Daň z nemovitostí v roce 2012

Daň z nemovitostí se na zdaňovací období, jímž je jeden kalendářní rok, vyměřuje podle stavu k 1. lednu příslušného roku, přičemž ke změnám, které nastanou v průběhu zdaňovacího období, se nepřihlíží.

Jestliže tedy v průběhu roku dojde ke změnám vlastnických nebo jiných práv k nemovitostem, případně dalších skutečností rozhodných pro stanovení daně, vzniká daňovému subjektu povinnost podat daňové přiznání (úplné) nebo dílčí daňové přiznání k dani z nemovitostí na následující rok.

Dílčí daňové přiznání lze podat v případech, kdy byl daňový subjekt poplatníkem daně z nemovitostí v obvodu místní působnosti téhož finančního úřadu již v předchozím zdaňovacím období. V takovém případě nemusí podávat úplné daňové přiznání a postačí, když podá dílčí daňové přiznání, v němž uvede pouze nemovitosti, u kterých došlo ke změnám, a celkovou výši daně po zohlednění těchto změn. Z pohledu zákona je podání daňového přiznání a dílčího daňového přiznání v těchto případech zcela rovnocenné.

Výjimku tvoří změny uvedené v ustanovení § 13a odst. 2 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z nemovitostí“), tj. změna sazeb daně, změna průměrné ceny půdy přiřazené k jednotlivým katastrálním územím, změny koeficientů daně podle § 6 odst. 4, § 11 odst. 3 a 4 nebo podle § 12 zákona o dani z nemovitostí, anebo zánik osvobození podle § 4 odst. 1 písm. v) téhož zákona či zánik osvobození uplynutím zákonem stanovené lhůty, není-li nemovitost ani částečně osvobozena z jiného důvodu. V těchto případech není poplatník povinen podat daňové přiznání ani dílčí daňové přiznání (dále jen „daňové přiznání“) a správce daně mu vyměří daň ve výši poslední známé daně, upravené o uvedené změny.

V případě, že daňový subjekt přestane být poplatníkem daně z nemovitostí, např. jestliže prodá všechny své nemovitosti v obvodu místní působnosti téhož správce daně, je povinen ve lhůtě pro podání daňového přiznání, tj. do , oznámit tuto skutečnost místně příslušnému správci daně.

Podle ustanovení § 13a odst. 1 zákona o dani z nemovitostí je poplatník povinen podat daňové přiznání místně příslušnému správci daně, tj. tomu finančnímu úřadu, v jehož obvodu místní působnosti se nemovitost nachází, ve lhůtě . V odůvodněných případech může poplatník požádat správce daně o prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání. Podle ustanovení § 36 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), může správce daně tuto lhůtu prodloužit až o tři měsíce, tj. do 30. dubna zdaňovacího období.

Podle ustanovení § 13a odst. 10 zákona o dani z nemovitostí v případech, kdy byl podán návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí a nebylo o něm rozhodnuto do 31. prosince roku, v němž byl návrh podán, je poplatník povinen podat daňové přiznání na zdaňovací období následující po roce, v němž vznikly právní účinky vkladu, a to ve lhůtě .

Obdobně se postupuje také v případech, kdy nebylo dědické řízení ukončeno do 31. prosince roku, v němž poplatník zemřel. Podle ustanovení § 13a odst. 11 zákona o dani z nemovitostí v takovém případě dědic jako nový poplatník daně z předmětné nemovitosti podává daňové přiznání na zdaňovací období následující po roce, v němž poplatník zemřel, a to ve lhůtě

V případě, že se spoluvlastníci nemovitosti rozhodnou poprvé podat samostatně daňová přiznání za své spoluvlastnické podíly, musí tak podle ustanovení § 13a odst. 5 zákona o dani z nemovitostí učinit nejpozději . Postačí, jestliže v uvedené lhůtě podá daňové přiznání alespoň jeden z poplatníků, ostatním správce daně vyměří daň za jejich spoluvlastnické podíly z moci úřední, aniž by byla uplatněna pokuta za opožděné podání daňového tvrzení podle § 250 daňového řádu. Nepodá-li žádný ze spoluvlastníků daňové přiznání v termínu do 31. ledna, nebude správce daně akceptovat samostatné přiznání spoluvlastnických podílů a daň bude stanovena za celou nemovitost v režimu společného zástupce, resp. společného zmocněnce. Poplatníci pak mohou za stejných podmínek přiznat samostatně své spoluvlastnické podíly až na následující zdaňovací období.

