má plátce nárok na odpočet daně z předepsaného nájemného dle vystaveného daňového dokladu. Tímto daňovým dokladem může být například splátkový kalendář nebo platební kalendář. Datum uskutečnění zdanitelného plnění u nájmu je třeba stanovit minimálně k poslednímu dni zdaňovacího období (§ 21 odst. 10 zákona o DPH).

Cesí finančního leasingu rozumíme postoupení práv a povinností vyplývajících z uzavřené smlouvy o finančním pronájmu na jinou osobu. Nový nájemce pak přistupuje k již vydanému splátkovému kalendáři a pokračuje v hrazení splátek nájemného. Pro účely splnění podmínek pro uznání splátek leasingu do daňově účinných výdajů se nová nájemní smlouva posuzuje tak, jako by ke změně nájemce nedošlo. Původní nájemce může uplatnit do svých daňových výdajů pouze takovou část nájemného, která připadá na skutečnou dobu trvání nájmu. Původní nájemce proto požaduje po novém nájemci uhradit dosud neuplatněnou část jednorázové splátky () a ve většině případů i tzv. odstupné, které odpovídá předpokládané hodnotě automobilu po skončení leasingu. Neuplatněnou část jednorázové splátky nájemného, kterou uhradí nový nájemce původnímu nájemci, bude nový nájemce postupně rozpouštět do daňově účinných výdajů po zbývající dobu trvání nájmu. Odstupné pak nemůže být uplatněno do výdajů na dosažení, zajištění a udržení příjmů dle § 25 odst. 1 písm. ze) zákona o daních z příjmů, pokud toto odstupné není součástí vstupní ceny hmotného majetku. Lze proto doporučit, aby ve sjednané smlouvě o postoupení práv a povinností mezi původním a novým nájemcem byla zvlášť vyčíslena částka dosud neuplatněné částky jednorázově uhrazeného nájemného () a zvlášť částka odstupného. U odstupného je vhodné smluvně stanovit, že jde o částku, která je odvozena od předpokládané hodnoty automobilu po skončení nájemní smlouvy a že tato částka bude u kupujícího zahrnuta do vstupní ceny automobilu po skončení leasingu.

Z hlediska DPH neexistují pro cesi leasingu v zákoně žádná zvláštní ustanovení. Plátce, který si pořídí automobil cesí leasingu, může uplatnit odpočet DPH jednak z částky časově nerozlišeného nájemného, které uhradí postupiteli a současně i odpočet DPH z částky odstupného hrazeného nad rámec časově nerozlišeného nájemného. I z hlediska DPH je vhodné do smlouvy zakotvit ustanovení, že odstupné bude započítáno do pořizovací ceny vozu po ukončení leasingu.

Na základě smlouvy o výpůjčce dle § 659 až 662 občanského zákoníku vzniká vypůjčiteli právo věc po dohodnutou dobu bezúplatně užívat. Výpůjčky automobilů pro účely podnikání jsou poměrně častým způsobem pořízení vozidla, zejména mezi osobami blízkými. Užívání vozidla na základě smlouvy o výpůjčce má z hlediska zákona o daních z příjmů určitá omezení z hlediska uplatňování nákladů na provoz. U takového vozidla nelze uplatnit paušální náhradu za 1 km jízdy ve výši 3,70 Kč a nelze uplatnit paušální výdaj na dopravu. Dle dostupných výkladů také nepodléhá toto plnění na straně půjčitele dani z příjmů ani dani darovací. Pokud by se však v daňovém řízení prokázalo, že existuje proti výpůjčce automobilu jakékoliv protiplnění ze strany půjčitele, může správce daně takovou smlouvu překvalifikovat na smlouvu nájemní se všemi daňovými dopady v oblasti daně z příjmů i daně z přidané hodnoty.

Při realizaci výpůjčky automobilu je častou otázkou, zda poskytnutí této služby podléhá DPH na výstupu. Dle § 14 odst. 3 písm. a) zákona o DPH se za poskytnutí služby za úplatu považuje také poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce. V § 14 odst. 4 písm. b) je pak uvedeno, že tímto poskytnutím služby se rozumí poskytnutí služby plátcem bez úplaty pro osobní spotřebu plátce nebo jeho zaměstnanců nebo jiné účely než související s uskutečňováním jeho ekonomických činností, pokud byl u přímo souvisejících plnění uplatněn odpočet daně. To znamená, že pokud plátce poskytne někomu automobil výpůjčkou v rámci své ekonomické činnosti, např. aby mu tímto automobilem vozil zboží, není toto plnění předmětem DPH. Jestliže však poskytne automobil, u kterého uplatnil odpočet DPH, formou výpůjčky pro jeho soukromou potřebu, jedná se o zdanitelné plnění dle § 14 odst. 3 písm. a) a plátce musí odvést DPH z obvyklé ceny takového plnění. Z hlediska osoby, která si automobil vypůjčuje, však nevzniká z hlediska DPH žádný problém.

