Prokazování reklamy

Vydáno: 3 minuty čtení
Prokazování reklamy
Ondřej
Lichnovský
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2011, sp. zn. 7 Afs 55/2011. www.nssoud.cz
K předpisům:
-
§ 31 odst. 9 ZSDP,
-
§ 92 odst. 3 DŘ.
„V daném případě si stěžovatel objednal reklamní služby v určitém věcném rozsahu a za tyto zaplatil na základě faktur vystavených firmou PROPAG INVEST, s. r. o. podle smlouvy o zprostředkování světelné reklamy a výroby reklamního spotu ze dne 24. 2. 2004. Podle čl. II. této smlouvy garantoval dodavatel vysílání spotu stěžovatele v termínu od 1. 4. 2004 do 31. 12. 2004 v době od 00.01 do 24.00 h minimálně 1x za hodinu a minimálně 14x za den, a to na velkoplošné světelné obrazovce umístěné na Václavském náměstí v Praze, dále v Brně, Teplicích, Mostě a Liberci. Správce daně však zjistil, že dodavatel služeb (firma PROPAG INVEST s. r. o.) nebyl schopna doložit, že objednané služby stěžovateli skutečně poskytl. Jeho účetnictví bylo v rozsáhlém měřítku nevěrohodné a ve vztahu ke stěžovateli z něho neplynulo nic, co by svědčilo o tom, že mu objednanou reklamu ve sjednaném rozsahu dodal. Ani svědecké výpovědi, zejména jednatelky firmy PROPAG INVEST, s. r. o. Heleny Valsové a Ing. Pavla Folgeta, jednatele firmy BUSINESS LIGHTS, s. r. o., s níž měla firma PROPAG INVEST, s. r. o. spolupracovat, nepotvrdily skutečnosti vyplývající z účetnictví stěžovatele. Tím správce daně unesl důkazní břemeno, neboť prokázal, že účetnictví stěžovatele bylo ve vztahu k úhradám firmě PROPAG INVEST, s. r. o., ve vztahu k nimž uplatnil nárok na odpočet daně z přidané hodnoty za zdaňovací období květen, říjen a prosinec 2004, neprůkazné. Prokazovalo pouze, že stěžovatel si reklamní služby objednal a zaplatil za ně. Správce daně však vyvrátil průkaznost účetnictví stěžovatele stran skutečného dodání služby ve sjednaném rozsahu. Tím přešlo na stěžovatele důkazní břemeno k prokázání, že mu byla skutečně služba ve sjednaném rozsahu dodána.“
Reklama je u mnoha daňových subjektů výdajem naprosto nezbytným. Dojde-li však na prokazování uskutečnění, dostávají se mnohé daňové subjekty do důkazní nouze. Uvedený případ je toho důkazem. Ohledně reklamy by tak daňové subjekty měly vždy předem pamatovat na to, že jednou může být nutné faktické uskutečnění reklamy prokázat. Včasné zajištění důkazních prostředků pro tento případ je tak věcí naprosto nezbytnou. Vždyť jak vidno, do důkazní nouze se může daňový subjekt dostat již jen z důvodu nesrovnalostí na straně toho, kdo pro něj reklamu zajišťoval.