Problematika pomůcek

„Dle konstantního názoru zdejšího soudu [srov. zejména rozsudky ze dne 23. 3. 2007, čj. 2 Afs 20/2006-90 (publ. pod č. 1222/2007 Sb. NSS), ze dne 17. 7. 2008, čj. 9 Afs 14/2008-81, ze dne 23. 7. 2009, čj. 5 Afs 72/2008-71, ze dne 28. 6. 2007, čj. 2 Afs 184/2006-123, ze dne 27. 7. 2005-55, čj. 2 Afs 207/2005-55 (publ. pod č. 1472/2008 Sb. NSS), ze dne 8. 3. 2007, čj. 2 Afs 29/2006-108, a ze dne 18. 7. 2007, čj. 9 Afs 28/2007-156, či usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2009, čj. 8 Afs 76/2007-48 (publ. pod č. 1865/2009 Sb. NSS)] představuje stanovení daně podle pomůcek (§ 31 odst. 5 daňového řádu) náhradní formu stanovení daňové povinnosti v případech, kdy selže způsob základní, tzn. stanovení daně dokazováním. Je zřejmé, že vzhledem k chybějícím důkazům nemůže být tato náhradní forma zcela přesná a že se jedná pouze o kvalifikovaný odhad o tom, jak vysoká by měla být příslušná daň. Tento odhad přitom musí vykazovat určitou relevanci ve vztahu k realitě a musí vycházet z racionální úvahy obsahující jednoznačnou konkretizaci skutečností vedoucích k přechodu na pomůcky, jakož i toho, jakých pomůcek správce daně použil, jakými úvahami byl veden a jaké konkrétní výhody při stanovení daňové povinnosti ve prospěch daňového subjektu uplatnil.“ Pomůcky byly vždy místem, kde se správce daně dopouštěl zcela zásadních pochybení. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud nejenom, že vyjmenoval judikaturu k tomuto ožehavému tématu, leč také shrnul základní požadavky na stanovení daně tímto způsobem. Správci daně a daňové subjekty by tak měli mít o těchto požadavcích povědomí, kdy vyjmenovaná jim může být v tomto velmi nápomocná.