Jaké prostředky může využít daňový subjekt podle daňového řádu?

Vydáno: 28 minut čtení

Cílem tohoto článku je seznámit daňové subjekty s prostředky, které mohou využít podle zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), z nichž některé slouží také na ochranu jejich práv před správcem daně. Daňový řád upravuje postup správců daní, práva a povinnosti daňových subjektů a třetích osob, které jim vznikají při správě daní (§ 1 odst. 1 daňového řádu). Daňové subjekty a třetí osoby jsou považovány za osoby zúčastněné na správě daní (§ 5 odst. 3 daňového řádu). Článek je zaměřen zejména na ty prostředky, které je daňový subjekt oprávněn podat formou podání, které daňový řád považuje za úkon osoby zúčastněné na správě daní směřující vůči správci daně (§ 70 odst. 1 daňového řádu).

Jaké prostředky může využít daňový subjekt podle daňového řádu?
JUDr.
Lenka
Hrstková Dubšeková
 
Opravné a dozorčí prostředky proti rozhodnutí správce daně
Správce daně ukládá povinnosti nebo přiznává práva anebo prohlašuje práva a povinnosti stanovené zákonem rozhodnutím (§ 101 odst. 1 daňového řádu). Daňový řád předpokládá, že ne každé rozhodnutí vydané správcem daně je správné a zákonné, a proto upravuje opravné a dozorčí prostředky, na základě kterých lze rozhodnutí přezkoumat a tím napravit jeho případné vady.
Podle důvodové zprávy k návrhu daňového řádu (dostupná na www.psp.cz) daňový řád
„rozlišuje mezi opravnými prostředky, kterými chápe podání příjemců rozhodnutí, jimiž má být dosaženo zrušení nebo změny napadeného rozhodnutí, a mezi dozorčími prostředky, na jejich základě může být těchto změn dosaženo z moci úřední“
. Daňový subjekt se proto může bránit proti rozhodnutí správce daně cestou využití opravných prostředků. Dozorčími prostředky realizuje nápravu vad rozhodnutí sám správce daně.
 +--------------------------------------------+---------------------------------+ |              Opravné a dozorčí prostředky podle daňového řádu                | +--------------------------------------------+---------------------------------+ |           opravné prostředky               |       dozorčí prostředky        | +--------------------------------------------+                                 | |   řádné  |            mimořádné            |                                 | +----------+---------------------------------+---------------------------------+ | odvolání |                                 | nařízení obnovy řízení          | +----------+                                 +---------------------------------+ | rozklad  | návrh na povolení obnovy řízení | nařízení přezkoumání rozhodnutí | +----------+---------------------------------+---------------------------------+
Opravné prostředky, které může uplatnit proti rozhodnutí správce daně sám daňový subjekt, se dělí na řádné a mimořádné (§ 108 odst. 1 daňového řádu). Toto dělení opravných prostředků na řádné a mimořádné souvisí s právní mocí rozhodnutí. Rozhodnutí je v právní moci, pokud je účinné a nelze se proti němu odvolat (§ 103 odst. 1 . Řádný opravný prostředek proto lze podat proti nepravomocnému rozhodnutí, kdežto mimořádný opravný prostředek lze uplatnit proti pravomocnému rozhodnutí.
Řádným opravným prostředkem je odvolání nebo rozklad [§ 108 odst. 1 písm. a) daňového řádu].
Rozklad
je specifický řádný opravný prostředek, který lze podat pouze proti rozhodnutí, které vydal ústřední správní orgán nebo úřední osoba stojící v jeho čele (§ 108 odst. 2 daňového řádu). Proti rozhodnutí vydaném správcem daně, který není ústředním správním orgánem, se uplatňuje odvolání.
Odvolání
je klasický řádný opravný prostředek, který může podat daňový subjekt proti jakémukoliv nepravomocnému rozhodnutí správce daně, pokud zákon nestanoví, že odvolání podat nelze (§ 109 odst. 1 a 2 daňového řádu). Jedná se o podání, které je úkonem daňového subjektu (§ 70 odst. 1 daňového řádu). K tomu, aby daňový subjekt byl schopen uplatnit své právo podat odvolání, měl by být schopen odpovědět si alespoň na následující otázky - kdo může podat odvolání, zda není podání odvolání vyloučeno zákonem, u koho se odvolání podává a v jaké lhůtě, zda podání odvolání má odkladný účinek, jaké náležitosti musí mít odvolání. Neméně důležité je také vědět, zda a jak je možné s odvoláním disponovat.
Zákonné předpoklady pro podání odvolání:
*
odvolání může podat příjemce rozhodnutí
(§ 109 odst. 1 daňového řádu) - příjemce rozhodnutí je označen na rozhodnutí a je jím ten, komu je rozhodnutím ukládána povinnost nebo přiznáváno právo anebo prohlášeno právo nebo povinnost stanovená zákonem [§ 101 odst. 3 a § 102 odst. 1 písm. c) daňového řádu],
