Bezúročné půjčky
Ing. Bc.
Marcel
Pitterling
Společník a současně jednatel půjčil své společnosti s r. o. v průběhu
roku dvě bezúročné půjčky.
1)
Smlouvy o bezúročných půjčkách nemají písemnou formu (jsou jen
ústní). Je v tomto nějaký problém?
2)
Pokud byly peněžní prostředky z těchto bezúročných půjček převedeny
na účet s. r. o. bezhotovostně (bankovním převodem), nikoliv v hotovosti, má tato skutečnost na něco
vliv? Je pravda, že bezúročně lze poskytnout jen půjčku (nikoliv úvěr) a ta by měla být jen v
hotovosti?
3)
Je možné tyto bezúročné půjčky převést na půjčky úročené (obvyklý
tržní úrok) ústním dodatkem nebo je nutná písemná forma?
4)
Pokud je v této společnosti jen jeden společník (jeden jednatel),
musí mít tyto smlouvy o půjčkách a úvěrech (a jejich dodatky) formu notářského zápisu nebo písemnou
formu podepsanou před pověřeným orgánem legalizací?
5)
Pokud by byly ve firmě dva společníci, ale jen jeden jednatel, bylo
by to podobné jako v bodě 4?
Související předpisy:
*
§ 657 a násl. zákona
č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších
předpisů,
*
§ 497 a násl. zákona
č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších
předpisů,
*
§ 23 odst. 7 zákona
č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění
pozdějších předpisů.
Ad 1) Hovoříme-li o smlouvě o půjčce podle hlavy páté zákona č.
40/1964 Sb., občanský zákoník, pak lze přisvědčit, že
forma smlouvy o půjčce není stanovena. Z praktických důvodů a pro případné řešení budoucích sporů
nebo jiných situací bych doporučil existenci půjčky písemně zachytit obzvlášť v případě, kdy se
jedná o půjčku peněžních prostředků, a to např. prohlášením dlužníka o existenci půjčky.
Ad 2) Občanský zákoník v
§ 658 připouští, že u peněžitých půjček mohou být
dohodnuty úroky. Z toho plyne, že lze poskytnout i peněžitou půjčku jako bezúročnou. Občanský
zákoník však nijak neomezuje způsob předání peněžních prostředků (hotovostně nebo bezhotovostně). Na
rozdíl od půjčky je v obchodně-právních vztazích možné uzavřít i smlouvu o úvěru
(§ 497 a násl. zákona č.
513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších
předpisů), v rámci které se dlužník ze zákona zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a
zaplatit úroky. Úvěr je tedy vždy úročen.
Ad 3) Jak již bylo výše uvedeno, je zcela na vůli smluvních stran, zda u
půjčky bude sjednána také odměna v podobě úroku. Zde je však nutné upozornit, že by měla být výše
úroku jasně stanovena a nejlépe také se stanovením období, za které se úrok počítá. Vzhledem k tomu,
že v případě nejasného stanovení úroku by toto ujednání mohlo být ve smyslu
§ 37 občanského zákoníku shledáno jako ujednání
absolutně neplatné, je nanejvýš vhodné otázku úroku řešit písemnou formou tak, aby mohla být
vyloučena absolutní neplatnost tohoto právního úkonu.
Ad 4) a 5) Občanský zákoník nestanoví povinnost v otázce formy smlouvy o
půjčce. Je-li smlouva o půjčce sjednávána mezi fyzickou osobou a právnickou osobou, pak není
překážkou to, že fyzická osoba v pozici věřitele vystupuje jako statutární orgán právnické osoby v
pozici dlužníka. Rovněž obchodní zákoník výslovně nestanoví, že smlouva o úvěru musí mít písemnou
formu, resp. o formě smlouvy o úvěru nehovoří vůbec.
Nad rámec dotazu upozorňuji na daňový režim případně sjednaných úroků z
půjčky a úroků z úvěru, který je uveden v § 23 odst.
7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve
znění pozdějších předpisů.