Jestliže poplatník podal daňové přiznání v některém z předchozích zdaňovacích období, nebo mu byla daň vyměřena z moci úřední, a ve srovnání s předchozím zdaňovacím obdobím nedošlo ke změnám rozhodným pro stanovení daně, vyměří daň správce daně ve výši poslední známé daně. Za den vyměření daně a současně za den doručení rozhodnutí o vyměření daně se v takovém případě považuje 31. leden zdaňovacího období, přičemž správce daně nemusí poplatníkovi zasílat rozhodnutí o vyměření daně. Toto rozhodnutí nemusí obsahovat odůvodnění a správce daně jej založí do spisu. Poplatník však může o zaslání rozhodnutí požádat, v tom případě mu správce daně zašle stejnopis rozhodnutí do 30 dnů ode dne, kdy žádost obdržel.

Byla-li daň vyměřena ve výši poslední známé daně, upravené o změny uvedené v ustanovení § 13a odst. 2 zákona o dani z nemovitostí, správce daně poplatníkovi sdělí výsledek vyměření rozhodnutím, tj. platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem.

Rozhodnutí o vyměření daně je poplatníkům doručováno také v případech, kdy podali nové daňové přiznání, ale dopustili se např. početní chyby ve výpočtu daně, anebo kdy poplatník nesplnil povinnost podat daňové přiznání a daň mu byla vyměřena z moci úřední.

Provozuje-li poplatník zemědělskou výrobu nebo chov ryb, je daň vyšší než 5 000 Kč splatná ve dvou splátkách, a to zdaňovacího období.

U ostatních poplatníků je daň z nemovitostí v částce vyšší než 5 000 Kč splatná rovněž ve dvou splátkách, a to zdaňovacího období.

Nepřesáhne-li celková výše daně z nemovitostí částku 5 000 Kč, je daň splatná najednou ve lhůtě zdaňovacího období. Ve stejné lhůtě poplatník zaplatit daň najednou i při vyšší částce.

Činí-li daň z pozemků v obvodu místní příslušnosti téhož správce daně u poplatníka, který přiznává samostatně svůj spoluvlastnický podíl na dani z pozemků nebo mu je daň za tento podíl vyměřena z moci úřední, méně než 50 Kč, a nejedná se o podíly, které jsou od daně zcela osvobozené, je daň z pozemků u tohoto poplatníka 50 Kč (tato minimální daň z pozemků se uvede v položce „daň z pozemků celkem“ ve IV. oddílu daňového přiznání).

Za stejných podmínek jako u daně z pozemků se minimální daň ve výši 50 Kč uplatní také u daně ze staveb.

Činí-li celková daň z nemovitostí poplatníka v obvodu místní působnosti téhož správce daně méně než 30 Kč a neuplatní-li se minimální daň z pozemků či staveb ve výši 50 Kč, daň se vyměří, ale nepředepíše, tzn. že poplatník tuto daň neplatí. Pokud o to poplatník nepožádá, výsledek vyměření se mu v tomto případě nesděluje.

Přestože daňový řád ani jiné zákony takovou povinnost správcům daně nestanovují ani neupravují, jsou poplatníkům daně z nemovitosti každoročně zasílány .

Kromě údajů pro placení daně, vytištěných na složence, jsou na její informační alonži uvedeny další informace, zejména údaje o stavu osobního daňového účtu poplatníka. Ten tak získá informaci o existenci případného nedoplatku nebo přeplatku, které má možnost zohlednit v částce uhrazené daně. Poplatníkům, u nichž nedošlo ke změnám rozhodným pro stanovení daně a daň jim byla vyměřena ve výši poslední známé daně, je složenka také připomínkou jejich daňové povinnosti. V souvislosti s tím je třeba konstatovat, že díky hromadnému zasílání složenek se výrazně snížil podíl chybně identifikovaných plateb.