*
odvolání může být podáno proti rozhodnutí správce daně, pokud zákon nestanoví jinak
(§ 109 odst. 1 daňového řádu) - zákon stanoví jinak, pokud se nelze odvolat (viz § 26 odst. 5, § 30 odst. 2, § 105 odst. 3, § 116 odst. 4, § 131 odst. 3, § 140 odst. 4, § 144 odst. 4, § 235 odst. 1, § 249 odst. 1 daňového řádu) nebo pokud nelze uplatnit opravné prostředky (viz § 36 odst. 6, § 77 odst. 7, § 95 odst. 2, § 98 odst. 4, § 100 odst. 3, § 124 odst. 5, § 132 odst. 3, § 155 odst. 4, § 159 odst. 4, § 181 odst. 4, § 187 odst. 3 a 4, § 195 odst. 4, § 197 odst. 1 a 3, § 198 odst. 4, § 199 odst. 4, § 217 odst. 1, § 259 odst. 4 daňového řádu), a také pokud je odvolání nepřípustné (viz § 109 odst. 1 daňového řádu) nebo pokud se nelze samostatně odvolat (viz § 109 odst. 2 daňového řádu); o možnosti podat odvolání se příjemce rozhodnutí dozví u poučení rozhodnutí [§ 102 odst. 1 písm. f) daňového řádu],
*
odvolání se podává u správce daně, jehož rozhodnutí je odvoláním napadeno
(§ 109 odst. 3 daňového řádu) - na rozhodnutí je označen správce daně, který rozhodnutí vydal [§ 102 odst. 1 písm. a) daňového řádu],
*
odvolání lze podat do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí
, proti němuž odvolání směřuje, přičemž je lze podat i v době před doručením rozhodnutí (§ 109 odst. 4 daňového řádu) - lhůta pro podání odvolání je lhůtou stanovenou podle dní, která počíná běžet dnem, který následuje po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek běhu lhůty; pokud poslední den této lhůty připadne na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (§ 33 odst. 2 a 4 daňového řádu); lhůta pro podání odvolání je uvedena v poučení rozhodnutí [§ 102 odst. 1 písm. f) daňového řádu]; pokud by v rozhodnutí poučení chybělo nebo bylo nesprávné nebo neúplné, lze odvolání podat do 30 dnů ode dne doručení opravného rozhodnutí, bylo-li vydáno, nejpozději však do 3 měsíců ode dne doručení rozhodnutí; daňový řád upravuje v některých případech lhůtu pro podání odvolání kratší než 30 dnů, a to lhůtu 15denní (viz § 97 odst. 3 a 4, § 107 odst. 5, § 155 odst. 4, § 178 odst. 4, § 179 odst. 2, § 182 odst. 4, § 221 odst. 4, § 223 odst. 1 a 2, § 257 odst. 3 daňového řádu),
*
odvolání nemá odkladný účinek, pokud zákon nestanoví jinak
(§ 109 odst. 5 daňového řádu) - obecně platí, že podané odvolání neodkládá povinnost stanovenou ve výroku rozhodnutí; daňový řád v určitých případech stanoví, že odvolání odkladný účinek má (viz např. § 95 odst. 2, § 97 odst. 3, § 131 odst. 1, § 248 odst. 3 daňového řádu); v poučení rozhodnutí je příjemce rozhodnutí upozorněn na vyloučení odkladného účinku podaného odvolání [§ 102 odst. 1 písm. f) daňového řádu] - to, že odvolání nemá odkladný účinek nelze zaměňovat s tzv. posunutou splatností daně, která byla správcem daně vyměřena nebo doměřena vyšší oproti dani tvrzené daňovým subjektem anebo byla vyměřena nebo doměřena z úřední povinnosti (viz § 139 odst. 3 a § 143 odst. 5 daňového řádu),
*
odvolání musí obsahovat zákonem stanovené náležitosti
(§ 112 odst. 1 daňového řádu) - mezi tyto náležitosti patří označení správce daně, který vydal napadené rozhodnutí, označení odvolatele, identifikace rozhodnutí, proti němuž odvolání směřuje, uvedení důvodů nesprávnosti nebo nezákonnosti rozhodnutí, označení důkazních prostředků k uvedeným tvrzením, návrh na změnu nebo zrušení rozhodnutí; z odvolání musí být zřejmé, kdo je činí, čeho se týká a co se navrhuje a musí být učiněno v zákonem stanovené formě (§ 70 odst. 3 a § 71 daňového řádu); daňový subjekt by měl dbát na to, aby jeho odvolání nemělo vady, které by bránily řádnému projednání věci; pokud daňový subjekt chce dosáhnout změny nebo zrušení rozhodnutí, měl by být schopen zejména specifikovat důvody, v nichž spatřuje nesprávnost nebo nezákonnost rozhodnutí, proti nimž odvolání směřuje,
*
příjemce rozhodnutí se může vzdát svého práva na odvolání
(§ 111 odst. 1 daňového řádu) - podání odvolání je právo, nikoliv povinnost; daňový subjekt by si ale měl být vědom toho, že pokud by se chtěl bránit proti rozhodnutí správce daně podáním žaloby u soudu, tak musí nejprve vyčerpat řádné opravné prostředky (pokud je zákon připouští), což by ovšem nesplnil, pokud by se svého práva na odvolání vzdal; vzdáním se práva na odvolání původní rozhodnutí nabývá právní moci,
*
odvolatel může podané odvolání měnit, doplňovat nebo vzít zpět
