Automobil v podnikání, 1. část

Vydáno: 24 minut čtení

Použití automobilu v podnikání přináší řadu otázek v oblasti daňové, účetní a pracovněprávní. Vzhledem k rozsáhlosti tématu se budeme této problematice věnovat v třídílném seriálu. Cílem tohoto seriálu je analyzovat účetní a daňovou problematiku při pořízení, provozu a vyřazení automobilu z majetku podnikatelských subjektů a to zejména z pohledu daně z příjmů fyzických a právnických osob a daně z přidané hodnoty.

Automobil v podnikání
Pavel
Uminský
 
I. Pořízení automobilu
 
Vložení automobilu do obchodního majetku fyzické osoby
 
a) Vklad do obchodního majetku fyzické osoby z pohledu daně z příjmů fyzických osob
Fyzická osoba s příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti dle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), si při pořízení automobilu klade zejména otázku, zda koupený automobil zařadí do svého obchodního majetku nebo nikoliv. Toto rozhodnutí může mít pro podnikatele významné daňové dopady. Proto by s ním neměl spěchat a učinit jej až po zralé úvaze. Častým omylem bývá domněnka, že pokud uvede prodávající do kupní smlouvy či na fakturu IČ a DIČ kupujícího podnikatele, stává se pořízený automobil automaticky součástí obchodního majetku podnikatele. Samotné uvedení identifikačních čísel podnikatele do kupní smlouvy nebo do vystavené faktury však nemá pro kupujícího žádné daňové dopady. Daňové dopady nemá ani uvedení těchto identifikačních čísel do technického průkazu vozidla.
Vkladem automobilu do obchodního majetku podnikatele se rozumí jeho uvedení v účetnictví nebo v daňové evidenci. Obchodním majetkem se tedy automobil stává teprve dnem, kdy o něm začneme účtovat jako o majetku nebo jej takto uvedeme v daňové evidenci - viz § 4 odst. 4 zákona o daních z příjmů. Naopak dnem, kdy vozidlo bylo naposledy uvedeno v účetnictví nebo v daňové evidenci, přestává být obchodním majetkem.
Podnikatel, který uplatňuje výdaje paušálem dle § 7 odst. 7 zákona o daních z příjmů, nevede účetnictví ani daňovou evidenci, a proto neřeší otázku zařazení automobilu do obchodního majetku. Takový podnikatel nemá žádný obchodní majetek definovaný v § 4 odst. 4 zákona.
Vklad automobilu do obchodního majetku má výhodu zejména v tom, že u něj lze daňově uplatňovat výdaje za opravy vozidla a výdaje na odpisy hmotného majetku dle § 26 až 32 zákona o daních z příjmů. Nevýhodou pak je, že příjmy z prodeje takového automobilu jsou osvobozeny od daně až po uplynutí lhůty 5 let od data vyřazení vozidla z obchodního majetku.
U automobilu, který není vložen do obchodního majetku, nemůžeme daňově uplatňovat výdaje za opravy a výdaje na odpisy hmotného majetku, ale můžeme místo toho uplatnit výdaje ve výši sazby základní náhrady vymezené pro zaměstnance, která činí pro rok 2012 částku 3,70 Kč/1 km jízdy osobním automobilem. Při jízdě s přívěsem lze tuto náhradu zvýšit o 15 %. Při použití nákladního automobilu lze dle ustanovení