Nechce-li poplatník pro úhradu daně použít složenku, může zvolit jiný způsob úhrady, tj. platbu bankovním příkazem, případně platbu v hotovosti v pokladně finančního úřadu. Podrobné informace o placení daně lze získat na internetových stránkách České daňové správy http://cds.mfcr.cz v nabídce Placení daní.

se podle ustanovení § 6 odst. 5 zákona o dani z nemovitostí, ve znění účinném od 1. ledna 2012, rozumí pozemek nebo jeho část v m², evidovaný v katastru nemovitostí s druhem pozemku , jehož povrch je zpevněn stavbou podle stavebního zákona bez svislé nosné konstrukce. Podle ustanovení § 7 odst. 4 zákona o dani z nemovitostí tyto zpevněné plochy pozemků . K jiným než výše uvedeným druhům pozemků se nová právní úprava nevztahuje.

se ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), rozumí veškerá stavební díla, která vznikla stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Stavebním dílem není pouhé nahromadění nebo složení stavebního materiálu na určitém místě. Ke vzniku stavebního díla musí být použity stavební nebo montážní technologie, které lze charakterizovat jako soubor určitých znalostí, dovedností nebo postupů, nutných k jeho vzniku. Ve smyslu ustanovení § 8 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, musí stavba při běžné údržbě a působení běžně předvídatelných vlivů po celou dobu své životnosti vyhovovat základním požadavkům na stavby, zejména pokud se jedná o její mechanickou odolnost a stabilitu.

Za zpevněnou plochu pozemku pro účely daně z nemovitostí nelze považovat plochu zpevněnou snadno rozebíratelným povrchem, jako jsou např. volně uložené panely v pískovém podloží nebo zcela bez podloží, nebo zpevnění povrchu pozemku pouhým rozprostřením a případně i zhutněním materiálu, např. škváry nebo štěrkové drtě, na povrchu pozemku.

Za zpevněnou plochu pro účely daně z nemovitostí se nepovažuje ani plocha pozemku, na němž byly provedeny pouze terénní úpravy ve smyslu § 3 odst. 1 stavebního zákona.

Pro stanovení daně je rozhodující výměra zpevněné plochy pozemku stavbou v m². Není-li stavbou zpevněna plocha celého pozemku, zdaňuje se zbývající část pozemku sazbou odpovídající druhu pozemku, evidovanému v katastru nemovitostí, tj. jako pozemek ostatní plochy - „G“ nebo zastavěné plochy a nádvoří - „E“.

Vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) zákona o dani z nemovitostí nejsou předmětem daně z pozemků pozemky zastavěné stavbami uvedenými v § 7 odst. 1 nebo 2 téhož zákona v rozsahu půdorysu těchto staveb, nespadají do režimu pozemků zpevněných ploch veřejně užívané pozemní komunikace a jejich součásti, jako jsou např. veřejná parkoviště nebo komunikace a parkovací plochy u čerpacích stanic pohonných hmot, neboť jde o nemovité stavby sloužící veřejné dopravě, které podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona o dani z nemovitostí nejsou předmětem daně ze staveb.

Zpevněnou plochou pozemku užívanou se rozumí zpevněná plocha pozemku, na níž není podnikatelská činnost přímo provozována, ale její využití je v příčinné souvislosti s podnikatelskou činností. Jedná se např. o neveřejná parkoviště, která mohou být využívána pouze pro vozidla firmy, případně jejích zaměstnanců.

Speciální sazbě daně podle ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) zákona o dani z nemovitostí podléhá i zpevněná plocha pozemku v majetku podnikatele, splňující výše uvedená kriteria, která však není fyzicky využívána k podnikatelské činnosti, které je ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 obchodního zákoníku zahrnuta do obchodního majetku podnikatele.

Je-li podnikatelem fyzická osoba, obchodním majetkem se rozumí majetek, který patří podnikateli a slouží nebo je určen k jeho podnikání.

Jedná-li se o podnikatele, který je právnickou osobou, rozumí se obchodním majetkem veškerý jeho majetek.

Jestliže zpevněná plocha pozemku neslouží k podnikatelské činnosti nebo v souvislosti s ní, použije se pro celý pozemek sazba daně podle ustanovení § 6 odst. 2 písm. c) nebo d) zákona o dani z nemovitostí podle druhu pozemku, evidovaného v katastru nemovitostí. Jako předmět daně se v daňovém přiznání uvede odpovídající druh pozemku, tj. nebo .

Slouží-li zpevněná plocha pozemku více podnikatelským činnostem, jimž přísluší různé sazby daně, přičemž je možno vymezit plochy užívané pro jednotlivé činnosti, budou tyto zpevněné plochy podle ustanovení § 6 odst. 6 zákona o dani z nemovitostí přiznány samostatně ve výměrách odpovídajících jednotlivým sazbám daně.