(§ 111 odst. 2 daňového řádu) - do doby, než je o odvolání rozhodnuto; v případě zpětvzetí odvolání nabývá rozhodnutí právní moci a odvolací řízení je zastaveno, přičemž rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení se odvolateli nedoručuje a založí se do spisu (§ 111 odst. 3 a § 106 odst. 3 daňového řádu).
Mimořádným opravným prostředkem, který může uplatnit daňový subjekt, je
návrh na povolení obnovy řízení
[§ 108 odst. 1 písm. b) daňového řádu]. Je to jediný mimořádný opravný prostředek, který může uplatnit daňový subjekt proti již pravomocnému rozhodnutí správce daně, a to na základě zákonem stanovených důvodů a za splnění zákonem stanovených podmínek (§ 117 a 118 daňového řádu). Přednost před tímto mimořádným opravným prostředkem má v nalézacím řízení podání dodatečného daňového přiznání nebo podání dodatečného vyúčtování (§ 117 odst. 2, § 141 daňového řádu).
K tomu, aby byl tento mimořádný opravný prostředek uplatněn oprávněně a v souladu se zákonem, je třeba dodržet následující
předpoklady pro podání návrhu na povolení obnovy řízení
:
*
řízení bylo ukončeno pravomocným rozhodnutím (§ 117 odst. 1, § 103 odst. 1 daňového řádu),
*
nastal jeden z důvodů, které jsou stanoveny zákonem [§ 117 odst. 1 písm. a) až b) daňového řádu] - v návrhu musí být uvedeny okolnosti svědčící o jeho důvodnosti,
*
návrh podává příjemce rozhodnutí u správce daně, který ve věci rozhodoval v prvním stupni (§ 118 odst. 1 daňového řádu),
*
návrh lze podat v subjektivní lhůtě, a to do 6 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o důvodech obnovy řízení, ale nejpozději v objektivní lhůtě stanovené pro povolení obnovy řízení (§ 118 odst. 2 a § 119 odst. 4 daňového řádu) - v návrhu musí být uvedeny okolnosti svědčící o dodržení lhůty pro jeho podání (§ 118 odst. 3 daňového řádu).
Jak už bylo uvedeno, tak opravné prostředky uplatňuje daňový subjekt, kdežto dozorčí prostředky uplatňuje správce daně z úřední moci. Mezi dozorčí prostředky patří nařízení obnovy řízení a nařízení přezkoumání rozhodnutí [§ 108 odst. 1 písm. c) daňového řádu]. Kterákoli osoba zúčastněná na správě daní (tj. daňový subjekt nebo třetí osoba) je oprávněna podat
podnět
k přezkoumání rozhodnutí (§ 121 odst. 4 daňového řádu). Osoba, která podala tento podnět, může požádat správce daně o sdělení, zda byl podnět shledán důvodným či nikoliv. Podáním podnětu k přezkoumání ale nedochází k zahájení řízení, což znamená, že pokud podnět nebude shledán důvodným, tak nebude vydáváno rozhodnutí o zamítnutí podnětu.
Opravnými a dozorčími prostředky jsou napravovány vady rozhodnutí spočívající v jeho nesprávnosti nebo nezákonnosti. K nápravě zřejmých chyb a nesprávností rozhodnutí slouží jiný prostředek, a to
opravy zřejmých nesprávností
(§ 104 daňového řádu). Daňový subjekt, pokud je příjemcem rozhodnutí a zjistí, že rozhodnutí obsahuje zřejmé chyby v psaní, počtech nebo jiné zřejmé nesprávnosti, tak může dát správci daně
podnět
, aby tyto zřejmé chyby nebo nesprávnosti opravil. Správce daně opraví zřejmé nesprávnosti ve vyhotovení rozhodnutí opravným rozhodnutím, a učiní tak i z úřední moci. Opravu zřejmých nesprávností lze provést před uplynutím lhůty pro stanovení daně, pokud se jedná o rozhodnutí o stanovení daně, nebo před uplynutím lhůty pro placení daně, pokud se jedná o rozhodnutí vydané při placení daně. U ostatních rozhodnutí se lhůta posuzuje podle daňové povinnosti, se kterou opravované rozhodnutí souvisí.
Daňový řád počítá rovněž s tím, že rozhodnutí může být nicotné (§ 105 daňového řádu). Podle důvodové zprávy k návrhu daňového řádu (dostupná na www.psp.cz)
„nicotností (nulitou) rozhodnutí je třeba rozumět případ, kdy dané rozhodnutí trpí takovými závažnými vadami, pro něž je nelze považovat za rozhodnutí, které by bylo sto vyvolat určité právní následky. Jedná se tedy o pseudorozhodnutí (paakt), který nikoho nezavazuje a nelze na něj nahlížet optikou
presumpce
správnosti“
.
Nicotnost rozhodnutí
zjišťuje a prohlašuje z moci úřední správce daně nejblíže nadřízený správci daně, který rozhodnutí vydal (§ 105 odst. 1 daňového řádu). Důvodem nicotnosti rozhodnutí je věcná nepříslušnost správce daně, nebo jeho zjevně vnitřní rozpornost nebo právní či faktická neuskutečnitelnost, anebo jeho vydání na základě jiného nicotného rozhodnutí (§ 105 odst. 2 daňového řádu). Rozhodnutí o prohlášení nicotnosti se doručuje všem příjemcům rozhodnutí, jehož nicotnost se prohlašuje, a nelze se proti němu odvolat (§ 105 odst. 3 daňového řádu). Nicotnost může namítat také příjemce rozhodnutí, a pokud jeho
podnět
neshledá správce daně oprávněným, tak jej odloží a do 30 dnů o tom podatele vyrozumí (§ 105 odst. 5 daňového řádu).
 
