V současné době lze říci, že je ekonomika na vzestupu, nicméně existence ztrátových obchodních korporací je stále realitou. Ztrátová obchodní korporace má zcela odlišné problémy než v případě vykázání zisku. Na své valné hromadě sice schvaluje účetní závěrku, nicméně nerozděluje zisk, ale řeší úhradu ztráty, nevzniká jí daňová povinnost na dani z příjmů právnických osob, neplatí zálohy na daň z příjmů. Ale nejen to. Vznik účetní a daňové ztráty, případně jen jedné z nich, má svá specifika. Ne vždy je postavení ztrátové společnosti daňově jednoduché. Výklad zaměříme na častěji se vyskytující kapitálové obchodní společnosti. Ztráty vzniklé ve v. o. s. a k. s. jsou řešeny zcela odlišně, proto jim věnujeme samostatnou část v závěru článku.
Účetní a daňová ztráta v obchodní korporaci
Ing.
Ivana
Pilařová
ÚČETNÍ A DAŇOVÁ ZTRÁTA
Především je třeba důsledně rozlišit pojem účetní a daňové ztráty. Je mezi nimi podobný rozdíl jako mezi účetním ziskem a základem daně obchodní
korporace
. Vykázání účetní ztráty
je výsledkem stavu, kdy zaúčtované výnosy společnosti jsou nižší než její náklady. Účetní ztráta vzniká v účetnictví, nikoliv v daňovém přiznání. Účetní ztráta s sebou nese řadu negativních jevů, a to především v podobě dluhů, neboť ztrátu „musí někdo financovat“. Ztráta se projeví nejdříve v prohlubujícím se nedostatku peněz a následně v nárůstu dluhů.Naproti tomu vykázání
daňové ztráty
je výsledkem transformace účetního výsledku hospodaření na základ daně, který vyšel záporný a nazývá se daňovou ztrátou. Daňová ztráta vzniká v daňovém přiznání, nikoliv v účetnictví, v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), je definována v § 38n. Při správě daňové ztráty postupujeme obdobně jako při správě daňové povinnosti (například dochází k vyměření daňové ztráty). Daňová ztráta nemusí nutně ukazovat ani na finanční problémy, ani na špatné výsledky hospodaření.Vykázání účetní ztráty zdaleka ještě nemusí znamenat vznik souběžné daňové ztráty, přičemž to platí i naopak - i z účetního zisku je možné dospět k daňové ztrátě. Pokud tedy řešíme problémy vzniklé v souvislosti s vykázáním ztráty, budou se zásadně lišit v případě ztráty účetní a ztráty daňové. Pokud obchodní společnost vykázala účetní a zároveň i daňovou ztrátu, budou obvykle v odlišných hodnotách, přičemž i nakládání s nimi bude odlišné.
DAŇOVÁ ZTRÁTA A JEJÍ POUŽITÍ
Vznik daňové ztráty je spojen jednak s pozitivním podnikatelským efektem neplacení daně z příjmů, na druhé straně však také s řadou problémů, které vyplývají z možnosti uplatnění daňové ztráty jako odčitatelné položky od základu daně z příjmů v následujících zdaňovacích obdobích. Právě toto následné uplatnění ztráty jako odčitatelné položky od základu daně se může stát mnohem náročnější, než by se na první pohled zdálo. V následujících letech budeme řešit řadu problémů souvisejících s vykázáním daňové ztráty minulých let.
Výše odčitatelné položky od základu daně
Na první pohled jednoduchá otázka, jakou hodnotu dříve vzniklé ztráty od základu daně odečteme v následujících daňových přiznáních, se může stát v praxi problematická. Nejdříve je nutné zjistit poslední vyměřenou daňovou ztrátu daného období, s jejíž hodnotou chceme pracovat. Nemusí se vždy jednat jen o přečtení dané částky z podaného daňového přiznání. V případě, kdy do hry vstupují dodatečná daňová přiznání na dané období či kontrola správce daně, která případně změní hodnotu původně vykázané ztráty na hodnotu novou, je nutné striktně vycházet právě ze ztráty takto modifikované. Je tudíž nezbytné mít přehled o hodnotách daňových ztrát a musíme také znát částky, které jsme z dané ztráty již jako odčitatelné položky použili.
