Aplikační praxe právní úpravy regulace reklamy v dotazech a odpovědích

Vydáno: 29 minut čtení

Je známou skutečností, že působení reklamy je každý z nás vystaven téměř denně. Lze dokonce konstatovat, že vliv reklamy se nevyhýbá ani dětem, že do „reklamního procesu“ jsou zapojovány děti nejmladších věkových kategorií, z toho důvodu je na místě a velmi žádoucí právní regulace reklamy, a to prostřednictvím odpovídající zákonné úpravy. Existující základní norma upravující působení reklamy, resp. zabývající se regulací reklamy, kterou je zákon č. 40/1995 Sb. , o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb. , o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, se snaží postihnout všechna úskalí každodenního života. Z toho důvodu byl jmenovaný zákon již téměř dvacetkrát novelizován, upravován a měněn, nicméně přes tuto skutečnost je i nadále třeba stále reagovat na nové situace, které přináší praxe např. v podobě používání zakázané reklamy. Následující řádky přiblíží zkušenosti získané při aplikaci zákona o regulaci reklamy v praxi, a to prostřednictvím dotazů a odpovědí týkajících se konkrétních případů.

Aplikační praxe právní úpravy regulace reklamy v dotazech a odpovědích
JUDr.
Irena
Fleischmanová
 
Právní úprava regulace reklamy, změny právních předpisů spojených s regulací reklamy a ochranou spotřebitelů
Vzhledem k tomu, že je velmi rozšířeno podnikání fyzických a právnických osob, které tvoří s „reklamou“ nerozlučnou dvojici, je namístě zmínit současnou platnou právní úpravu regulace reklamy, resp. významné úpravy zákona o regulaci reklamy.
Které právní předpisy upravily zásadním způsobem původní znění zákona o regulaci reklamy, a to ve vazbě na tzv. „nebezpečný“ sortiment některých výrobků a poskytování některých služeb (např. tabákové výrobky, poskytování pohřebních služeb atd.)?
Zákon č. 40/1995 Sb., který se zabývá problematikou regulace reklamy, nabyl účinnosti v původním znění dnem 1. dubna 1995. Postupem doby byla tato obecná právní norma navazující na regulaci šíření určitých druhů reklam jednotlivými zákony, zejména obchodním zákoníkem, měněna a upravována v oblasti některých zvláštních výrobků nebo poskytovaných služeb.
Například zákon č. 231/2001 Sb. ze dne 17. května 2001, o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (nabyl účinnosti dnem 4. července 2001), doplnil zákon o regulaci reklamy (§ 3) o text zakazující reklamu na tabák a tabákové výrobky v televizním a rozhlasovém vysílání. Citovaný zákon současně upravil § 7 zákona o regulaci reklamy tak, aby titul Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, tzn. orgánu dozoru pro reklamu šířenou v rozhlasovém a televizním vysílání, byl v souladu se zněním zákona č. 231/2001 Sb. Další právní předpis, a to zákon č. 256/2001 Sb. ze dne 29. června 2001, o pohřebnictví a o změně některých zákonů (nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2002), doplnil zákon o regulaci reklamy o nové ustanovení (§ 6a), upravující reklamu v oblasti poskytování pohřebních služeb. Reklama na poskytování pohřebních služeb může mimo údajů o poskytovateli a jeho pracovní době obsahovat v podstatě pouze vymezení předmětu činnosti a firemní logo (nebo jiný grafický motiv). Uvedená reklama však nesmí být užita v prostorách zdravotnického zařízení či ústavu sociální péče, nesmí být doručována prostřednictvím dopisů, letáků, elektronicky nebo jinou adresnou formou; současně platí úplný zákaz jakékoliv reklamy v souvislosti s oznamováním úmrtí osob. Zákon č. 138/2002 Sb. ze dne 15. března 2002 (nabyl účinnosti dnem 1. června 2002) změnil stávající definici reklamy tak, že na jedné straně zahrnuje všechny formy oznámení či jiné prezentace mající za cíl podporu podnikatelské činnosti, na druhé straně umožňuje aplikaci specifického chápání reklamy či jejího šíření ve specializovaných oblastech (např. zejména reklama v rozhlasovém a televizním vysílání, kde je charakteristickým rysem reklamy její úplatnost). S tzv. „nebezpečným“ druhem výrobků, kterými jsou mimo jiné v poslední době tabákové výrobky, je spojen také zákon č. 132/2003 Sb. ze dne 11. dubna 2003 (nabyl účinnosti dnem 1. července 2004). Nebezpečnost tabákových výrobků spočívá v tom, že kouření podléhají stále nižší věkové skupiny obyvatel, tzn. mladiství a děti, proto reklama tabákových výrobků nesmí být zaměřena