Obchodní společnost může pořídit automobil také jako nepeněžitý vklad společníka (akcionáře) do základního kapitálu společnosti nebo družstva. Z hlediska daně z příjmů je zde důležité si uvědomit, že automobil musí být v účetnictví nabyvatele oceněn na základě znaleckého posudku vypracovaného znalcem, kterého na návrh vkladatele nebo společnosti jmenuje soud. Pokud však byl takový automobil již jednou součástí obchodního majetku u vkladatele, musí společnost pro účely daňových odpisů automobil ocenit původní vstupní cenou u vkladatele a pokračovat v jím zahájeném daňovém odepisování v souladu se zněním § 30 odst. 10 písm. b) zákona o daních z příjmů.

Podle § 13 odst. 4 písm. f) zákona o DPH se za dodání zboží za úplatu také považuje vložení majetkového vkladu v nepeněžité podobě ve hmotném majetku, pokud vkladatel při nabytí majetku nebo u jeho části uplatnil odpočet daně, s výjimkou hmotného majetku, který je součástí vkladu podniku nebo jeho části, tvořící organizační složku podniku. Vkladatel i nabyvatel v takovém případě odpovídají za splnění daňové povinnosti společně a nerozdílně. Vkladatel je tedy povinen vystavit doklad o použití dle § 29 zákona o DPH, na kterém vyčíslí základ daně dle § 36 odst. 6 písm. a) zákona o DPH ve výši ceny takového automobilu, za kterou by jej bylo možno koupit ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Prakticky lze vycházet z tržní ceny stanovené znalcem nebo si automobil nechat ocenit na základě nabídek autobazarů. Nabyvatel nemá nárok na odpočet daně z takového plnění, pokud vkladatel tuto daň vůči nabyvateli neuplatní.

Výjimečně se můžeme v podnikání setkat i s automobilem pořízeným na základě darovací smlouvy nebo na základě dědictví. Pro účely daňového odepisování je třeba takový automobil ocenit dle § 28 odst. 1 písm. e) cenou stanovenou podle zákona o oceňování majetku ke dni nabytí. Lze doporučit využít pro toto ocenění znaleckého posudku.

Z hlediska DPH se darovaný automobil považuje dle § 13 odst. 4 písm. a) a § 13 odst. 5 zákona o DPH za použití hmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce. Jestliže dárce u takového hmotného majetku uplatnil při jeho pořízení odpočet DPH, považuje se dar za zdanitelné plnění za úplatu. Základem daně je přitom cena, za kterou by bylo možno obdobný automobil koupit v době, kdy k darování došlo. Dárce je přitom povinen vystavit doklad o použití dle § 29 zákona o DPH. Nabyvatel nemá nárok na odpočet daně, pokud vůči němu dárce daň neuplatní.

Pro účely podnikání ve sdružení bez právní subjektivity může účastník sdružení poskytnout automobil, který pořídil před vstupem do sdružení jako svůj vnesený majetek. V takovém případě nedochází ke změně vlastnictví automobilu. Ostatní účastníci sdružení mohou tento automobil pouze bezúplatně využívat pro účely podnikání ve sdružení. Při ukončení účasti ve sdružení se tato individuálně určená věc vrací zpět účastníkovi sdružení. Odpisy automobilu může uplatnit pouze vlastník vozidla. Tyto odpisy nemusejí být kráceny, pokud není automobil používán pro soukromou potřebu účastníků sdružení.

Jestliže si automobil koupí účastníci sdružení ze společných prostředků, stává se takový automobil podílovým spoluvlastnictvím jednotlivých účastníků sdružení. Podíly stanoví smlouva o sdružení. Odpisy počítá ten účastník, který vede evidenci za celé sdružení. V rámci rozdělení příjmů a výdajů na ostatní účastníky sdružení jsou pak rozděleny i tyto odpisy. Každý z účastníků sdružení tak uplatňuje odpisy ze svého spoluvlastnického podílu.

Postup při uplatnění odpočtu DPH při pořízení automobilu, který je v podílovém spoluvlastnictví všech účastníků sdružení bez právní subjektivity, upravuje § 73 odst. 7 zákona o DPH. Nejjednodušší postup je v případě, že veškerou evidencí dle zákona o DPH vede jeden pověřený účastník sdružení. Ten pak přiznává zdanitelná plnění za celé sdružení ve svém daňovém přiznání a současně v něm uplatňuje i veškeré odpočty DPH z přijatých zdanitelných plnění. Pokud ostatní účastníci nevyvíjejí i činnost mimo sdružení, podávají nulová daňová přiznání.