Časový limit pro odpočet ztráty
Svoji roli hraje také čas, neboť ztrátu je možné uplatnit pouze v pěti bezprostředně následujících zdaňovacích obdobích po období, kdy k jejímu vzniku došlo. Budeme tedy běh času sledovat, abychom tuto lhůtu nezmeškali. Důraz přitom klademe na pojem zdaňovací období. Pokud by se podávalo daňové přiznání za období, které není zdaňovací, ale po jehož uplynutí vzniká povinnost podat daňové přiznání (§ 38ma ZDP), je možné jeho základ daně o hodnotu daňové ztráty snížit, nicméně se toto období nepočítá do zákonem stanovené „pětileté“ lhůty pro čerpání ztráty.
Příklad 1
Obchodní
korporace
se zdaňovacím obdobím kalendářního roku vykázala za rok 2011 daňovou ztrátu. K 1.9.2014 se rozhodla přejít na hospodářský rok, přičemž zvolila přechodové období kratší než 12 měsíců (toto období není zdaňovacím obdobím). Je otázkou, kdy vyprší lhůta pro uplatnění daňové ztráty jako odčitatelné položky od základu daně.I---------------I------------------------------------------------------------I I První období I Kalendářní rok 2012 I I---------------I------------------------------------------------------------I I Druhé období I Kalendářní rok 2013 I I---------------I------------------------------------------------------------I I Třetí období I Hospodářský rok 1. 9. 2014 až 31. 8. 2015, přičemž za I I I přechodové období 1. 1. 2014 až 31. 8. 2014 bylo možné I I I daňovou ztrátu jako odčitatelnou položku použít, nicméně I I I počet následujících období pro možnost uplatnění odpočtu I I I neklesl. I I---------------I------------------------------------------------------------I I Čtvrté období I Hospodářský rok 1. 9. 2015 až 31. 8. 2016 I I---------------I------------------------------------------------------------I I Páté období I Hospodářský rok 1. 9. 2016 až 31. 8. 2017 I I---------------I------------------------------------------------------------I
Sledování změn ve struktuře společníků s. r. o. a akcionářů a.s.
Zásadní překážkou pro uplatnění ztráty se mohou stát podmínky § 38na ZDP, které stanoví podmínky pro uplatnění odpočtu zejména ve vztahu ke změně struktury členů kapitálové obchodní společnosti a následné zásadní změně v předmětu podnikání. Poměrně složité ustanovení začíná zkoumáním vlastnické struktury kapitálové obchodní společnosti. Podstatnou změnou ve vlastnické struktuře se vždy rozumí nabytí nebo zvýšení podílu, které se v úhrnu týká více než 25 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv, nebo změny, kterými získá společník rozhodující vliv. V případě zjištění podstatné změny následuje analýza změny struktury výnosů podle jednotlivých činností. Pokud obchodní společnost správci daně prokáže, že nejméně 80 % tržeb za vlastní výkony a zboží zaúčtovaných v roce uplatnění daňové ztráty pochází ze stejné činnosti, jakou provozovala obchodní
korporace
v období, kdy byla ztráta vyměřena, je možné daňovou ztrátu jako odčitatelnou položku uplatnit. V opačném případě nikoliv.Je důležité dodržet
pořadí testování:
-
Nejprve se zkoumá, zda došlo či nedošlo k podstatné změně, přičemž pokud podstatná změna nenastala, další testování se neprovádí a daňovou ztrátu lze uplatnit.
-
Pokud k podstatné změně došlo, následuje analýza změny struktury výnosů podle jednotlivých činností. Teprve v případě nedodržení zákonem stanoveného podílu nejméně 80 % tržeb pocházejících ze stejné činnosti, jakou vyvíjela obchodní
korporace
v období vzniku ztráty, se daňová ztráta jako odčitatelná položka od základu daně uplatnit nemůže.V případě
a.s. s vydanými akciemi na majitele
může být složité, až nemožné zjišťování vlastnické struktury a.s. mimo den konání valné hromady. V případě nezjistitelné vlastnické struktury, kdy není možné dokázat, že k podstatné změně nedošlo, se přistupuje hned ke druhé části testování (změna struktury výnosů podle činností) a na základě výsledku tohoto jediného kroku se posoudí možnost uplatnění daňové ztráty jako odčitatelné položky od základu daně.Ustanovení § 38n a 38na ZDP stanoví i podmínky uplatnění daňové ztráty právním nástupcem. V § 23a odst. 5 písm. b) ZDP jsou stanoveny podmínky odpočtu daňové ztráty zaniklé obchodní
korporace
při přeměnách společností právním nástupcem. Podobně jsou nastavena pravidla odpočtu daňové ztráty vztahující se k nabytému obchodnímu závodu nabyvatelem [§ 23c odst. 8 písm. b) ZDP]. Mimo situace, kdy zákon výslovně umožní odpočet daňové ztráty právnímu nástupci, není přenos této výhody možný.Pomůckou při složitém výpočtu změny struktury výnosů je návod a vzorec uvedený v Pokynu GFŘ D-22, v části „k § 38na“. Pokud si obecně s § 38na ZDP neumíme poradit, je vhodné vyhledat odbornou pomoc, nebo podat žádost o závazné posouzení. Mnohdy i jen sepsání žádosti o závazné posouzení je natolik složité, že si odbornou pomoc nakonec vyžádá.