Námitky, stížnosti a podněty
Daňový subjekt je oprávněn využívat další prostředky, které mu umožňují bránit svoje práva před správcem daně (námitka, stížnost), případně upozorňovat správce daně na případné nedostatky formou podnětu.
 
Námitka na podjatost úřední osoby
Daňový subjekt je oprávněn namítat podjatost úřední osoby, jakmile se o ní dozví (§ 77 odst. 2 daňového řádu). Úřední osobou je zaměstnanec, který se bezprostředně podílí na výkonu pravomoci správce daně, nebo osoba oprávněná k výkonu pravomoci správce daně zákonem nebo na základě zákona (§ 12 odst. 2 daňového řádu). Podjatá může být úřední osoba a nikoliv správce daně. Splnění podmínek pro podjatost úřední osoby nastává, jestliže je předmětem řízení nebo jiného postupu právo nebo povinnost úřední osoby nebo osoby jí blízké, nebo jestliže se úřední osoba v téže věci na řízení nebo jiném postupu podílela na jiném stupni, nebo jestliže poměr úřední osoby k osobě zúčastněné na správě daní nebo k předmětu daně vzbuzuje jiné pochybnosti o její nepodjatosti (§ 77 odst. 1 daňového řádu). Námitku může uplatnit daňový subjekt jak pro případ podjatosti úřední osoby v řízení, tak pro případ její podjatosti v jiném postupu, např. při místním šetření nebo při daňové kontrole. Obdobně lze namítat podjatost znalce a tlumočníka (§ 77 odst. 8 daňového řádu). O tom, zda je úřední osoba vyloučena, rozhodne úřední osoba stojící v čele správce daně, přičemž rozhodnutí se doručuje dotčené úřední osobě a daňovému subjektu a nelze proti němu uplatnit opravné prostředky (§ 77 odst. 4 a 7 daňového řádu).
 
