"Bolavá" místa pojištění zaměstnanců

Vydáno: 39 minut čtení

Se zaměstnanci jsou potíže. Je třeba je zaplatit, i když pro ně dočasně není efektivní práce, přičemž neustále reptají, že dostávají málo, obvykle nemají „japonského ducha“ sounáležitosti s firmou, takže je nutno kontrolovat, jestli pracují kvalitně, usilovně a úsporně, občas zaměstnavateli něco ukradnou nebo poškodí, a je s nimi neskutečného papírování. Žel, bez nich se podnikatelé zpravidla neobejdou. V tomto příspěvku se stručně podíváme na některé z problémů, které má zaměstnavatel s povinným i dobrovolným pojištěním zaměstnanců.

„Bolavá“ místa pojištění zaměstnanců
Ing.
Martin
Děrgel
 
Zdravotní pojištění
Podle
zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění
, ve znění pozdějších předpisů, jsou
zdravotně pojištěny všechny osoby, které mají trvalý pobyt na území České republiky
, a ostatní osoby, které na území České republiky nemají trvalý pobyt, pokud jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území Česka (až na okrajové výjimky tzv. vyňatých osob). Takto pojištěné osoby se označují za
„pojištěnce“
.
Z veřejného zdravotního pojištění se pojištěncům hradí -stále menší a menší - rozsah zdravotní péče. Takže je jasné, že účast v systému zdravotního pojištění není zadarmo, za každého pojištěnce je třeba přispívat, resp. platit zdravotní pojišťovně, které vybrané prostředky v souladu s předpisy a zdravotní péčí čerpanou jejich pojištěnci přerozdělují zdravotnickým zařízením.
Plátci pojistného zdravotního pojištění jsou:
*
Samotní pojištěnci
, a to ve třech případech:
-
zaměstnanci
,
-
osoby samostatně výdělečně činné (
„OSVČ“
),
-
osoby bez zdanitelných příjmů
, což jsou pojištěnci s trvalým pobytem v České republice, kteří nejsou zaměstnanci ani OSVČ a není za ně plátcem pojistného stát, pokud to trvá po celý kalendářní měsíc.
*
Zaměstnavatel
je plátcem části pojistného za své zaměstnance (s výjimkou těch, kteří jsou dlouhodobě účastni zdravotního pojištění v zahraničí), případně u příjmů zúčtovaných svému bývalému zaměstnanci.
*
Stát, který platí pojistné za řadu sociálně citlivých kategorií osob (tzv.
státní pojištěnci
), kam patří například nezaopatřené děti, poživatelé důchodů, příjemci rodičovského příspěvku, uchazeči o zaměstnání apod.
Pokud mají „státní pojištěnci“ příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti, je plátcem pojistného stát i za tyto osoby, takže například důchodce není v zaměstnání zvýhodněn, resp. osvobozen od placení pojistného ze mzdy.
Obdobně jako se daně počítají ze základu daně, tak se i pojistné na zdravotní pojištění počítá z vyměřovacího základu. Ten je stanoven pro jednotlivé kategorie pojištěnců odlišně:
*
vyměřovací základ zaměstnance
= úhrn příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků (vyjma osvobozených od daně), které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním;
-
minimálně však měsíčně minimální mzda (8 000 Kč), a maximálně 1 781 280 Kč ročně (v roce 2011),
*
vyměřovací základ OSVČ = 50 % příjmu z podnikání
a z jiné samostatné výdělečné činnosti
po odpočtu výdajů
;
-
minimálně však měsíčně 12 370 Kč, a maximálně 1 781 280 Kč ročně,
*
vyměřovací základ osoby bez zdanitelných příjmů
= minimální mzda (tj. 8 000 Kč) měsíčně,
*
vyměřovací základ „státních pojištěnců“
= 5 355 Kč měsíčně.
Výše pojistného na zdravotní pojištění činí
13,5 % z vyměřovacího základu
za rozhodné období (u zaměstnanců jde o kalendářní měsíc), přičemž až na výjimky
1/3 platí zaměstnanec a 2/3 zaměstnavatel
.
Příklad
Státní pojištěnec
versus
OSVČ
Paní Lenka je v domácnosti s dvouletým dítětem, takže je z titulu pobírání rodičovského příspěvku „státním pojištěncem“ a zdravotní pojištění ji nemusí příliš zajímat, pojistné za ni hradí stát. Protože je ale činorodá a dítě je docela klidné, rozhodla se přivydělat si tzv. zkráceným pracovním úvazkem u zaměstnavatele formou dohody o pracovní činnosti („DPČ“). Odměna činí pouze 5 000 Kč měsíčně. Tento příjem z DPČ sice neuteče pojistnému na zdravotní pojištění, ale jelikož jde o „státního pojištěnce“ neuplatní se minimální vyměřovací základ pro toto pojištění, který jinak v případě zaměstnanců odpovídá minimální mzdě (8 000 Kč). Pojistné tak zaměstnavatel odvede pouze ze skutečně dosaženého příjmu paní Lenky 5 000 Kč měsíčně.
Paní Veronika je sousedka paní Lenky a také je tzv. v domácnosti s dítětem, kterému je ale již 8 let, takže nepobírá rodičovský příspěvek a nespadá mezi „státní pojištěnce“ ani z titulu celodenní