Neméně komplikovaná může být odpověď na otázku, jak vymezit pro účely odpočtu daňové ztráty „činnost“, aneb co je a není stejnou činností, abychom dokázali posoudit možnost převzetí daňové ztráty právním nástupcem. Tuto problematiku rozebírá závěr KOOV 423/26.02.14 na téma Vymezení stejné činnosti pro účely převzetí daňových ztrát při přeměnách. Závěry je podle mého názoru možné využít i ve druhé části testu (zkoumání změny struktury výnosů podle činností).
Základ daně jako základní předpoklad odpočtu daňové ztráty
Pro reálné uplatnění odpočtu je třeba vykázat v dalších letech kladný základ daně, neboť pokud bude i v dalších letech vykázána daňová ztráta, k jejímu uplatnění nedojde. Sledování časového limitu pro odpočet ztráty nás může svazovat i ve smyslu kumulace za sebou vznikajících daňových ztrát, které pak vedou k překotné snaze o minimalizaci dalších hrozících daňových ztrát, neboť čelíme reálnému nebezpečí propadnutí starších daňových ztrát.
V tomto případě bychom řešili poněkud neobvyklý „antioptimalizační“ problém - jak zvýšit základ daně posledního zdaňovacího období a jaké nástroje k tomu použít. Předem je samozřejmě nutné škrtnout jakékoliv „manipulace“ s účetnictvím. Výběr nástrojů se zúží pouze na oblast daňovou, ale ani pak není jednoduchý, protože zdaleka ne každý náklad může být „odsunut“ na pozdější období bez ztráty své daňové účinnosti.
Z dovolených a vhodných nástrojů lze jmenovat přerušení některých daňových odpisů, u kterých to zákon umožňuje, či dočasné nevytvoření některých (nikoliv pak insolvenčních) zákonných opravných položek. Přerušení či nezahájení daňových odpisů je starou optimalizační metodou používanou v různých situacích. Není to však možné například u časových odpisů, v situacích, kdy se daňové odpisy rovnají účetním odpisům [§ 24 odst. 2 písm. v) ZDP], dále v případě odpisů nehmotného majetku a fotovoltaických zařízení.
Rizika chybně stanovené daňové ztráty
V případě vykázání daňové ztráty daňová povinnost nevzniká. To bývá v praxi mylně spojováno s pocitem „bezpečí“ v případě daňové kontroly správce daně. I v případě, kdy dojde pouze ke snížení vykázané daňové ztráty (daňová povinnost zůstává stále nulová), musíme počítat s následky chybně stanovené a uplatněné daňové ztráty v podobě penále podle § 251 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. Daňovému subjektu pak vzniká povinnost uhradit
penále
z částky snížené ztráty oproti původní hodnotě daňové ztráty, a to ve výši 1 % z rozdílu obou ztrát. Penále naopak nevzniká v případě podání dodatečného daňového přiznání na nižší daňovou ztrátu.Prodloužení lhůty pro stanovení daně
V neposlední řadě musíme při vzniku daňové ztráty počítat s dopady na lhůtu pro stanovení daně (§ 38r ZDP), která se vznikem daňové ztráty prodlužuje, a to o dobu možného uplatnění této ztráty a zároveň bez ohledu na to, jak brzy ji uplatníme jako odčitatelnou položku od základu daně v dalších zdaňovacích obdobích.