Námitka proti úkonu správce daně při placení daní
Námitka proti úkonu správce daně při placení daní je jedním z prostředků ochrany daňového subjektu nebo třetí osoby (§ 159 daňového řádu). Placení daní je upraveno v části třetí, hlava V daňového řádu a zahrnuje zejména evidenci daní, vybírání daní, zajištění daní a vymáhání daní. Námitku lze uplatnit, pokud nejde o rozhodnutí, u kterého zákon připouští odvolání. Námitku lze uplatnit do 30 dnů ode dne, kdy se osoba zúčastněná na správě daní dozvěděla o úkonu správce daně a podává se u správce daně, který úkon provedl. Proti rozhodnutí o námitce nelze uplatnit opravné prostředky.
Námitku podle ustanovení § 159 daňového řádu může uplatnit daňový subjekt také proti postupu správce daně při výpočtu úroku z neoprávněného jednání správce daně a při vracení vratitelného přeplatku bez žádosti; proti rozhodnutí o této námitce se lze odvolat (§ 254 odst. 5 daňového řádu). Příjemce výnosu daní může uplatnit námitku podle § 159 daňového řádu proti rozhodnutí správce daně ve věci převodu výnosu daní. Není-li námitce vyhověno, lze se proti rozhodnutí odvolat (§ 257 odst. 3 daňového řádu).
 
Stížnost poplatníka na plátce daně
Stížnost na postup plátce daně je prostředkem na ochranu poplatníka proti postupu plátce daně a souvisí s daní vybíranou srážkou (§ 237 daňového řádu). Má-li poplatník pochyby o správnosti sražené nebo vybrané daně, může nejpozději do 60 dnů ode dne, kdy se o výši sražené nebo vybrané daně dozvěděl, požádat svého plátce daně o vysvětlení, které je plátce daně povinen podat poplatníkovi do 30 dnů od obdržení žádosti. Nesouhlasí-li poplatník s postupem plátce daně, může podat stížnost správci daně, který je tomuto plátci daně místně příslušný. Poplatník může stížnost podat do 30 dnů ode dne, kdy obdržel od plátce daně vysvětlení. V případě, že plátce daně nepodá poplatníkovi vysvětlení, je poplatník oprávněn podat stížnost do 60 dnů ode dne, kdy měl plátce daně podat vysvětlení. O stížnosti rozhodne správce daně a rozhodnutí doručí poplatníkovi a plátci daně.
 
Stížnost proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správce daně
Jedná se o obecný prostředek ochrany osob zúčastněných na správě daní, pokud se setkají v úředním styku s nevhodným postupem správce daně nebo nevhodným chováním jeho zaměstnanců, tj. úředních osob (§ 261 daňového řádu). Jedná se o podobný prostředek ochrany jako je ustanovení § 175 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.). Podmínkou pro využití stížnosti je nutnost vyčerpání všech prostředků ochrany, které daňový zákon umožňuje, což jsou zejména opravné prostředky (§ 108 a násl. daňového řádu), možnost domáhat se ochrany před nečinností (§ 38 daňového řádu) a možnost uplatnění námitky proti úkonu správce daně při placení daní (§ 159 daňového řádu). Pro vyřízení stížnosti stanoví daňový řád lhůtu 60 dnů. Pokud stížnost směřuje proti nevhodnému chování úředních osob nebo postupu správce daně při daňové kontrole, musí být stížnost vyřízena nejpozději do ukončení daňové kontroly, tj. do podepsání zprávy o daňové kontrole. Stěžovatel bude vyrozuměn o výsledku vyřízení stížnosti. V případě, že stěžovatel nebude s vyřízením stížnosti spokojen, může požádat nejblíže nadřízeného správce daně o prošetření způsobu vyřízení stížnosti.
 