Jestliže je celá zpevněná plocha pozemku využívána pro více činností s různou výší sazby daně a nelze ji tedy popsaným způsobem rozdělit, zdaňuje se zpevněná plocha pozemku v celé výměře s použitím sazby daně podle § 6 odst. 2 písm. a) bod 2 zákona o dani z nemovitostí, tj. 5 Kč/m².

Podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. g) zákona o dani z nemovitostí jsou od daně osvobozeny mimo jiné také pozemky tvořící jeden funkční celek se stavbou sloužící školám a školským zařízením, muzeím a galeriím, budou-li tato muzea a galerie vymezeny zvláštním předpisem, knihovnám, zdravotnickým zařízením a zařízením sociální péče, nejsou-li využívány k podnikatelské činnosti nebo pronajímány. Pokud jsou zpevněné plochy těchto pozemků využívány pouze v souvislosti s provozem uvedených zařízení, nepovažují se za zpevněné plochy pozemků užívané pro podnikatelskou činnost. Stejně se přistupuje i ke zpevněným plochám pozemků ve vlastnictví veřejných vysokých škol, které jsou od daně osvobozeny podle ustanovení zákona o dani z nemovitostí, pokud jsou využívány k činnosti, která je součástí akreditovaných studijních programů.

, která není uvedena v ustanovení § 13a odst. 2 zákona o dani z nemovitostí, a proto je poplatník , v němž tuto skutečnost zohlední.

V případě, že poplatník nemá k dispozici podklady obsahující údaje o výměře zpevněné plochy pozemku, může v daňovém přiznání uvést výměru zjištěnou vlastním měřením, a není tedy pro tento účel povinen si pořídit geometrický plán ani znalecký posudek. Podle ustanovení § 92 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, je však poplatník povinen prokázat všechny skutečnosti uváděné povinně v daňovém přiznání, pokud k tomu bude vyzván správcem daně.

Protože u daně ze staveb ke změnám nedošlo, zůstávají v platnosti dosavadní vzory tiskopisů:

Společnost SKLADAREAL, s. r. o., vlastní areál obchodních skladů v Hradci Králové, katastrální území Hradec Králové, kde byly obecně závaznými vyhláškami mimo jiné stanoveny tyto koeficienty podle zákona o dani z nemovitostí:

Areál tvoří tyto nemovitosti:

Čtyři skladové haly s jedním nadzemním podlažím, sloužící jako obchodní sklad spotřebního zboží, o celkové zastavěné ploše 2 500 m². Haly byly zkolaudovány v roce 2005.

Protože je pro území města Hradec Králové stanoven také místní koeficient 3, použije se na všech uvedených listech daňového přiznání.

Daňové přiznání bude mít dva listy k dani z pozemků a dva listy k dani ze staveb:

Zde se jako předmět daně uvede druh zpevněné plochy Y se sazbou daně 5 Kč/m². Jako výměra zpevněné plochy pozemku se uvede součet výměr zpevněných ploch obou pozemků, tj. 1 000 + 500 = 1 500 m².

Výpočet daně: 1 500 x 5 x 3 = 22 500 Kč.

Předmětem daně je zbývající část pozemku ostatní plochy ve výměře 500 m², pokrytá trávníkem, zčásti upraveným vegetační dlažbou. Tato část pozemku nemá charakter zpevněné plochy, a proto předmětem daně je druh pozemku evidovaný v katastru nemovitostí, tj. druh pozemku G - ostatní plocha se sazbou daně 0,20 Kč/m².

Výpočet daně: 500 x 0,20 x 3 = 300 Kč.

Předmětem daně ze staveb je soubor budov pro podnikatelskou činnost o jednom nadzemním podlaží (tj. bez dalšího nadzemního podlaží) o celkové zastavěné ploše 2 500 m² se základní sazbou daně 10 Kč/m², násobenou koeficientem 1,5, stanoveným obecně závaznou vyhláškou obce. Výpočet daně: 2 500 x 10 x 1,5 x 3 = 112 500 Kč.

 +--------------------------+----------------------------+ | Daň z pozemků            | 22 500 + 300 = 22 800 Kč.  | | Daň ze staveb            |               112 500 Kč.  | | Daň z nemovitostí celkem |               135 300 Kč.  | +--------------------------+----------------------------+