Možnost odpočtu ztráty v průběhu daňové kontroly a v dodatečném daňovém přiznání
Odpočet daňové ztráty byl vždy nazýván „fakultativní“ položkou, tedy uplatnitelnou jen projevem vůle poplatníka, a to v daňovém přiznání, nikoliv pak již v průběhu doměření daně následkem daňové kontroly. V tomto ohledu je průlomový rozsudek NSS čj. 9 Afs 41/2013-33 ze dne 27.2.2014, na jehož základě je daňovému subjektu umožněno uplatnit daňovou ztrátu i v doměřovacím řízení, a to jak v rámci postupu k odstranění pochybností, tak v rámci daňové kontroly.
Výše jmenovaný
judikát
se promítl také do ZDP, a to v těchto ustanoveních:-
V § 38p ZDP se počínaje 1.1.2015 ruší nemožnost podání dodatečného daňového přiznání s uplatněním vyšší ztráty než v řádném daňovém přiznání. Vyšší odpočet daňové ztráty tedy bude v dodatečných daňových přiznáních
volně použitelný,
a to bez ohledu na to, zda je podáváno dodatečné daňové přiznání na daň vyšší či nižší. Z dodatečného daňového přiznání i nadále není vyměřováno penále. Jedná se o logickou aplikaci závěru judikátu ve prospěch daňových subjektů.-
V § 38p ZDP se upravuje vznik penále z doměřené daně jako následku daňové kontroly. Pro účely výpočtu penále se bude vycházet z částky daně tak, jak by byla stanovena oproti poslední známé dani, pokud by nebyly v rámci postupu vedoucího k doměření této daně z moci úřední dodatečně uplatněny vyšší částky odčitatelných položek podle § 34 ZDP (tedy z „fiktivního doměrku“). Tato změna není ve prospěch daňových subjektů, nicméně se jedná o pochopitelný krok finanční správy.
ÚČETNÍ ZTRÁTA A JEJÍ ÚHRADA
Výše uvedené problémy týkající se vzniku a odpočtu daňové ztráty se v žádném případě nevztahují na účetní ztrátu. Účetní ztráta vzniklá v účetnictví a vykázaná v účetních výkazech s sebou nese problémy zcela jiného charakteru.
Ztráta je viditelnou skutečností
Je třeba počítat s tím, že i pro málo zasvěceného uživatele je na první pohled vidět, že se společnost nachází v „červených číslech“. To samo o sobě ještě nemusí znamenat pohromu, ale dobrému jménu společnosti to jistě nepřidá. Z praxe je zřejmé, že někteří vlastníci obchodních korporací výši účetního výsledku hospodaření vůbec nesledují, zajímá je pouze výše daňové povinnosti. Tento náhled a způsob hodnocení společnosti je zcela chybný. Banky, obchodní partneři, případní budoucí investoři, ale i konkurenční firmy naopak tyto výsledky sledují a pečlivě analyzují. Nezanedbávejme tedy „vnější vzhled“ společnosti, věnujme dostatečnou pozornost tomu, jak je navenek prezentována, přestože uvnitř společnosti možná upřednostňujeme jiná kritéria úspěšného podnikání.
Podíly na zisku ve ztrátové obchodní společnosti
I laikovi je zřejmé, že v případě vykázání ztráty za dané účetní období, není „z čeho brát“ a ze vzniklé ztráty podíly na zisku není možné vyplatit. Je však možné, že uplynulý rok sice skončil ztrátově, nicméně na účtu nerozdělených zisků minulých let je dostatečně vysoká hodnota, kterou je možné mezi členy kapitálové obchodní společnosti rozdělit. Existence jakékoliv účetní ztráty (vzniklé za poslední účetní období či uložené na účtu neuhrazené ztráty minulých let) blokuje ve své výši výplaty podílů na zisku, a to jak z nově vzniklých, tak i z nerozdělených zisků minulých let. Jinými slovy, případný zisk nesmí být mezi společníky s. r. o. ani a.s. rozdělen ve výši odpovídající všem účetním ztrátám. Může se nám tak stát, že na vykázané zisky nedosáhneme právě kvůli vzniklým účetním ztrátám. Členové kapitálové obchodní společnosti, která je kumulativně ztrátová, si rozhodně nevyplatí podíly na zisku, a to ani v případě, kdy společnost vlastní volné peněžní prostředky. Výše uvedená blokace platí i na výplatu záloh na podíly na zisku.