Podnět na nečinnost správce daně
Daňový subjekt je oprávněn svým podnětem upozornit nejblíže nadřízeného správce daně, že správce daně nepostupuje v řízení bez zbytečných průtahů (§ 38 odst. 1 a 2 daňového řádu). To, že správce daně je povinen postupovat bez zbytečných průtahů, vyplývá z jedné ze základních zásad správy daní (§ 7 odst. 1 daňového řádu). V podnětu by měl daňový subjekt uvést konkrétní důvod nečinnosti správce daně - buď marně uplynula zákonem stanovená lhůta, v níž měl správce daně provést úkon, nebo správce daně neprovedl úkon v obvyklé lhůtě, nebo správce daně nevydal rozhodnutí bezodkladně poté, co došlo k shromáždění podkladů k jeho vydání. Pokud tyto podmínky nejsou splněny, tak lze podnět dát, jestliže správce daně nevydal rozhodnutí, ačkoliv uplynuly 3 měsíce ode dne učinění posledního úkonu v řízení. Podnět by měl daňový subjekt podat nadřízenému správci daně, který je oprávněn podnět prověřit, a pokud by podnět byl důvodný, tak nadřízený správce daně je oprávněn přikázat správci daně, který porušil zásadu postupovat v řízení bez zbytečných průtahů, aby zjištěné porušení odstranil. Nedojde-li k nápravě správcem daně, který tuto zásadu porušil, do 30 dnů od doručení podnětu daňového subjektu, zjedná nadřízený správce daně nápravu ve své působnosti, popřípadě ve věci rozhodne sám, nebo pověří jiného věcně příslušného správce daně ve svém územním obvodu tak, aby náprava byla provedena bezodkladně. O provedených opatřeních bude daňový subjekt vyrozuměn. Neshledá-li nejblíže nadřízený správce daně podnět oprávněným, tento podnět odloží a daňový subjekt o tom vyrozumí s uvedením důvodů.
 
Žádosti
Daňový řád umožňuje daňovému subjektu kromě podání opravných prostředků, námitek, stížností a podnětů také podávat žádosti, na základě kterých může například dosáhnout prodloužení lhůty pro podání daňového tvrzení nebo posečkání úhrady daně. S podáním některých žádostí v daňovém řízení je spojena povinnost zaplatit správní poplatek podle Položky 1 Sazebníku správních poplatků, který je součástí zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
 +----------------------------------------------------------+ |        Vybrané správní poplatky za přijetí žádosti       | |           nebo vydání potvrzení v daňovém řízení         | +-------------------------------------------------+--------+ |                                                 |        | | žádost o navrácení lhůty v předešlý stav        |        | | (§ 37 daňového řádu)                                    | 300 Kč | +-------------------------------------------------+--------+ | žádost o vyslovení neúčinnosti doručení         |        | | (§ 48 daňového řádu)                            | 300 Kč | +-------------------------------------------------+--------+ | žádost o prodloužení lhůty pro podání           |        | | daňového přiznání (§ 36 odst. 4 daňového řádu)  | 300 Kč | +-------------------------------------------------+--------+ | žádost o povolení posečkání daně, zálohy na daň |        | | anebo o povolení jejich placení ve splátkách    |        | | (§ 156 daňového řádu)                           | 400 Kč | +-------------------------------------------------+--------+ | žádost o delegování místní příslušnosti         |        | | na jiného správce daně (§ 18 daňového řádu)     | 300 Kč | +-------------------------------------------------+--------+ | žádost o vydání potvrzení o bezdlužnosti nebo   |        | | o stavu osobního daňového účtu (§ 67 odst. 3,   |        | | § 151 daňového řádu)                            | 100 Kč | +-------------------------------------------------+--------+
Daňový řád umožňuje daňovému subjektu požádat správce daně zejména o:
*
delegaci místní příslušnosti (§ 18),
*
prodloužení lhůty (§ 36 odst. 1 ,
*
prodloužení lhůty pro podání řádného daňového tvrzení (§ 36 odst. 4),
*
navrácení lhůty v předešlý stav (§ 37),
*
doručování písemnosti prostřednictvím zásilky na jinou adresu (§ 44 odst. 3, § 45 odst. 2),
*
ukládání písemností bez předchozího pokusu o doručení (§ 46 odst. 3),
*
nevhazování písemností do domovní schránky (§ 47 odst. 6),
*
vyslovení neúčinnosti doručení (§ 48),
*
pořízení opisu, kopie, výpisu nebo potvrzení z daňového spisu (§ 67 odst. 3),
*
zřízení daňové informační schránky (§ 69),
*
vyznačení doložky právní moci na rozhodnutí (§ 103 odst. 3),
*
závazné posouzení (§ 132),
*
stejnopis platebního výměru nebo dodatečného platebního výměru (§ 140 odst. 3, § 144 odst. 3),
*
vystavení potvrzení o stavu osobního daňového účtu (§ 151 odst. 1),
*
použití přeplatku na úhradu nedoplatku u jiného správce daně (§ 155 odst. 1),
*
vrácení přeplatku (§ 155 odst. 2),
*
posečkání daně (§ 156 odst. 1,
*
vrácení platby provedené zřejmým omylem (§ 165),
*
stanovení záloh (§ 174),
*
potvrzení postavení právního nástupce zaniklé právnické osoby (§ 240 odst. 1).
 
