Prokazování výdajů (nákladů) – změna
tvrzení
Ondřej
Lichnovský
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 8 Afs
42/2011. www.nssoud.cz
„Vynaložení výdajů lze osvědčit i jiným způsobem, než účetním
dokladem. Pokud tedy daňový subjekt jednoznačně prokáže, že deklarovaný výdaj skutečně nastal, byť
za jiných okolností, než je uvedeno na daňovém dokladu, je možné jej v souladu se zásadou materiální
pravdy uznat za výdaj vynaložený v souladu s § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Jedná se však o
krajní situaci, kdy daňový subjekt nedodržel obvyklý způsob uplatnění výdaje, předpokládaný zákonem.
Pokud chce daňový subjekt
eliminovat
důsledky svého pochybení, musí jednoznačně a transparentně
prokázat vynaložení výdaje, tedy uvést a dokázat veškeré skutečné okolnosti týkající se předmětného
výdaje, které budou v souladu s ostatními zjištěnými údaji a budou vytvářet přehledný a důvěryhodný
obraz o celé transakci. Součástí takového objasnění skutečného stavu věci je i logické vysvětlení, z
jakých důvodů došlo k mylnému uvedení některé z podstatných náležitostí účetního dokladu.“ V praxi mnohdy nastávají případy, kdy daňový subjekt eviduje rozpor mezi
zaúčtovaným případem a skutečným stavem. Navzdory přesvědčení správců daně to však neznamená, že
takovéto pochybení nelze v daňovém řízení nijak zhojit. Co se pak daně z příjmu týče, tak daňovému
subjektu musí být vždy umožněno prokázat faktické uskutečnění výdaje (nákladu), byť v celé věci
dojde ze strany daňového subjektu ke změně tvrzení (např. daňový subjekt tvrdí a účtuje, že nakoupil
materiál od osoby A, byť ve skutečnosti jej koupil od někoho jiného). Pokud tak správce daně vyvrátí
tvrzení daňového subjektu o nákupu materiálu od osoby A, může tento „jít s pravdou ven“ a fakticky
uskutečněný výdaj (náklad), byť uskutečněný za jiných okolností, ještě obhájit. Pro tento účel mu
pak musí být ze strany správce daně poskytnuta možnost tohoto stavu dosáhnout.