Ztráta a valná hromada kapitálové obchodní společnosti
Na valné hromadě musí společníci nejen schválit účetní závěrku, ale zároveň rozhodnout, co se s vykázanou účetní ztrátou stane. Valná hromada má k dispozici následující možnosti, jak s účetní ztrátou naložit:
a)
Úhrada ztráty z rezervního fondu
Pokud obchodní
korporace
tvoří rezervní fond povinně ze zákona, je jeho použití určeno právě pro případ úhrady účetní ztráty. Nově vzniklé obchodní korporace
a dále obchodní korporace
, které se podle § 777 odst. 5 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“), podřídily ZOK jako celku, netvoří rezervní fond povinně. Pokud ho tvoří dobrovolně podle svých vnitřních účetních předpisů, řídí se jeho použití také těmito předpisy.b)
Úhrada ztráty z nerozdělených zisků minulých let
Obchodní právo nestanoví obchodním korporacím povinnost úhrady ztráty ze zisků minulých let, nicméně často se k takovému kroku dobrovolně přistupuje. Oficiálně vzato nic nebrání koexistenci nerozděleného zisku a neuhrazené ztráty minulých let v jedné rozvaze. Na druhou stranu, takový obrázek společnosti prezentovaný v účetních výkazech nevede uživatele účetní závěrky k žádným pozitivním závěrům. Mnohem lépe vypadá, když je ztráta ze zisků minulých let skutečně uhrazena a jako samostatná položka v rozvaze nefiguruje.
c)
Úhrada ztráty z jiných účtů vlastního kapitálu
Jedná se o spíše teoretickou možnost, která se v praxi příliš nevyužívá. Důvodem často bývá také to, že jiné vhodné účty vlastního kapitálu účetní jednotka ani nemá.
d)
Snížení základního kapitálu za účelem úhrady účetní ztráty
Ani tento krok není populárním opatřením a jeho provedení záleží především na skutečné výši základního kapitálu. Pokud je základní
kapitál
vytvořen nad zákonem povinnou výši, jeho snížení společnosti neublíží a obraz, který o společnosti dává především rozvaha, se zlepší. Je nutné předpokládat, že úhrada ztráty snížením základního kapitálu je administrativně náročnější než prostá úhrada ze zisků minulých či budoucích období.e)
Úhrada ztráty společníky s. r. o.
Tato možnost přichází v úvahu jen ve společnosti s ručením omezeným. Jedná se o
fakultativní
opatření, které je plně v rukou samotných společníků s. r. o. V akciové společnosti tato možnost neexistuje, naopak ve veřejné obchodní společnosti je tento postup jediným možným způsobem zúčtování účetní ztráty (viz dále). V některých případech je možné tento, pro s. r. o. nepovinný, ale možný krok využít k „obecnému prospěchu“ obou stran, například ke kompenzaci se zápůjčkami od společníků, které jsou samy o sobě nedobytné a zvyšují cizí zdroje v rozvaze.f)
Převod části ztráty na tichého společníka
Jedná se o specifický postup vyplývající ze smlouvy o tiché společnosti (§ 2747 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Na ztrátě se tichý společník podílí stejně jako na zisku, přičemž k opačnému ujednání se nepřihlíží. O podíl tichého společníka na ztrátě se jeho vklad snižuje a tichý společník není povinen vklad o podíl na ztrátě doplnit.
g)
Zúčtování ztráty na účet neuhrazených ztrát minulých let
Jedná se o „zbytkovou“ možnost, kterou využijeme vždy, pokud jsme nevyužili některou z předchozích možností. Takovým „uložením“ ztráty na účet neuhrazených ztrát minulých let se jí ale nezbavíme a stále bude vykázána ve vlastním kapitálu rozvahy. Nízký, či dokonce záporný vlastní
kapitál
, jak již bylo řečeno výše, není dobrou vizitkou obchodní korporace
. Kromě toho ještě řešíme daňové dopady takového stavu, a to nejen ve vztahu ke komplikacím při výplatě záloh na podíly na zisku či skutečným podílům na zisku, ale i ve vztahu k nízké kapitalizaci, kde nízký vlastní kapitál
zhoršuje výši daňové účinnosti úroků a ostatních finančních nákladů z úvěrových finančních nástrojů poskytnutých mezi spojenými osobami.Pomineme-li všechna uvedená negativa, neexistuje přímý zákaz či omezení ve vztahu k výši nakumulované ztráty a době, po kterou může tento stav trvat. Vysoká hodnota ztráty, ani záporná hodnota vlastního kapitálu sama o sobě nemusí automaticky znamenat povinnost prohlášení insolvence.