Žádost o prodloužení lhůty pro podání řádného daňového přiznání
Správce daně může na žádost daňového subjektu nebo z vlastního podnětu prodloužit až o 3 měsíce lhůtu pro podání řádného daňového přiznání (§ 36 odst. 4 daňového řádu). Pokud předmět daně tvoří i příjmy, které jsou předmětem daně v zahraničí, může správce daně na žádost daňového subjektu v odůvodněných případech prodloužit lhůtu pro podání daňového přiznání až na 10 měsíců po uplynutí zdaňovacího období.
Nelze ale prodloužit lhůtu pro podání přiznání k těm daním, které mají kratší zdaňovací období než jeden rok a u nichž se podává daňové přiznání do 25 dnů po uplynutí zdaňovacího období (viz § 136 odst. 4 daňového řádu). Lhůtu pro podání daňového přiznání nelze dále prodloužit, pokud tak výslovně stanoví daňový řád nebo jiný zákon (např. § 240 odst. 5 a § 244 odst. 1 daňového řádu). Poplatník by měl podat žádost před uplynutím lhůty pro podání daňového přiznání a měl by uvést důvody. Žádost podléhá správnímu poplatku (viz tabulka).
 
Žádost o stejnopis platebního výměru
Neodchyluje-li se vyměřovaná daň od daně tvrzené daňovým subjektem, nemusí správce daně oznamovat daňovému subjektu výsledek vyměření platebním výměrem. Za den doručení platebního výměru se považuje poslední den lhůty pro podání daňového přiznání nebo vyúčtování (§ 140 odst. 1 a 2 daňového řádu). Daňový subjekt je oprávněn vyžádat si kdykoliv od správce daně stejnopis platebního výměru (§ 140 odst. 3 daňového řádu). Žádost nepodléhá správnímu poplatku. Správce daně zašle stejnopis rozhodnutí daňovému subjektu do 30 dnů od jeho žádosti.
 
Žádost o vystavení potvrzení o stavu osobního daňového účtu
Předmětem evidence příjmů, kterou vede správce daně, je zaznamenávání vzniku, stanovení, splnění, popřípadě jiného zániku daňových povinností, a z toho vyplývajících přeplatků, nedoplatků a případných převodů. Tyto údaje jsou evidovány na osobních daňových účtech. Osobní daňový účet je veden pro daňový subjekt odděleně za každý druh daně (§ 149 daňového řádu). Daňový subjekt může požádat svého správce daně o vystavení potvrzení stavu jeho osobního daňového účtu (§ 151 odst. 1 daňového řádu). V potvrzení o stavu osobního daňového účtu musí být patrný původní den splatnosti, popřípadě náhradní den splatnosti jednotlivých daní. Od žádosti o potvrzení o stavu osobního daňového účtu, která se podává podle § 151 odst. 1 daňového řádu, je třeba odlišovat žádost o pořízení potvrzení o „bezdlužnosti“ v rámci nahlížení do spisu (§ 67 odst. 3 ve spojení s § 66 odst. 1 daňového řádu). Žádost podléhá správnímu poplatku (viz tabulka).
 
