Místo plnění u jednotlivých druhů služeb

Vydáno: 21 minut čtení

Stanovení místa plnění je prvním krokem při řešení způsobu zdanění. Teprve poté, co určíme, kde je místo plnění, přichází na řadu otázka, zda se jedná o službu zdanitelnou nebo osvobozenou, a pokud o osvobozenou, tak zda s nárokem nebo bez nároku na odpočet.

Místo plnění u jednotlivých druhů služeb
Ing.
Petr
Vondraš,
daňový poradce Moore Stephens s.r.o.
Základním pravidlem určení státu zdanění u služeb poskytnutých osobě povinné k dani je stát jejího sídla, popřípadě stát, kde je umístěna provozovna, pro kterou je služba poskytnuta. Naopak pokud je služba poskytnuta osobě nepovinné k dani, řídí se zdanění místem, kde má poskytovatel sídlo nebo provozovnu, která službu poskytla. Kromě tohoto základního pravidla uvedeného v § 9 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), najdeme v ZDPH navazujících 11 paragrafů výjimek.
Při posuzování místa plnění (státu zdanění) je důležité si všimnout, že základní pravidlo nepožaduje, aby příjemce služby byl plátce, ale pro přenesení zdanění do státu sídla příjemce postačuje, aby se jednalo o osobu povinnou k dani. Ta je definována v § 5 ZDPH, a když tam popsanou definici hodně zjednodušíme, tak se jedná o podnikající právnické i fyzické osoby, a to nejen výrobce, obchodníky, poskytovatele služeb, ale i umělce, učitele, lékaře, právníky, kteří nejsou v zaměstnaneckém pracovním vztahu.
Příklad
Český podnikatel, plátce DPH, opraví německému živnostníkovi stroj. Protože nebylo nákladné stroj přepravit, tak jej německý zákazník přivezl k opravě do dílny do Čech. Při vystavování daňového dokladu opravář zjistil, že německý podnikatel není plátce DPH, a proto požadoval předložit živnostenské nebo jiné oprávnění prokazující podnikatelskou činnost zákazníka. Po obdržení kopie živnostenského oprávnění si český podnikatel kopii založil, vystavil fakturu bez DPH a uvedl ji na řádku 26 daňového přiznání. Protože český podnikatel neznal německý zákon o DPH, zvažoval, zda uvést na daňovém dokladu slovní spojení „daň odvede zákazník“, když podle § 9 ZDPH pouze určil, že místo zdanění je v Německu. Nakonec zalistoval ve Směrnici 2006/112/ES, kde podle článku 44 nejdříve taktéž posoudil, že místem poskytnutí služby je Německo