ÚČETNÍ A DAŇOVÁ ZTRÁTA VE VEŘEJNÉ OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI
Obchodní společnosti osobního charakteru - tedy v. o. s. a k. s. mají odlišný systém jak v případě rozdělování zisku, tak i při úhradě ztráty.
Účetní ztráta v. o. s.
V. o. s. svůj vykázaný účetní výsledek hospodaření (ziskový i ztrátový) v účetnictví rozúčtuje beze zbytku mezi jednotlivé společníky těmito souvztažnostmi:
- rozdělení zisku MD 596/D 364, - úhrada ztráty MD 354/D 596.
Tím dochází k situaci, kdy v. o. s. nedisponuje žádnými nerozdělenými zisky minulých let, zrovna tak nevykazuje neuhrazenou ztrátu minulých let a nedochází tak ke změnám a někdy ani ke vzniku vlastního kapitálu. Účetní výsledek hospodaření je tak kumulován na závazkových účtech vůči společníkům. Je jen na rozhodnutí společníků (pokud toto neupravuje společenská smlouva), kdy a kolik peněz si ze zisku skutečně vyplatí a kdy do společnosti uhradí případnou ztrátu. Z výše uvedeného účtování je také zřejmé, že se zisky a ztráty vzájemně u každého jednoho společníka v. o. s. kompenzují.
Daňová ztráta v. o. s.
Zcela jinak je tomu však na dani z příjmů. Doslova vzato, ve v. o. s. žádný základ daně ani daňová ztráta v daňovém přiznání nevzniká, neboť v. o. s. nemá povinnost podat daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob. Zdanění probíhá u společníků v. o. s.
Samozřejmě i v případě v. o. s. musí dojít k transformaci účetního výsledku hospodaření na základ daně. Tento základ daně se sice mezi společníky nerozděluje, co se týče zaúčtování a toku peněžních prostředků, ale slouží ke zdanění, tj. k zahrnutí podílu na základu daně či daňové ztráty do daňového přiznání společníka v. o. s.
ZDP pro účely daně z příjmů neodlišuje rozdělenou a skutečně uhrazenou ztrátu, stejně tak nerozlišuje rozdělený a skutečně fyzicky vyplacený podíl na zisku. Daňové dopady má aktuálně vzniklá (nikoliv uhrazená) daňová ztráta jako podíl společníka na celkové ztrátě v. o. s., obdobně v případě zisku se daní „předepsaný“, tj. vzniklý zisk, nikoliv prostředky, které společník skutečně obdržel. Následné toky peněz již žádné daňové dopady nevyvolají.
V případě společníků fyzických osob se jedná o zahrnutí do dílčího základu daně podle § 7 ZDP - tj. ze samostatné činnosti. V případě společníka právnické osoby je situace složitější. Dochází k přeúčtování účetního výsledku hospodaření do účetnictví společníka. V daňovém přiznání společníka - právnické osoby v daňovém přiznání probíhá souběžně transformace na základ daně jak jeho „vlastního“ účetního výsledku hospodaření, tak i podílu z v. o. s. Může se tak stát, že původně vykázaná ztráta z podílu na v. o. s. ve finální podobě nabude kladného znaménka, neboť „vlastní“ základ daně společníka v. o. s. byl vyšší.
ZTRÁTA KOMANDITNÍ SPOLEČNOSTI
Komanditní společnost tvoří společníci dvojího druhu - komplementáři, kteří mají postavení srovnatelné se společníky v. o. s., a komanditisté, kteří mají postavení obdobné společníkům s. r. o. V případě vzniku účetní ztráty se podíl náležící podle společenské smlouvy komplementářům, zaúčtuje jako pohledávka vůči nim a zbylá část je účetní ztrátou k. s.
Podíl na daňové ztrátě k. s. náležící komplementářům se u komplementářů - fyzických osob objeví v dílčím základu daně podle § 7 ZDP, u komplementářů - právnických osob bude účtováno o podílu na účetní ztrátě. Ztráta samotné k. s. se řídí výše uvedenými pravidly platícími pro kapitálové obchodní společnosti a její vznik nemá na komanditisty žádné daňové dopady.