Internetové aukce – neoprávněné
podnikání
Ondřej
Lichnovský
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2012, sp. zn.
2 Afs 52/2011. www.nssoud.cz
K předpisům:
-
§ 4 odst. 1
písm. c) zákona o daních z příjmu,
-
§ 7 zákona o
daních z příjmu.
„Nejvyšší správní soud má za to, že správce daně (žalovaný) v nyní
projednávaném případě s ohledem na jeho konkrétní okolnosti správně vyhodnotil činnost žalobce jako
činnost soustavnou. Žalobce starožitnosti prodával pravidelně, prakticky po celá kontrolovaná
zdaňovací období; nebylo lze proto hovořit o prodeji jednorázovém či nahodilém, nýbrž o prodeji
systematickém a opakujícím se.“
„Naplnění znaku soustavnosti této činnosti by však samo o sobě
nestačilo ke kvalifikaci žalobcova jednání jakožto neoprávněného podnikání; musí zde být dále splněn
znak realizace takového jednání za účelem zisku. Nejvyšší správní soud má za to, že stanovení
hranice, kdy je tento účel již naplněn, je v daném případě nutné odvozovat primárně od výše takto
získaných pravidelných příjmů. Jsou-li v případě sběratelské činnosti prodejem sběratelských
předmětů pravidelně získávány nikoli zanedbatelné částky, tedy takové, které reálně mohou sloužit a
fakticky slouží k obživě sběratele, je nutné hovořit o sběratelské činnosti realizované za účelem
zisku. Jak vyplynulo ze skutkových zjištění, finanční částky, které žalobce získal prodejem
starožitností prostřednictvím internetového obchodu, dosahovaly měsíčně řádově desítky tisíc korun
českých. Naplnění tohoto znaku navíc v případě žalobce umocňuje skutečnost, že v kontrolovaném
zdaňovacím období neměl jiné příjmy než příjmy získané prodejem starožitností.“
„Za situace, kdy správce daně v rámci vyhledávací činnosti zjistil, že
žalobce v kontrolovaných zdaňovacích obdobích dosáhl příjmů v celkové částce přesahující 2,5 mil.
Kč, a pokud žalobce tvrdil, že se jednalo o příjmy od daně osvobozené ve smyslu ustanovení § 4 odst.
1 písm. c) zákona o daních z příjmů, bylo na žalobci, aby tato svá tvrzení hodnověrně prokázal;
důkazní břemeno v takové situaci nestíhá správce daně, nýbrž daňový subjekt.“
V poslední době, kdy stát „honí“ každou korunu, se finanční úřady zaměřily
na kontrolu lidí prodávajících na internetových aukcích (Aukro apod.). Předmětem zájmu jsou zejména
lidé, kteří prodávají v průběhu celého roku, kdy výtěžek postačuje k obživě prodávajícího. Za těchto
okolností se totiž s největší pravděpodobností jedná o neoprávněné podnikání, které taktéž podléhá
dani (a navíc může být spojeno s trestněprávní sankcí).
Co se pak samotného daňového řízení týče, tak obvyklou argumentací daňových
subjektů v těchto případech bývá odkaz na ustanovení § 4 odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmu.
K tomuto pak Nejvyšší správní soud uvedl, že důkazní břemeno ohledně tohoto tvrzení nese daňový
subjekt. I tato skutečnost tak staví daňový subjekt do horší situace, kdy je zcela na něm, aby v
této věci vyvíjel patřičnou aktivitu. V opačném případě mu hrozí doměření daně.