Elektronická komunikace se správcem daně

Vydáno: 45 minut čtení

V dnešním přehledu judikatury se zaměříme jak na případy, kdy elektronicky odesílá státní orgán a příjemcem je daňový subjekt, firma, občan, tak na případy opačné, kdy státní správa je naopak příjemcem. Elektronická komunikace se stala v podstatě již neoddělitelnou součástí našeho života. Ani oblasti dorozumívání mezi občany či firmami a úřady se v posledních letech vývoj v této oblasti nevyhnul. A s tím také nevyhnutelně přicházejí spory a rozpory mezi některými názory na zúčastněných stranách.

Elektronická komunikace se správcem daně
Ing.
Zdeněk
Burda,
daňový poradce, jednatel BD Consult, s.r.o.
V dané oblasti můžeme vysledovat dva základní okruhy:
a)
doručování prostřednictvím datových schránek,
b)
využívání zaručeného elektronického podpisu.
Dále se můžeme setkat např. s následujícími otázkami:
*
Co má přednost - poštovní či elektronické doručování?
*
Co když je písemnost zaslána na nesprávnou elektronickou adresu?
*
Jak postupovat, když daňový subjekt nemá momentálně přístup k internetu?
Daňový řád v § 39 hovoří o tom, že správce daně doručuje písemnost při ústním jednání nebo při jiném úkonu nebo elektronicky. Teprve v případě nemožnosti doručit písemnost způsobem popsaným v předchozí větě, umožňuje zákon využití „klasických“ technik, tedy např. pošty. Je tedy zřejmé, že elektronické doručování má jednoznačnou přednost před klasickým. Aby mohlo být využito elektronické doručování, musí být především kam doručovat.
Vzhledem k tomu, že právnické osoby mají ze zákona zřízeny datové schránky, je zřejmé, že těmto subjektům se musí přednostně doručovat do těchto datových schránek.
Fyzické osoby tuto povinnost zatím nemají, řada jich ovšem má datovou schránku zřízenu dobrovolně. I zde pak platí přednost elektronického doručování. Problém však nastává, když fyzická osoba má např. zřízenu datovou schránku jako občan či pouze pro určitý druh podnikání a pro jiný nikoli. (Neplatí totiž pravidlo, že by fyzická osoba mohla disponovat pouze jednou datovou schránkou.) Písemnosti zasílané do datové schránky bývají považovány za doručené nejpozději 10. den, i když se adresát do datové schránky nepřihlásí a písemnost si nepřečte. Z vážných důvodů může žádat o vyslovení neúčinnosti doručení.
 
Z judikatury
 
1. Platnost doručování dle správního řádu - bylo doručeno poštou, ač měl subjekt datovou schránku
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu 1 As 90/2010-95 ze dne 16. prosince 2010.)
 
Komentář k judikátu č. 1
Rozsudek se sice týká doručování podle správního řádu, je však využitelný i v daňové oblasti. Dochází v podstatě ke stejným závěrům, jako již dřívější
judikatura
správních soudů týkající se neelektronického doručování. V praxi je totiž nutné vždy od sebe odlišovat dvě skutečnosti:
a)
nesprávné doručení v rozporu se zákonem,
b)
následky nesprávného doručení.
Z ustálené judikatury totiž plyne, že v případě, kdy je daná písemnost doručena jiným způsobem než stanovuje zákon, je nutno dále zkoumat, zda se adresát (přes vadné doručení) s písemností seznámil či nikoli. V oblasti „klasického“ doručování tak často písemnost určenou do vlastních rukou převezme např. rodinný příslušník. V oblasti elektronického doručování pak např. správní orgán zašle písemnost poštou, přestože má doručovat elektronicky. Jak je již výše naznačeno, přes nezákonný způsob doručení se soudy zabývají otázkou, zda se adresát s písemností seznámil či nikoli. Pokud ano, pak z nesprávného způsobu doručení nevyvozují negativní účinky.
Jinými slovy, pokud adresátovi, kterému je nutno povinně přednostně doručovat elektronicky, zašle správce daně písemnost poštou a ten si ji nepřevezme ani později nevyzvedne, nebude mít správce daně správně doručeno a nemůže se dovolávat „fiktivního“ doručení uplynutím desetidenní úschovní doby. Pokud však daňový subjekt zásilku od pošty převezme, nebude mu argument, že mělo být zasíláno elektronicky, uznán a doručení (byť nesprávnou cestou) bude uznáno za platné.
    
Shrnutí k judikátu
Správní orgán v protokolu uvedl, že
„adresa pro doručování písemností je JUDr. T. B., ul. U. č. 684/6, 108 00 P. 10, a dále bereme na vědomí poučení dle správního řádu, že pokud si nevyzvedneme písemnost, adresovanou na shora uvedenou adresu, ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla písemnost připravena k vyzvednutí, tak se písemnost posledním dnem lhůty považuje za doručenou.“
Následně dne 7. 1. 2010 zaslal městský úřad obecnému zmocněnci stěžovatele doklad o proškolení svědka K. do datové schránky (č. l. 78a správního spisu). Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 8. 1. 2010 bylo zástupci stěžovatele zasláno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Přípisem ze dne 27. 1. 2010 podal zástupce stěžovatele odvolání, které bylo odesláno rovněž prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Dne 9. 2. 2010 správní orgán prvního stupně předložil spis k rozhodnutí o odvolání Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje. Ten rozhodnutím ze dne 17. 2. 2010 odvolání zamítl. Citované rozhodnutí bylo doručeno zástupci stěžovatele prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 24. 2. 2010. Následně dne 10. 3. 2010 podal zástupce stěžovatele proti citovanému rozhodnutí žalovaného správní žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové.
V projednávané věci je nutné vnímat otázku doručování správních rozhodnutí v kontextu celého smyslu a souslednosti správního řízení.
Podle § 19 odst. 1 správního řádu
„doručuje písemnost správní orgán, který ji vyhotovil. Správní orgán doručí písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Nelze-li písemnost takto doručit, může ji doručit správní orgán sám; v zákonem stanovených případech může písemnost doručit prostřednictvím obecního úřadu, jemu naroveň posta