Žádost o posečkání daně
Daňový subjekt je oprávněn požádat správce daně o posečkání úhrady daně nebo rozložení úhrady daně na splátky (§ 156 odst. 1 daňového řádu). Žádost by měl daňový subjekt podat před uplynutím lhůty pro zaplacení daně a měl by v ní uvést alespoň jeden z důvodů, pro který správce daně může posečkání daně povolit. Daňový řád stanoví, že správce daně může povolit posečkání, pokud by neprodlená úhrada znamenala pro daňový subjekt vážnou újmu, nebo pokud by byla ohrožena výživa daňového subjektu nebo osob na jeho výživu odkázaných, nebo pokud by neprodlená úhrada vedla k zániku podnikání daňového subjektu, přičemž výnos z ukončení podnikání by byl pravděpodobně nižší než jím vytvořená daň v příštím zdaňovacím období, nebo není-li možné vybrat daň od daňového subjektu najednou, nebo při důvodném očekávání částečného nebo úplného zániku povinnosti uhradit daň. K žádosti je vhodné připojit i důkazní prostředky prokazující pravdivost uvedených argumentů. V žádosti by měl být také uveden návrh, do jakého termínu bude poplatník schopen daň zaplatit a v případě žádosti o zaplacení daně ve splátkách by měl být uveden návrh splátek daně s konkrétními dny jejich splatnosti. Žádost podléhá správnímu poplatku (viz tabulka). Důsledkem vyhovění žádosti ze strany správce daně je, že po dobu povoleného posečkání daně nevzniká úrok z prodlení, ale úrok z posečkané částky, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o 7 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí (§ 157 daňového řádu). Správce daně může upustit od předepsání úroku z posečkání, pokud by ekonomické nebo sociální poměry daňového subjektu zakládaly tvrdost uplatněného úroku (§ 157 odst. 7 daňového řádu). Posečkání úhrady daně nebo zaplacení daně ve splátkách nesmí být povoleno na dobu delší než je lhůta pro placení daně (§ 160 daňového řádu). Povolení posečkání může být kromě stanovené doby posečkání vázáno i na další podmínky (např. použití vzniklého přeplatku na jiné dani na úhradu posečkané daně, resp. splátky). V případě vyhovění žádosti je třeba dbát zvýšené pozornosti na uhrazení posečkané daně ve stanovené lhůtě a správné výši. Není-li totiž dodržena některá z podmínek rozhodnutí o posečkání, pozbývá toto rozhodnutí účinnosti dnem jejího nedodržení.
 
Žádost o stanovení záloh na dani z příjmů
Povinnost platit zálohy na daň z příjmů vyplývá poplatníkům daně z příjmů fyzických osob a daně z příjmů právnických osob z ustanovení § 38a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. V případě, že poplatník má zákonnou povinnost platit zálohy na daň z příjmů, může požádat podle § 174 daňového řádu svého správce daně o stanovení záloh nižších, popřípadě o povolení výjimky z povinnosti daň zálohovat, a to i za celé zdaňovací období. Žádost by měla obsahovat konkrétní a kvalifikované důvody, případně doklady prokazující tvrzení daňového subjektu, a měla by být podána dříve, než bude splatná záloha, kterou požaduje daňový subjekt snížit, případně zrušit. Žádost nepodléhá správnímu poplatku.
 
Prominutí daně
Prominutí daně je specifický prostředek, který je v daňovém řádu obsažen v části páté ve dvou ustanoveních, a to v § 259 a v § 260. Podle důvodové zprávy k návrhu daňového řádu
„nárok na prominutí daně či jejího příslušenství, jakož i pravomoc k tomuto prominutí založí buďto jednotlivé hmotně-právní normy v jiných právních předpisech (např. zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí) nebo přímo daňový řád (§ 260). V daňovém řádu by pak měla být zároveň obsažena obecná procesní pravidla normující, jak postupovat v případě promíjení. Návrh oproti současné úpravě opouští instrument prominutí nedoplatku, čímž odstraňuje zbytečnou dualitu mezi prominutím daně, prominutím nedoplatku a posečkáním“
.
Prominutí daně a jejího příslušenství
je upraveno v daňovém řadu dvojím způsobem:
*
Z ustanovení § 259 daňového řádu vyplývá, že pokud je pravomoc orgánu veřejné moci k prominutí daně stanovena v jednotlivých hmotně právních normách v jiných právních předpisech, může tento orgán daň nebo její příslušenství prominout na žádost daňového subjektu nebo z moci úřední. Na prominutí daně není právní nárok, rozhodnutí musí být odůvodněno a nelze proti němu uplatnit opravné prostředky. K prominutí daně může dojít až do doby uplynutí lhůty pro placení daně, a to i poté, kdy došlo k její úhradě.
*
V ustanovení § 260 daňového řádu má upravenou specifickou pravomoc k prominutí daně a jejího příslušenství ministr financí, pokud jde o daně, které spravují jím řízené správní orgány (finanční úřady, celní úřady). Ministr financí může z moci úřední prominout daň nebo příslušenství daně z důvodu nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů nebo při mimořádných událostech, a to všem daňovým subjektům, jichž se důvod prominutí týká, nikoliv jednotlivému daňovému subjektu. Rozhodnutí se zveřejňuje ve Finančním zpravodaji. Finanční úřady již nejsou zmocněny k promíjení příslušenství daně.
 
Závěr
Opravné prostředky a další prostředky, které může podat daňový subjekt správci daně, jsou obsaženy v různých částech daňového řádu a tento článek by měl přispět k tomu, aby se v nich daňový subjekt lépe orientoval a uměl je používat.